Otázka, kterou položil Bůh Davidovi prostřednictvím proroka Nátana zněla: „Ty my chceš postavit dům, ve kterém mám bydlet?“ Tato otázka velmi dobře vystihuje naši lidskou snahu, uzavřít Boha. Chtít Boha uzavřít, ohraničit. Je to snaha mít menšího Boha, než je ten skutečný a pravý Bůh, který je neohraničený, nekonečný a pro nás Nepředstavitelný. Boha si nedovedeme ani představit, tak moc se vymyká jeho existence našemu způsobu myšlení, že si ho ani při nejlepší dobré vůli nedokážeme představit a když si něco v modlitbě představíme, už to není Bůh, ale jen naše představa.
Tento postoj člověka se promítá i do našich modliteb. Stručné bychom, své modlitby mohli charakterizovat takto: „Pane splň mou vůli…“, nebo „Pane, pomoz aby se stalo, co já chci!“ To vše vyjadřuje naši pomýlenost. Bůh je Pán a nekonečně nás převyšuje. V Bohu je množství skutečnosti, o kterých mi nemáme ani šajnu. Tak jako kámen neví nic o životě, tak jako zvíře neví, co je to rozumnost, co je to mravnost. Tak ani člověk, mnohé Boží atributy, vlastnosti, neumí ani pojmenovat ani si představit. Na cestě hledání Boha se musíme zříci každé lidské představy. Bůh je nepředstavitelný.
Sv. Bernard z Clairvaux učí: „Jsou dva druhy lásky! Jedna je tělesná a druhá duchovní. Z toho můžeme odvodit čtyři druhy vztahů (milování). Totiž milovat tělesné věci tělesně, milovat duchovní věci tělesně, milovat tělesné věci duchovně a milovat duchovní věci duchovně. tělesné, aby to lidé nemilovali tělesně, nýbrž, aby na tom mohli vzrůstat, a tak přišli až k duchovní lásce k Pánu Bohu. odpověděl: „Bože chraň, Pane, to se ti nikdy nestane!“ Když později znali učedníci, že se v tomto utrpení mělo naplnit tajemství vykoupení, milovali v utrpení Jeho tělo již duchovně. Po jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení konečně porozuměli, co to znamená, milovat duchovní věci, duchovně a radostně zazpívali: „My jsme znali Krista jen podle tele, nyní ho už více takto neznáme“., tolik říkal sv. Bernard. Proto pro vyšší druh modlitby je potřebný klid a vyprázdnění duše, tiše v nás.