Když chceme správně pochopit první čtení, musíme si říci, jak to vypadalo v Jeruzalémském chrámu. Jeruzalémský chrám byl rozdělen na tři části: předsíň, svatyně a velesvatyně, která byla od ostatních částí oddělena krásnou oponou. I pro křesťany ze židovství byl tento chrám nejsvětějším místem světa. Až postupně pochopili některé události, které se odehrály při Ježíšově smrti v souvislosti s chrámem. Už Jidášové peníze, odhozeny v chrámu, byli znamením znesvěcení chrámu. A roztržení chrámové opony během agónie Pána Ježíše na kříži naznačovalo, že přístup k Bohu již nebude skrze Starozákonní chrám ale skrze smrt Pána Ježíše na kříži. V Jeruzalémském chrámu do velesvatyně mohl vstoupit jen velekněz, i to jen ráz do roka na svátek „Smíření“ a vnášel tam krev obětovaných zvířat. Člověk se k Bohu mohl dostat pouze prostřednictvím kněze a obětí.
Apoštol začíná své prohlášení: „Když máme, bratři, (smělou) důvěru, že můžeme vejít do svatyně Ježíšovou krvi..” Není to naše spravedlnost, která by nám otvírala brány nebe, ale je to Ježíšova krev, která byla vylita za nás na odpuštění hříchů. To je těžiště naší důvěry. Skrze Ježíšovu krev vejdeme tou „cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to znamená skrze své tělo..“. Opona má dvojí smysl. Na jedné straně cosi zakrývá, ale na druhé straně právě tím, že to zakrývá, tak na to poukazuje. Poukazuje na to, co zakrývá. Celá Ježíšova bytost je chrámem Nového Zákona. Oponou tohoto chrámu je jeho lidské tělo a tedy i Svátost oltářní, eucharistie. Ona zároveň ukrývá i naznačuje Božstvo Kristovo. Pán Ježíš svým Vtělením a smrtí na kříži zahájil a otevřel novou a živou cestu k Bohu. On sám je tou Cestou, Pravdou i Životem. Mohli bychom to vyjádřit i takto. Ježíš je tou pravou a živou cestou k Otci. Tuto cestu začal obětí Vtělení. A my tu cestu uskutečňujeme přijímáním ovoce Vtělení. V jeho těle přijímáme do sebe vitalitu Božského života a rosteme do Lásky. Duchovně žijeme z té Lásky, která se projevila v obětování za nás.
Apoštol prohlašuje: „Když máme velekněze nad Božím domem,..“. Je to výkřik radosti i vděčnosti. Velekněz to je stavitel mostu mezi Bohem a lidmi: „přistupujme s upřímným srdcem s plnou vírou (v plnosti víry), se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem omytým čistou vodou.“ Jak často když jdeme k významným lidem tohoto světa, nemáme upřímné srdce. Bojíme se upřímnosti a proto se přetvařujeme. K Bohu se skrze Ježíše máme a můžeme přibližovat s upřímným srdcem a s naprostou důvěrou. Nemusíme a dokonce ani nemáme před ním nic zakrývat. Bůh chce, abychom k němu přistoupili se všemi svými problémy a zraněními. Máme se úplně uvolnit před Boží tváří a být absolutně upřímní. Bůh nechce z našich úst pokrytecké chvalozpěvy. Ale rozhodně touží po oběti chvály z našich úst jako projevu naší důvěry. Pán Ježíš nám dává možnost přistupovat k Bohu takoví jací jsme a zároveň se srdcem očištěným od zlého svědomí. Možná se v posledním odstavci myslí na křest, když apoštol mluví o těle omytém čistou vodou, ale možná má na mysli to, co při zbožnosti nesmí chybět, a to je čistota těla. Společenství mezi námi lidmi ale i Bohem vyžaduje i čistotu těla. I svým tělem máme vzdávat úctu Bohu, který nás stvořil.
„Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal.“ Naděje se rodí z víry v Boží zaslíbení. Naděj máme vyznávat tak jako vyznáváme víru i lásku. Na jiném místě říká apoštol, že se „chlubíme nadějí“. Někdy vyznání naděje může více oslovit lidi než vyznání víry. „Starejme se jeden o druhého, a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům.“ Vrcholem je živá láska, láska činná v dobrých skutcích. Máme si jeden druhého všímat, abychom se povzbuzovali k dobrým skutkům. „Neopouštějte naše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, když vidíte, jak se ten den blíží.“ Naše shromáždění, tedy naše společenství má pokračovat i po sv. mši. Nemáme se navzájem strašit, ale povzbuzovat, čím více vidíme, že se blíží den Páně. Pokud se milujeme navzájem, jsme Boží církví a tehdy nedopadne na nás Boží trest, ale den Páně bude dnem našeho vykoupení.