Dnešní neděle, tedy třetí adventní, se ve starém latinském misálu nazývala „Gaudete!“. „Gaudete“ doslova znamená „Radujte se!“. Její název byl zřejmě odvozen z liturgických čtení, které jsme dnes slyšeli. I sv. Pavel nás vyzývá k radosti: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ Zkušenost nás učí, že člověk nevydrží dlouho bez radosti. Radost je tak důležitá v našem životě, že bez ní člověk ztrácí smysl své existence. Jsme stvořeni pro radost a to nejméně ve dvojím významu: Pro radost našemu Stvořiteli, tak jako dobré děti jsou radostí svých rodičů, ale i pro naši vlastní radost. Římský katechismus říká, že ke konání dobra se přidružuje zpravidla samovolná duchovní radost a pocit mravní krásy. Stejnou radost a duchovní krásu obsahuje a vyzařuje ze sebe i pravda. Pravda je krásná sama v sobě. Člověk je stvořen tak, že pokud vše v něm i kolem něho funguje správně, vyvolává to v něm radost.
Zármutek je znakem čehosi narušeného. Pokud nejsou věci v pořádku vyvolává to v nás zármutek. Zármutek se objevil jako ovoce hříchu, ať už jako bezprostřední důsledek nějakého hříchu, nebo spásný zármutek v Duchu Božím, tedy lítost nad hříchem, ale naším normálním stavem je radost. Člověk, který žije ve skutečném přátelství s Bohem, je člověkem radosti. Neboť i Náš Bůh je Věčná radost, Tanec a Plesání. Pán Ježíš přišel proto, aby nám ukázal cestu k úplné radosti. Sv. Augustin ve svých Vyznáních říká: „Velký jsi, Pane, a velmi chvályhodný; velká je tvá moc a moudrost tvá je nekonečná. Tebe chce chválit člověk, částečka tvého stvoření, člověk, nosící v sobě svou smrtelnost, svědectví svého hříchu, svědectví o tom, jak se ty, Bože, protivíš pyšným. A člověk, částečka tvého stvoření, přesto tě chce chválit. Ty sám působíš, aby to, když tě chválí, člověku přinášelo radost, protože si nás stvořil pro sebe a nespokojené je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“
Radost, o níž mluví sv. Pavel, má ještě jeden zvláštní rys: „Je to radost v Pánu“. Příčinou naší radosti není svět, který je narušen hříchem, ale jak to vyznáváme: Příčinou naší radosti je Ježíš! Naše radost nepramení z tohoto světa. Pramenem naší radosti je Ježíš, Bohočlověk a jeho dílo vykoupení. Radost v nás roste úměrně tomu, jak a nakolik se v nás uskutečňuje Kristovo tajemství. Tentýž apoštol Pavel na jiném místě říká: „Kristus ve vás, naděje slávy!“ Je třeba, abychom byli sjednoceni se svým Pánem, abychom přijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele a to nejen v době vánoční, ale natrvalo. Abychom byli v Něm a On v nás a to se děje, když přijímáme jeho svátosti, když se naplňujeme jeho Duchem. Pán Ježíš v evangeliu podle sv. Jana říká: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (Jan 15,9-11) Skrze poslušnost jeho příkazům zůstáváme v Něm a On v nás. Naslouchání Božímu Slovu vede k pravé víře a život podle pravé víry vede k radosti.
Dalším důvodem naší radosti je fakt, že „Pán je blízko“. Od momentu, kdy se Slovo stalo Tělem, platí, že je blízko. On sám říká: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20) Slovo se Tělem stalo, hmotou z naší hmoty a zůstává tělem. Můžeme říci, že v Kristu je už lidská přirozenost účastna na slávě Boží. Bůh se nerozlučně spojil s naším vesmírem, do kterého vstoupil svým Vtělením. Když jsme si vědomi, že Pán je blízko, můžeme na něj složit všechny své starosti. Apoštol Pavel nás vyzývá: „O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.“ Často se přiznáváme, že se kvůli svým starostem nedokážeme soustředit při modlitbě. Právě naše starosti se mají stát předmětem našich modliteb. O nich máme přednostně s Pánem Bohem ve svých modlitbách mluvit. Své starosti máme přednášet Bohu v modlitbě s pokornou prosbou. Toto snad nechybí naší modlitbě, ale velmi často jí chybí vděčnost. Své prosby máme Bohu přednášet s vděčností.
Ovocem takového životního stylu je Boží pokoj: „Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“ Pro náš správný duchovní rozvoj je důležité, aby naše myšlenky i naše srdce byly v souladu s Kristem. Máme mít srdce i mysl zharmonizované, sladěné s Kristem. Boží pokoj, který je plodem života s Bohem, uchrání naše myšlenky i srdce v Kristu. Když člověk zjistí, jak je Pán dobrý, pokušení a hřích ho přestane zajímat.
Na závěr slova sv. Františka: „Nic jiného si tedy nežádejme, nic jiného si nepřejme, v ničem jiném nenacházejme zalíbení a potěšení, než ve svém Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli, jediném pravém Bohu, který je plností Dobra, všechno Dobro, celé Dobro, pravé a nejvyšší Dobro, který jediný je Dobrý, Milostivý a Dobrotivý, Laskavý a Milý, který jediný je Svatý, Spravedlivý, Pravdivý a Věrný, který jediný je Dobrotivý, bez hříchu a čistý, od kterého, skrze něho a v něm je celé Odpuštění, veškerá Milost, celá Sláva pro všechny kající, všechny spravedlivé a všechny blažené, kteří se radují v nebi.“