V prvním čtení nám sv. Pavel odhaluje sounáležitost všech lidí. Jsme zvláštním způsobem navzájem spojení, takže hřích jednoho škodí všem, ale také dosažena milost skrze jednoho je milostí pro všechny. „Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ Naši situaci v tomto světě nejlepší vyjadřují právě tyto dva pojmy: hřích a smrt. Umíráme, ačkoli máme v sobě bytostnou touhu po plnosti života, po lásce, po teple. Je to přednostně důsledek prvotního Adamova hříchu, ale i našich osobních hříchů.
„Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. (Jestliže proviněním jednoho zemřeli mnozí, tím více se milostí jednoho člověka, Ježíše Krista, v mnoha rozhojnila Boží milost a dar.)“ Genetická souvislost s prvním člověkem je nám všem zřejmá. Jsme jeho potomci. Po něm jsme kromě mnoha dobrých a životně důležitých vlastností zdědily i hřích a smrt. Těžší se nám dá pochopit naši sounáležitost s Kristem. Tato sounáležitost se nedědí přirozeným zrodem, ale je vždy znovu a osobně budovaná v každém jednom člověku skrze přijetí Kristova člověčenství, skrze přijímání jeho Těla a Krve, které v sobě nesou Božský Život. Proto je můžeme nazývat Božím Tělem a Krví. Ježíš ve svém těle přemohl hřích a smrt. Jeho tělo vytvořilo jakoby protilátky proti těmto nákazám. A nám se nabízejí již hotové protilátky. Eucharistie je ten dar milosti, skrze který se rozlévá ještě ve větší míře na mnoha Boží milost a dar prostřednictvím jednoho člověka Ježíše Krista.
„Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho (člověka) vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění (darované spravedlnosti).“ Nemáme jiný přistup k ospravodlivení, pouze skrze tohoto jediného – Ježíše Krista, pravého člověka a pravého Boha. Skrze něj jsme pozváni žít a kralovat. Skrze něj dostáváme hojnost milosti, ale i darované spravedlnosti. Spravedlnost, kterou jsme nevytvořili svou věrností Božímu Zákonu, ale Spravedlnost, kterou vytvořil On svým dokonalým životem a nám ji v Duchu Svatém daruje. Od nás vyžaduje otevřenost, kterou způsobuje víra a která umožňuje přijetí.
„Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.” Co dokáže jeden člověk? Provinění jednoho přineslo všem lidem odsouzení, spravedlnost jednoho přinesla všem lidem ospravedlnění. Odsouzení i spása se týkají všech. Tak jako všichni po Adamově hříchu prožívají v sobě hřích a odsouzení, stejně jsou všichni skrze Krista pozváni ke Spáse. a přece ne všichni se zachrání, ne všichni využijí tuto možnost Spásy, ačkoli Spása je určena pro všechny. Spása je plodem poslušnosti, hřích je projevem neposlušnosti. I my uskutečňujeme svou spásu poslušností Bohu, protože Bůh dává svého Ducha tím, který ho poslouchají.
„Kde se však rozmnožil hřích, (tam) se v míře ještě daleko štědřejší ukázala (rozhojnila) milost. Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.” Toto je Boží odpověď na náš hřích. Bůh z největšího hříchu v lidských dějinách, z vraždy Bohočlověka, dělá pramen Spásy. Taková je genialita lásky. Vše se děje skrze Ježíše Krista našeho Pána. Tak jak to vyznáváme v každé sv. mši: „Skrze Krista, s Kristem a v Kristovi, máš ty, Bože Otče Všemohoucí, v jednotě Ducha Svatého veškerou úctu a slávu po všechny věky věků. Amen!“