„Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Pán Ježíš chce, abychom byli ve stavu trvalé pohotovosti, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které se nenadějeme.“
V jedné knize jsem četl, že mnozí křesťané si představují svou existenci v církvi jako cestu zámořským luxusním parníkem. Kdo by takovou lákavou nabídku odmítl? A tak se lidé převlečou do rekreačních oděvů, vezmou krém na opalování a ženou se do přístavu. A tam je čeká šok. Ohromná šedivá loď s očíslovanými okénky a ještě otřesnější je poznání, že na lodi je spousta děl, kulometů, letadel a helikoptér. Vždyť je to válečná loď a ne luxusní parník! To je obraz bojující církve. Je to válečná loď pohybující se v nepřátelském území. Tedy na takové lodi je třeba být stále připraven, není zde místo pro zábavu a luxus.
Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla?“ Podobenství o bdělosti je pro všechny , ale pro nás, kteří jsme v kněžské službě, platí i to další. Jsme správci Božích Tajemství. Nejsme pánové, kteří by si mohli s Božími tajemstvími dělat, co se jim zachce. I papež je jen správcem svěřeného a nemůže dělat s tím, co by se lidem líbilo. Naším úkolem je včas dávat určený pokrm. Bohem určený pokrm. Vhodný pokrm.
„Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem.“ Pán Ježíš prohlašuje, že ho ustanoví nad vším, co patří jemu. Teprve na základě osvědčení o své odpovědnosti a věrnosti vstoupí do stavu pána.
„Kdyby si však onen služebník pomyslil: `Můj pán hned tak nepřijde’, a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími.“ Nechce-li však realizovat plán svého pána. Pokud se vrhne na zábavu a nemravnost, když si myslí, že může pít a hodovat, že je tu důvod k pití, tak se velmi mýlí. Pán tohoto sluhu, přijde v den, kdy to nečeká a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho ven a dá mu úděl mezi nevěrnými. Věrnost je nejkrásnější vlastností správce. Od správce se vyžaduje věrnost. Z naší strany dokážeme věrnost tím, že všechno chceme dělat ve stejném duchu, ve kterém konal náš Pán. Duch Svatý je zárukou toho, že budeme věrnou kopií Božího Syna.
„Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“ Dobře si to zapamatujme. Nestačí jen znát vůli svého Pána, ale i plnit ji. Míra trestu bude úměrná míře obdarování, míře poznání a míře zanedbání.