Ekumenický český překlad berouc ohled na chápání sv. Pavla, překládá tuto partii trochu výstižněji. Použijí textu z českého ekumenického překladu: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.“ Podle sv. Pavla, nejdůležitější není chodit do kostela, to nestačí ke Spáse, ale nejdůležitější, je být v Kristu Ježíši a to se děje přijetím Božího Slova i Těla. Důležité je žít v milosti posvěcující. Pro ty, kteří jsou takto důvěrně spojeni s Kristem, již není odsouzení. Skrze přijetí Krista se v nás objevuje nový zákon, zákon Ducha, který vede k životu v Kristu a osvobozuje nás od zákona hříchu a smrti.
„Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.“ Protože si člověk pro svou narušenost nevěděl poradit s hříchem, tak mu pomohl Bůh sám, tím, že poslal svého vlastního Syna v těle, jako máme my, aby v jeho lidském těle odsoudil hřích. A my jsme nyní pozváni, abychom to Tělo, ve kterém je vítězství nad hříchem, požívali. Spravedlnost, kterou od nás Bůh požaduje, dosáhneme tehdy, když neplníme svou vůli, ale vůli Ducha. To dosvědčuje apoštol i v dalším verši.
„Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.” Děláme jen to, co samí chceme, nebo konáme Boží vůli zjevenou v Slově? Sv. Pavel říká, že když se řídíme jen svou vůlí, skončíme v tělesnosti a to vede ke smrti. Pokud jsme se rozhodli poslouchat Boha a jeho Slovo, postupujeme jako duchovní lidé a to vede k životu a pokoji. Vidíme, kam to ve světě vede, pokud se člověk řídí jen tím, co sám chce. Dnes se prosazují sňatky homosexuálů, a možná zítra budou obhajovat pedofilií, sadomasochizmus, styk se zvířaty a jiné úchylky. Musím se přiznat, že moje narušenost je tak velká, že kdybych se řídil tím, co sám chci, dávno bych skončil na ulici, jako poslední vyvrhel společnosti. Jen tím, že zapírám sebe sama a své špatné sklony, dokážu žít jako člověk. Pokud člověk neposlouchá Boží Slovo a nechce uznat svůj hřích a narušenost a proti ním bojovat, tak mu pak vycházejí nemorální absurdity. Boží Slovo zjevuje, že jsme narušeni a to pořádně. Proto jsme všichni pozvaní umrtvovat své špatné sklony mocí Božího Ducha.
„Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“ My se domníváme, že naše Spása, je v soustředění na sebe, ale zkušenost říká, že jen když zapomínáme na sebe, nacházíme sebe samých. V soustředěnosti na sebe a ve strachu o sebe, začíná člověk zabraňovat početí, ale Spása a nový život je možný pouze v zapomenutí na sebe. „Kdo ztratí svůj život, nalezne ho.“ Kdyby brambory v zahradě začali přemýšlet moderně a razit heslo: „Jeden brambůrek stačí!“ asi bychom z toho moc šťastní nebyli.
„Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ Zde se můžeme zamyslet, co nebo kdo určuje můj život? Jsem to já sám, nebo je to Ježíš Kristus. Pokud žiji podle Slova Božího, tehdy jsem veden Duchem Kristovým. Pokud je ve mně Kristův Duch, jsem jeho, jsem jeden z těch maličkých, kterým Otec zjevuje tajemství svého království. Pokud nemám Ducha Kristova, nejsem jeho, napájím se duchem zlým, satanem.
„Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.” Náš život se pohybuje mezi těmito dvěma póly. Starý člověk, který je narušen a podléhá smrti a nový člověk, který se objevuje v nás v moci Ducha Svatého. Duch Svatý v nás buduje Kristův charakter. Skrze souhlas s Vtěleným Božím Slovem, vstupuje do nás Boží Duch, Bytostné Dobro.
„Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.“ Ježíš vešel do smrti a tak našel svou Slávu. Ani my k ní jinak nepřijdeme, pouze skrze svou smrt. Žijme týmž Duchem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých.
„A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ Jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Žít podle své narušené vůle není dobré a ani nevede ke spáse. Další verš nám odhaluje častou chybu našeho duchovního života, že se umrtvujeme vlastní silou a vlastním způsobem. Ale křesťanská askeze, to je dílo Ducha Svatého. Je to věc jeho výchovy. Bůh nás skutečně umrtvuje způsobem, na který bychom ani ve snu nepřišli. A jeho umrtvování není nepřirozené. Mocí Ducha Božího usmrcují zlé činy. Žít podle Boží vůle to je cesta Spásy a Osvobození.