V dnešním v evangeliu slyšíme, alespoň podle našeho lidského úsudku, spravedlivý požadavek, který ale Pán Ježíš odmítl vyslechnout. „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Sourozenci se neumí dohodnout kvůli dědictví. A jeden z nich, ten, který se cítil ukřivděný, se dožaduje Ježíše jako svého advokáta. Problém je běžný a často se vyskytuje i mezi námi křesťany. Překvapuje nás spíš odpověď Pána Ježíše: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Každý soudce musí být kýmsi ustanoven a uznáván ostatními. Pán Ježíš je ustanoven jako Spasitel světa. Nepřišel svět soudit, ale spasit. Mnoho našich problémů vyplývá z našich nesprávných postojů. Pán Ježíš přichází řešit především tuto oblast.
A proto učí: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Tato slova byla zřejmě určena všem. Máme se chránit vší chamtivosti, to znamená, že chamtivost má mnoho různých podob a dokáže se skrýt i za spravedlnost nebo dokonce i za zbožnost. Co to je chamtivost nebo lakomství? Mezi nimi je trošku rozdíl, ale duch je tentýž. Chamtivost chce vlastnit víc než potřebuje a lakomství nechce z vlastnictví nic dát. V listu Kolosanům sv. Pavel radí lakomství spolu s jinými neřestmi do oblasti modloslužby. Lakomství je tedy modloslužbou. Tvrdíme-li o někom, že je lakomý, myslíme tím, že se nechce podělit s něčím.
Oběma stránkám v tomto sporu by se dalo vytknout. Jedné chamtivost a druhé lakomství. Ale v podstatě obou je víra v sílu bohatství. Síle bohatství se věří více než obecnému zákonu lásky, který Bůh vložil do celého vesmíru. Tedy opravdu je to modloslužba, neboť je jakousi vírou, ale ne Bohu, nýbrž v moc bohatství a majetku. Lakomý a chamtivý je ten, kdo miluje bohatství, více než Boha a jeho zákon. Lakomství je jedním z hlavních hříchů, ale zároveň i trestem za hříšnou lásku a důvěru v hmotné majetky. Plodem lakomství a chamtivosti je hříšné připoutání ke hmotě. Lakomec je v konečném důsledku připoután k tomu, co miluje více než Boha. Hmota se pro něj stává modlou a zároveň i trestem. Lidé si nechávají namluvit těmto světům, že dostatečně zabezpečení jsou jen tehdy, když mají bohatství. Celý svět nám chce namluvit, že v tomto životě si může být jist jen ten, kdo nahromadí velké bohatství. Víra v bohatství se tak pro mnohé stává náhradou za důvěru v Boha.
Bohatství je velkou modlou současnosti. Jemu vzdávají mnozí, ba lze říci většina lidí, instinktivní poctu. Štěstí měří majetkem a podle velikosti bohatství se vzdává i úcta lidem. Vyplývá to z přesvědčení, že bohatstvím lze dosáhnout všeho. Bohatství je tedy opravdu jednou z model současnosti.
A přece Pán Ježíš správně odhaluje, že náš život nezávisí na tom, co máme. Bůh neměří hodnotu našeho života podle nabytého majetku, ale podle kvality bytí. V očích Boha není rozhodující „mít“, ale „být“. Lidé uvažují podobně jako boháč z podobenství: „Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!“ A přestože sám Ježíš nás vystříhá, abychom svého bratra nikdy nenazvali „blázen“, on sám v tomto případě říká:
„Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“ Skutečně pravým bohatstvím – přislíbeným tomu, kdo věří, je Bůh sám. Bůh je Dobro a člověk je skutečně bohatý, když je dobrý. Jedině tehdy se správně zajišťujeme, když konáme dobro. O tomto světě a o jeho bohatstvích a jistotách platí: „Marnost nad marnost!“
V evangeliu Pán Ježíš říká, že blažení jsou chudí duchem, neboť jejich je království nebeské. Přislíbená blaženost nás staví před rozhodující mravní volby. Vyzývá nás, abychom si očistili srdce od špatných náklonností a nade vše vyhledávali Boží lásku.
Dává nám poznat, že pravé štěstí není ani v bohatství, ani v blahobytu nebo v pohodlí, ani v lidské slávě a moci, ani v žádném lidském díle, ať by bylo jakkoli užitečné, ani v žádném stvoření, ale jedině v Bohu, který je pramen všeho dobra a každé lásky: Pravé štěstí není v mít, ale v být.
V tomto proslovu nechci kritizovat ty, kteří umí rozmnožit poctivou cestou svůj majetek, a kteří svým majetkem podporují chudé a možná i méně nadané a schopné. Vždyť i Pán Ježíš v podobenstvích chválí ty, kteří dokázali rozmnožit své talenty. Svá slova adresuji těm, kteří své schopnosti zneužívají na úkor druhých, kteří nespravedlivě nahromadili majetek, kteří zadržují spravedlivou mzdu. S tímto jevem se v dnešní době velmi často setkáváme. Je to hřích, který zařazujeme do kategorie „do nebe volajících hříchů“.
Nejde tedy o to, aby ti, kteří cosi mají, přestali podnikat. Ale jde o to, abychom svým touhám dokázali dát správné hranice, abychom nebyli bohatí na úkor našich bližních. Bezbřehá ctižádostivost a život bez kříže není možný z více důvodů: Nikdo na světě nás nemůže přimět, abychom sdíleli hodnoty evangelia, ale faktem je, že evangelium reaguje na lidské neřesti a ukazuje způsob, jak vybudovat lepší a spravedlivější společnost, jinými slovy, Boží království. A Boží království je tam, kde každý dostává to, co potřebuje pro svůj život, protože takový je původní Boží plán
Ale pokud kráčíme vzhůru po hřbetech jiných, pak je to hříšné a tedy odsouzeníhodné. To není způsob, kterým může dojít k pokroku v lidské společnosti. Vždyť se jen podívejme na nerovnosti v naší společnosti. Proč je u nás a ve světě tolik chudých a zraněných? Proto, že existují lidé, jejichž ambicióznost a domnělé potřeby nemají hranic. Svět vychvalují herečku, která má stovky párů bot, místo aby ji veřejně odsoudil za její bláznovství a za její nezvládnutou ženskou marnivost. Proto je podle Slov Pána Ježíše nutné usilovat o spravedlnost a přijímat limity: limity ve svých vlastních potřebách a také schopnost vidět ty, na jejichž úkor máme my víc než potřebujeme.
Je zajímavé, že lidé, kteří si osvojí takový cíl, to znamená, dosahovat úspěchů a kráčet za každou cenu k bohatství, si časem vypracují i vlastnosti, které jim v tom pomáhají. Sem patří hlavně podvod, nečestnost, lež, ba často i lest. Nahoře se nejde vždy snadno. A je mnoho těch, kteří touží po stejném. Poctivou cestou se tam člověk nedostane.
Sv. Petr ve svém listu nás napomíná a poučuje: „Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; někteří po nich pachtili, a tak zabloudili od víry a způsobili si mnoho bolesti.“
Čínský mudrc Konfucius říká: „Moudrý člověk se vyhýbá třem věcem. V mládí smyslnosti. Když dosáhne mužný věk, bojovnosti. Když dosáhne stařecký věk, lakomství.“
Ať tedy i nás Pán dnes vede k tomu, abychom si zachovali správnou schopnost „prosadit se“. Máme-li talent, snažme se ho rozvinout. Ale zároveň ať nás vede k tomu, abychom čestnost a lásku k těm, kteří nemají tolik, jako my, dokázali postavit na první místo. A to proto, že jsme uvěřili v Krista a v jeho program, který je schopen vybudovat spravedlivý svět.