V dnešním úryvku z listu Římanům nás apoštol vybízí k odevzdanosti jako k cestě spásy. Často se však setkávám s tím, že se lidé bojí takto radikálně odevzdat svůj život. A apoštol, jakoby nás vedl k zamyšlení, abychom odhalili chyby našeho uvažování, které nám brání odevzdat se Bohu a zřekli se těchto chybných postojů.
„Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.“ Nejprve poukazuje na to, že i hříšný styl života, kterým člověk žije, dokud se neodevzdá Kristu, je určitou odevzdaností a službou. Je odevzdaností nepravosti a službou nečistotě. Člověk je už tak stvořen, že není sám pro sebe. Podle Božího plánu má být člověk obrazem Božím. Je tedy pozván svou bytostnou strukturou k tomu, aby byl tlumočníkem Boha, nosičem Boha, aby se jeho duše a tělo staly místem Zjevení a Vtělení Božího Slova.
Po prvotním hříchu, když člověk ztratil Boží přátelství a Bůh opustil trůn v jeho srdci, usiluje o obsazení tohoto místa v člověku zlý duch. Tak to slyšíme už ve výstraze, kterou Bůh ještě před zavražděním Ábela, dává Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gen 4,5-7) V hebrejském textu je slovo „hřích“ rodu ženského, sloveso dychtit je v mužském rodě. Je zde užité totéž sloveso, jako když se mluví o ženě, která bude dychtit po muži. Hřích je zde představen jako démon, který chce člověka ovládnout. 1 Pt 5,8 říká, že jako hladový lev touží po kořisti, tak ďábel žádostí za člověkem. Ale i nám je řečeno: „Ty však máš nad ním vládnout!“ Každým špatným skutkem se člověk otevírá démonům. Tak se člověk stává místem nepravosti a nečistoty. A všichni toto otroctví zla v sobě prožíváme v různé míře.
Apoštol nám klade oprávněnou otázku: „Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.“ Člověk si může připomenout různé okamžiky svého života, když ještě žil hříchu a co z toho všeho dnes má? Jen ostudu, trpkost a bolestné umírání. „Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“ Pokud přijmeme Krista jako svého Pána, pokud se mu skutečně a úplně odevzdáme, tak nás postupně vede k něčemu, co můžeme nazvat svoboda od hříchu. Hřích postupně ztrácí moc nad našimi údy. Opravdu začínáme žít pozitivně a máme z toho užitek i posvěcení a čeká nás věčný život.
„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Hřích nás vedl do smrti, Ježíš je náš nový Život, který ústí do Blažené věčnosti. Vydávejme své údy na posvěcení, aby sloužily spravedlnosti, aby se i skrze naše tělo mohl zjevit Bůh – Láska. Srátejme si to a mějme odvahu vydat se Bohu.
Možná ještě jedno zajímavé přirovnání. Člověk, který tvrdí, že se bojí odevzdat Svatému a Mravně dokonalému Bohu, se nebojí uzavřít sňatek s hříšným a defektním člověkem, nebojí se odevzdat do rukou tyrana. Je pravda, že po čase z toho vystřízliví, ale přece mě vždy vyvádí z míry tato nemoudra odvaha k odevzdanosti. Když si muž vezme ženu, tak říkáme, že se oženil. A když si řeholník volí Boha, tak můžeme říci, že se úžasně obohatil.