„Milovaní! Že jsme poznali Ježíše, víme podle toho, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda.“ Dnešní čtení z listu sv. Jana nám poskytuje závažné kritéria, podle kterých můžeme zjistit, zda se můžeme nazývat učedníky Páně. Sv. Jan mluví o Ježíšových přikázáních. Velmi často se náš křesťanský život zužuje na zachovávání přikázání Desatera, ale zapomínáme, že Ježíšovými učedníky jsme jen tehdy, když plníme jeho Slovo. Často k tomu, aby náš život byl skutečně křesťanský, chybí právě tento rozměr: „Vírou přijaté Boží Slovo“. To znamená, že se nebudeme řídit svou chytrostí ani chytrostí světa, ve kterém žijeme, ale že v každém skutku dáme přednost Božímu Slovu, Boží moudrosti. Nestačí jen přijímat Ježíšovo Tělo, nejprve a přednostně musíme přijmout Jeho Slovo, aby přijetí jeho Těla, bylo opravdovou láskou.
„Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on (má žít tak, jako žil On). V čem spočívá dokonalost lásky? Dokonalí v lásce Boží jsme tehdy, když zachováváme Boží Slovo. Neboť láska je v sjednocení s vůlí Boží a vůli Boží nám zjevuje Písmo Svaté. Jen když jsme sjednoceni se Slovem Božím, máme životodárné společenství s Bohem. V opačném případě prožíváme prázdnotu a nenaplněnost svého života. Možná jste už někdy zažili, jakoby se Pán Bůh od vás vzdálil. Stává se to tehdy, když se neřídíme jeho Slovem. Neboť hřích není jen v přestoupení Desatera, ale také v každém opačném postoji vůči Božímu Slovu. Nejspolehlivější legitimací Kristova apoštola je život podobný Ježíšovu životu.
„Milovaní, nepíšu vám o (nějakém) novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku (které jste měli od počátku). To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, (také) nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí.“ Křesťanské přikázání nejsou nové, co se týče mravního obsahu, vždyť ty samé přikázání znali i Židé. Novost křesťanských přikázání spočívá v darované milosti, v síle Ducha Svatého zachovávat Boží zákon. Duch Svatý vloží Boží zákon do lidského srdce. Duch svatý způsobí, že hřích nám přestane chutnat a začne nám chutnat Bůh. Boží Duch způsobí, že Boží Zákon přestaneme pociťovat jako jho a začneme ho prožívat jako cestu k plnějšímu životu. Duch Svatý způsobí, že přestaneme být pokrytci, kteří musí maskovat své špatné sklony a Kristovo Slovo se stane v našich životech nejintimnější Pravdou. Tma neznalosti Boha se ztratí a začne svítit Světlo bytostné zkušenosti s Bohem.
„Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije (kráčí) ve tmě: neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí (neboť tma mu oslepila oči).“ Co je to nenávist? Nenávist je opakem lásky. Láska je snaha žít Boží Slovo ve svých vztazích. Nenávist znamená nežít Boží Slovo ve svých vztazích. Každý hřích je nenávistí. Problém lásky k bližnímu je problém, na který většina z nás doplácí a proto nemá společenství s Bohem. Protože Bůh miluje i naše nepřátele. Sv. Pavel nám doporučuje, abychom nikomu nebyli nic dlužni, kromě vzájemné lásky. Nenávist, v jakékoliv podobě, je překážkou toho, že není a nemůže v nás být současně Láska – Bůh. Pokud máte někoho, kdo se na vás hněvá, snažte se alespoň ze své strany být vždy připraveni k usmíření. Pokud se na vás zlobí spravedlivě, odstraňte příčinu jeho hněvu.
Představte si, že nebe to je věčné společenství všech spasených a Bůh chce, aby tam byl i ten váš hněvník. Pokud se ho nenaučíte milovat v tomto životě, jaké to bude nebe. Nebo si myslíte, že pro vás Pán Bůh otevře speciální oddělení. Pokud nemáte sílu tak si ji žádejte. Bůh je dost mocným aby lásku do vašeho srdce vložil, ale vy to musíte chtít. Pokud se chceme dnes setkat s Ježíšem, musíme nejprve přijmout jeho Slovo. Skrze přijaté Boží Slovo vstupuje do nás Duch Svatý. Svaté přijímání je jen tehdy skutečně svaté, pokud se děje v Duchu Svatém, tedy když máme téhož Ducha, jakého má Kristus. I stařec Simeon jen tak rozpoznal v Ježíši Spasitele světa, že měl Ducha Svatého. On ho přivedl na toto podivné setkání a on mu zjevil, že v chlapci Ježíši rozpoznal svého Spasitele.