„Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ve Svatém písmu skrze své proroky o svém Synu.“ Apoštolát není něčím, co můžeme zvládnout, jako nějakou techniku. Především je věcí povolání. První podmínkou, aby člověk měl radostně svědectví o Božím Synu, je stát se služebníkem Ježíše Krista. Apoštol Pavel se hned na úvod představuje, jako služebník Krista Ježíše. Jinak řečeno, člověk musí nejprve přijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele, podřídit mu svůj život. Boží Slovo musí být na trůnu jeho srdce. Plod takto žité poslušnosti je dar Ducha Svatého, který z nás vytváří Boží Syny.
Spása spočívá v Duchu Svatém. Duch Svatý znovu obnovuje narušené vztahy přátelství a společenství s Bohem. Když je Duch Svatý v nás aktivně přítomen skrze naši svobodnou vůli, zažíváme zkušenost podobnou zkušenosti Panny Marie: „Můj duch jásá v Bohu mém Spasiteli“ a tehdy, z lidské strany, splňujeme jeden z předpokladů pro apoštolát. Apoštol má zkušenost Spásy a je služebníkem Spásy. Kdo má pracovat na šíření Spásy, musí sám v sobě tuto skutečnost prožívat. Z tohoto se rodí povolání za apoštola. Nemůže být apoštolem ten, kdo v sobě neprožívá radost ze společenství s Bohem. On může nanejvýš druhých agitovat, ale nemůže svědčit.
Apoštol musí také dobře znát Písmo Svaté, protože, „kdo nezná Písmo nezná Krista“ (sv. Jeroným). Kristus je zaslíbený už v SZ prorocích. Jeho příchod je předpovězen a dopředu přislíben. Už SZ proroci zvěstovali, že Bůh sám bude uprostřed nás přebývat, že mesiáš bude „Emanuel = Bůh s námi“, Syn Panny a současně Otec Věčnosti, Podivuhodný Rádce, Kníže pokoje. Podstata radostné zvěsti je v tom, že člověk může v Kristu dosáhnout Boha, neboť Bůh se stal člověkem.
Syn „podle těla pochází z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus náš Pán (podle ducha svatosti od vzkříšení z mrtvých je ustanoven v moci, jako Boží Syn).“ A to je druhý důvod naší radosti: Ježíš, jako pravý člověk, který pochází z rodu Davidova, tedy jeden z nás lidí, byl vtažen do Tajemství Nejsvatější Trojice. Kristus jako druhá Božská osoba si navěky nechává lidské tělo a takto, i jako člověk, je od vzkříšení z mrtvých ustanoven, jako Syn Boží. Bůh se stal člověkem a člověk se stal Božím Slovem. V Ježíši byla překlenuta propast mezi člověkem a Bohem. Ježíš je první z lidí, který dokonale naplnil Boží očekávání a záměr Otce, o kterém slyšíme již v knize Gn. Člověk byl stvořen k tom, aby se stal obrazem Boha, Božím zjevením. Ježíš je dokonalým obrazem Otce.
„Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všechny národy: k ním patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.“ Pavel přijal své apoštolské poslání od Krista při svém obrácení před Damaškem. Jen tak můžeme pochopit hloubku jeho teologie. Pavlova teologie je plodem nazírání, nahlížení. On se setkal s oslaveným Kristem. Jemu se jako poslednímu, ze všech apoštolů, zjevil Kristus. Jen tehdy pochopíme hloubku Pavlových listů, když si uvědomíme, že jeho píšící ruku vedlo planoucí srdce, přeměněné poznáním Zmrtvýchvstalého a Vyvýšeného Pána. Svatý Pavel je apoštolem milosti. Vše je milost. Bůh nám vše dává jako milost. Nespasíme se svými zásluhami. Evangelium učí, že se člověk sám od sebe a ze sebe spasit nemůže, ale Bohu je všechno možné a On chce spasit všechny lidi. „K ním patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem“ Toto „i vy“ z listu sv. Pavla, platí i pro nás. I pro nás platí, že nás všechny Kristus povolává ke spáse, která začíná vírou v něj.
„Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce a od Pána Ježíše Krista.“ My všichni, kteří se otevíráme Kristu a přijímáme ho, jsme navzdory své ubohosti Bohem milováni a povolání ke svatosti. Vše se děje skrze Kristovu milost. Skrze Kristovu milost se obnovuje pokoj mezi Bohem a člověkem. V Kristu, jako v hlavě a vzoru všech ostatních, je už nyní člověk s Bohem a Bůh s člověkem podivuhodně sjednocený a v tom je Spása.
Když posloucháme Boží Slovo a uskutečňujeme ho, tak jsme v pravém slova smyslu Vyvolení, Milovaní a Vzácní, i když o tom TV nemluví. Vyvolení Bohem. Svět má také své vyvolené a rovněž bez jakýchkoliv osobních zásluh. Dokonce můžeme říci, že čím větší zvrhlost, kdo ukáže, tím mu lidé více tleskají a fandí. A též ho odmění pozemským bohatstvím. Ne nadarmo se říká, že svět leží v moci zla a ďábel je boží opicí. Ve své převrácenosti chce trumfnout Boha. Ale Spásu a Věčný život dát nemůže ani při nejlepší vůli, protože je ani nemá a nikdy neměl. V podstatě mu nejde o dobro člověka, ale o jeho záhubu. Vidíme, že tito nedokáží vytvořit skutečně společenství, neboť Láska je z Boha.