Při čtení z listu Židům jsme slyšeli: „Boží Slovo je (plné) života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč (Živé je Boží Slovo, účinné a ostřejší, než každý dvojsečný meč.)” Když mluvíme o Božím Slově, musíme si uvědomit, že tímto termínem označujeme dvě skutečnosti: Je to Boží Slovo jako II. Božská Osoba, tedy Logos a je to inspirovaná sbírka knih, tedy Bible.
V arabském jazyce bychom mohli použít slovo Qurán, významem Korán, neboť podle ortodoxního učení Islámu, je Korán nestvořené Boží Slovo, existující od věčnosti. Zakladatel jedné ze čtyř právních škol Islámu Abu Hanífa (+ r. 767), takto shrnul muslimské učení: „Korán je řeč Boží. Naše vyslovování, psaní a přednášení Koránu, je stvořené, zatím co Korán sám o sobě je nestvořený.“ Také my věříme podobně, že Bůh má svoje Nestvořené Slovo, kterým vyslovuje Sebe Samého, i když nesouhlasíme s obsahem islámského Koránu. Tím Slovem je Osoba Božího Syna spojená s Otcem, existující před stvořeným světem. Je u Boha a je Bůh, skrze něho je všechno stvořeno, je Světlem a Životem lidí. Je věčným Božím Zákonem, kterým se má řídit veškerý stvořený svět. Obsahuje v sobě celou pravdu o Bohu, ale i o stvořeném světě. Není jen abstraktním pojmem, ale živou Osobou, Zplozenou Otcem. Je živou a osobní nestvořenou Informací.
V tom samém listě Židům, čteme na jiném místě: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem.” (Hebr 1,1-3) Toto Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A tím nám zjevilo, že lidská přirozenost, má v sobě schopnost přijímat Boží Slovo, jako svůj Život.
Rozlišujeme dvě úrovně života, ve kterých se děje náš růst. A to nevědomou – biologickou, jež se děje bez naší vůle. Nedá se říci že „proti naší vůli”, protože tuto úroveň života jsme dostali dřív, než se dalo mluvit o naší vůli. Druhou úroveň bychom mohli označit jako vědomou, svobodnou. Jakmile existuje osoba obdařená svobodnou vůlí, může si vybrat, zda chce na duchovní úrovni růst anebo ne, zda se chce stát Božím Zjevením, Božím obrazem. Tento vědomý, duchovní život uskutečňujeme svobodně, vždy, když žijeme Boží Slovo.
Boží Slovo nám představuje i inspirovanou sbírku knih. Obě tyto skutečnosti, tedy živé Boží Slovo a psané boží slovo, spolu souvisí. První je Bohem Otcem vydechované v Duchu Svatém. Psané boží slovo, je inspirované Duchem Svatým. Obě nesou v sobě stejnou informaci, i když lze říci, že plnější informace je Boží Slovo jako II. Božská Osoba, ale v zásadě nemůže být mezi nimi rozdíl. Bůh komunikuje se Stvořeným světem svým Slovem a to je pouze jedno. Boží Slovo se šíří podobně jako informace. Ten, kdo ji dává, nepřestává ji mít, ale ten, kdo ji přijímá, je Bohatší o Slovo.
Zkusme se nyní podívat na typický židovský postoj k psanému Božímu Slovu: Židé Boží Slovo, Boží zákon, označují termínem TORA. A takto se vyslovují o úctě k TOŘE: „Tora je naše Nejsvětější Svátost. Tora, to je pět knih Mojžíšových, krasopisně a bez chybičky napsaných rukou osvědčeného písaře v hebrejském jazyce na bělostném pergamenu z hovězí kůže… Jeho oba dva konce, jsou zavinuty na dvou dřevěných válečcích, které nazýváme „Strom života”….Svitky Tory přechováváme v modlitební ve svatostánku za nádhernou oponou. Když v průběhu bohoslužeb v sobotní den a v průběhu svátků, přenášíme knihu synagogou, povstáváme před ní ze svých míst s větší úctou, než jiné národy, před svými králi. Dotýkáme se jejího roucha a líbáme ho….Jestli se stane svitek z nějakého důvodu ke čtení nepoužitelný, pochováme ho na hřbitově s náležitými poctami. Bůh se vtělil do TORY a jejich svatých písem a tak se nám odevzdal. Dříve, než byl svět, byla TORA, tajemný Boží Zákon. Bůh, TORA a Izrael, je totéž a jedno.”
Toto je židovský postoj k Božímu Slovu. My ho můžeme doplnit, že toto Slovo se nevtělilo jen do Svatých písem, ale se stalo i člověkem a přebývalo mezi námi. Vyjádřilo se skrze člověka, Ježíše Krista. Nacházíme tu i odvážné tvrzení, že Bůh, jeho Slovo a jeho lid, jsou jedno. A i zde můžeme tvrdit, že jsme Tajemným tělem Kristovým, když přijímáme Slovo a když ho žijeme. A tak, jako my uchováváme svátost Oltářní ve svatostánku, tak věřící Židé uchovávají ve své Synagoze Boží Slovo. Tak jako je Kristus přítomen uprostřed nás v Eucharistii, tak je přítomen i v Psaném Božím Slově.
Chtěl bych upozornit ještě na zvláštní označení válečků, na kterých je Tora navinuta: „Strom Života”. Kniha Genezis při opisu pádu prarodičů mluví jmenovitě o dvou stromech, strom poznání Dobra a Zla a strom Života. I z této souvislosti můžeme pochopit, že stromem života je Zjevené Boží Slovo, Boží zákon. A tedy jíst ze stromu poznání dobra a zla, může znamenat, pohrdání Božím Zákonem, snahu vzít si život do svých vlastních rukou a žít jen podle své vlastní představy, čistě z vlastních sil a pro sebe. Odmítnout návod na své použití. Spása je ve znovupřijetí Božího Slova, které se v osobě Ježíše Krista, plně zjevilo.
Podobný postoj k Božímu Slovu, nacházíme i u sv. Františka z Assisi: „Protože ten, kdo je z Boha, poslouchá Boží Slovo, tedy i my, kteří jsme zvláštním způsobem ustanoveni k boží službě, máme nejen poslouchat a konat, co Bůh říká, ale i opatrovat nádoby a ostatní předměty, používané při Bohoslužbě, které obsahují jeho Slovo. Skrze Boží Slovo do nás hluboce proniká Vznešenost našeho Stvořitele. Proto napomínám všechny své bratry a povzbuzuji je v Kristu, aby až najdou kdekoliv napsané Boží Slovo, zacházeli s ním co nejuctivěji, a pokud to závisí na nich (záleží od nich), sbírali je a ukládali, jestli je najdou na nedůstojných místech anebo někde pohozené a tak v nich ctili Pána, který je vyslovil. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím Slovem, a mocí Slov Kristových se děje i proměňování na oltáři (uskutečňuje aj Svátost Oltářní).”
Pravá úcta vůči Kristovi, nespočívá pouze v tom, že adorujeme Nejsvětější Tělo Páně, ale pravá úcta spočívá v tom, že se mu snažíme porozumět a poslouchat jeho příkazy. Přítomnost Pána Ježíše v jeho Slovu je duchovní. Sv. Augustin nazývá Slovo Boží – Sacramentum audibile – svátost slyšení. Tuto svátost můžeme mít ve svém domě, a můžeme si ji denně vysloužit i sami, když jsme nemocni a nezvládneme jít do kostela. Čtení Božího Slova, je duchovním svatým přijímáním. Tuto svátost si můžeme, vzít sebou i do práce. Skrze toto Slovo, vstupuje do nás Boží Duch. Je to svátost svatého ovlivňování. Z naší strany je třeba sjednocovat se s tímto Slovem. Skrze Boží Slovo, se sjednocujeme se samotným Bohem. Boží Slovo není neživou skutečností, není jen zvukem. U Boha není rozdíl mezi slovem a činem. Bůh to, co vyslovuje, současně tvoří. Boží Slovo, je živou a účinnou skutečností. Tak živou, že když se mu svojí vůlí nepostavíme na odpor, tak se v našich životech prosadí. Panna Maria nás učí, správnému postoji vůči Božímu Slovu, které je zároveň příkazem i činnou mocí: „Nechť se mi stane podle tvého Slova“. Bůh je dosti mocný, aby v nás dokonal své Slovo. Od nás se žádá, abychom stejné chtěli a mysleli, jako myslí On.