Slyšeli jsme o Ježíši: „On však znal jejich myšlenky…“ Ježíš poznal jejich myšlenky a zná také naše myšlenky. Bohu jsme absolutně průzrační. Bůh si dokonale uvědomuje každé své stvoření a tedy i člověka. My sami si uvědomujeme sebe jen částečně. Bůh nás svou myšlenkou tvoří a udržuje v bytí. On je základem pro každé vědomí a poznaní. Všechny naše myšlenky jsou mu zřejmé. Proto je důstojné a správné ze všech svých myšlenek udělat modlitbu. Nemyslet monologický ale dialogický. Nemyslet tak jakoby Bůh nebyl svědkem každé naše myšlenky, ale všechny myšlenky směrovat k Němu. Je velmi bolavé, když je Boží pozornost stále upřená na člověka a člověk myslí, jakoby Bůh nebyl stálým svědkem jeho myšlenek. Nemyslet na Boha je hřích. Vždyť je to vlastně součást prvního přikázaní. Milovat Boha celou svou myslí. I sv. František takto vykládá prosbu z modlitby Otčenáš: „Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi, abychom tě milovali celým srdcem, když na tebe budeme ustavičně myslet: celou duší, když po tobě budeme neustále toužit: celou myslí, když k tobě budeme směrovat všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest: a celou silou, když dáme všechnu svou energii a schopnosti duše i těla do služby tvé lásky a nikam jinam.“
„..a proto jim řekl: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? … Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.“ Všichni zlí duchové mají jeden cíl a tím je snaha o fyzickou, morální a věčnou likvidaci člověka. Ďábel se zjevuje jako vrah lidí od počátku. Když se děje něco skutečně zlé, je za tím zlý duch. Avšak ne všechno je zlé, co se zlým zdá. Často ve své nedospělosti považujeme také za zlo bolavé a přece spasitelné zásahy Boha do našeho života. Nakonec pro ty, kdo Bohu své bytí odevzdali, platí: „Vše napomáhá k dobru těm, kdo Boha milují!“ Když jsme v Ježíšových skutcích objevili Boží prst, tak se také k nám přiblížilo Boží království. Boží činnost můžeme vidět v Ježíšových činech. On koná to, co vidí konat Otce.
„Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne li ho však, někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá.“ Tento Ježíšův argument bychom mohli nazvat „argument sily“. Žádný zbojník nepustí dobrovolně to, co ukořistil. A ďábel je zbojník a vrah. Vzhledem k nám lidem poznačeným dědičným hříchem je mocný. Vzhledem k Bohu je jen pouhým stvořením. Také on je v každé chvíli držen v existenci Bohem Stvořitelem. Nemá bytí sám ze sebe.
Zápas o tento svět se neodehrává na úrovni „Bůh a ďábel“. Stačí Boží prst, aby byl ďábel přemožen se vší svou mocí. Zápas o tento svět se odehrává na úrovni stvoření, „člověk a ďábel“. Člověk, tak jako jej poznáváme po pádě do prvotního hříchu, je absolutně neschopen vyhrát nad ďáblem. Ale původní člověk, tak jako vyšel z Boží ruky, tedy Bohočlověk, člověk, do kterého Bůh vlil svůj vlastní vnitřní život, člověk, do kterého nozder vdýchl Bůh Dech života, člověk, kterého při jeho stvoření Bůh na uvítaní políbil a vložil mu do srdce své Slovo, a udělal ho místem svého zjevení, ten dokáže zvítězit nad světem, tělem i ďáblem. Také sv. František říká: „Uvažuj, člověče, k jaké důstojnosti tě povznesl Pán Bůh, když tě podle těla stvořil k obrazu svého milovaného Syna a podle ducha stvořil ke své vlastní podobě.“
„Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ Naše síla je v spojení s Kristem. Není tu možná neutralita vůči osobě Ježíše. Když někdo není s ním, už je proti němu. Když nejsme s Ježíšem, už se propadáváme do moci zlého ducha. Ve světě duchů je tak strašný zájem o člověka, že jakmile opouštíme Krista, už se dostáváme pod moc krutého tyrana. Tak nám to potvrzuje sám Ježíš: „Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: „Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.“ Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedem jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky.” Toto zažívají všichni ti, kdo přijímají Ježíše jen na dobu určitou, na svátky vánoční a velikonoční. Jdou od zlého k horšímu a nakonec odpadají, protože takto se duchovně nedá žit. Buď je Ježíš mým Pánem, anebo… od druhé možnosti ať nás Bůh chrání!