V dnešním čtení ze svatého evangelia podle Lukáše, slyšíme apoštoly jako prosí Pána Ježíše: „Dej nám větší víru!“ A Pán Ježíš upozorňuje: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli byste této moruši: „Vytrhni se i s kořenem a přesaď se do moře“, poslechla by vás.“ Spolu s vámi bych se chtěl zamyslet nad tím, co to vlastně víra je.
Ale než začneme rozebírat dnešní evangelium, které nás všechny usvědčuje z toho, že nemáme víru ani jako hořčičné zrnko, nabídnu vám jednu lekci z kvantové fyziky. Poslední teorie z fyziky ukazují, že pravdu má stará biblická zásada. Celý hmotný svět povstal z nehmotného. Základem pro všechno hmotné je Vědomí, Fantazie stvořitelského Ducha. Všechno, co evidujeme jako náš svět, existuje díky Bohu Stvořiteli. Bůh netvoří svět již z dříve existující hmoty, ani ho netvoří již do dříve existujícího času a prostoru, ale vše se odehrává v Nepředstavitelné Boží Představivosti. Čas i prostor i hmota vznikají současně. Všechno povstává Božím Slovem. Všechno je stvořeno skrze Krista, Boží Slovo a pro Něho. Boží představivost je tak solidní, že stvořený svět stále trvá. Lidská představivost zatím nemá v sobě tuto stálost Lásky. My všichni jsme předmětem ustavičné a laskavé Boží pozornosti. Mít víru v Boha, to znamená počítat s touto úžasnou, laskavou a všemohoucí Boží pozorností.
Podívejme se na jiné místo Písma, na oddíl Mk 11,20-25: „Když ráno šli vedle fíkovníku, viděli, že vyschl od kořene. Tu si Petr vzpomněl a řekl mu: „Rabbi, podívej, fíkovník, který si proklel, vyschl.“ Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru v Boha. Amen, pravím vám: Když někdo řekne této hoře: „Zvedni se a hoď se do moře,“ a ve svém srdci nezapochybuje, ale uvěří, že se stane, co řekl, stane se mu to. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co v modlitbě prosíte, jste již dostali a budete to mít. A když vstanete modlit se, odpusťte, máte-li něco proti někomu, aby i vám váš Otec, který je na nebesích, odpustil vaše hříchy.“
Víra je jistota v tom, že Boží Slovo je Pravda. Pán Ježíš nás vyzývá: „Mějte víru v Boha.“ Bůh je Všudypřítomný. Možná výstižnější by bylo říci, že celé Univerzum se nachází ve Stvořitelské fantazii Boha. Boží vědomí je základem pro hmotný svět. Ve skutcích apoštolských na jiném místě mluví sv. Pavel o Bohu: „V Něm jsme, hýbeme se a dýcháme.“ Největší silou vesmíru není hmota ale Duch. Lidé, kteří přežili klinickou smrt vědí o čem mluvím. Když lidská duše opouští tělo, tělo zůstane jako kámen. Dokonce to vidí a dotykem mohou ověřit i svědci, ale všechna síla a teplo života se nachází v duši. Nositelem života je duše.
V našem světě neexistuje hluchý, slepý nebo nevědomý prostor. Celý prostor je v Bohu. Je to jako v pohádce. Stromy vidí, kameny slyší a mohou na nás žalovat. Bůh si uvědomuje všechno co je a co se děje a se vším soucítí. On nás svým chtěním povolal z nicoty k bytí. Když se k němu modlíme, nepřichází z dálky, ale je v hloubce všeho, jen se zjevuje na konkrétním místě.
Když se jdeme modlit za nějakou konkrétní věc, nesmíme se dát zmýlit velikostí problému, jak se věc jeví nám, ale máme se vždy dívat na velikost Boha: „Malý bůh, velké problémy!“ Bůh ve své Všemohoucnosti nezná problémy. Modlíme-li se ve shodě se Slovem Božím a s Božími přísliby, prosíme-li za věci, které vidíme, že Ježíš je apoštolům přikázal dělat, nejsou-li v nás překážky vyslyšení, čili hříchy a špatné postoje, nemáme pochybovat ve svém srdci, že se tak opravdu stane.
Naoko je to velmi jednoduchá věc, ale nám často chybí to základní: Víra v Živého, Přítomného Boha, který nás miluje a chce nám pomoci. Nevěříme v přítomnost Všemohoucí Lásky. Účinná modlitba je výsledkem poznání Živého Boha. Všimněme si jiného místa, které nám ještě lépe ozřejmí o co tu jde: „V Lystře žil jistý člověk s nemocnýma nohama. Byl od narození chromý a nikdy nechodil. Poslouchal Pavla kázat.“ Písmo Svaté říká, že Pavel se na něj upřeně zahleděl a když viděl, že má víru a může být uzdraven, řekl silným hlasem: „Vstaň a postav se na nohy!“
Chromý, který od narození nikdy nechodil a poslouchal Pavla kázat, byl zázračně uzdraven. Víra je určující podmínkou kdo může být a kdo nemůže být uzdraven. Je to víra, která se dá vidět očima. Kazatel Božího Slova očima vidí, koho se Boží Slovo dotklo. Komu proniklo k srdci, kdo splňuje podmínky, aby mohl být uzdraven. Ekumenický překlad uvádí tento fakt slovy: „Pavel se na něj upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc, řekl mocným hlasem.“
Jak velmi často nám chybí tato víra v ochotu Boha pomoci. Jak velmi často smýšlíme o Bohu, který tak miluje člověka, že se sám člověkem stal a za nás podstoupil smrt, jak často si o něm myslím, že nám nepřeje a tak pokračujeme v podezřívání Boha, které začalo již v Ráji. Existujeme v Bohu, který nás miluje, ale nevěříme v jeho lásku, a proto vše co s námi koná, chápeme jako zlo a prožíváme peklo tam, kde Bůh připravuje Spásu. Je velmi důležité věřit v to, že Bůh a jedině Bůh nás opravdu miluje, že peklo je mimo tuto jeho lásku, že hříchy vytvářejí v nás peklo. Peklo je život uzavřený před spasitelným Božím zásahem. Je to právě nevěra, která způsobuje peklo.
Čím čistší bude naše srdce, tím nám Bůh bude evidentnější. Bůh je nejreálnější skutečností, dokonce mluvíme o Nadskutečném Bohu. Jen naše hříchy a chybné postoje nám zatemňují Boha, Všudypřítomnou a Činnou lásku. Bohu jsme tak důvěrně známí, že v každé chvíli zná naše myšlenky a naše problémy. Pokud ho milujeme, nezalekneme se této Boží Vševědoucnosti, ale pokud ho nemilujeme, budeme se děsit jako zločinec, který je odhalen.
Sv. Paschal Baylonský nás poučuje: „Jelikož největší touhou Boha je prokazovat lidem dobrodiní, měj při všech svých prosbách pevnou víru, že Bůh ti chce dát, a co ho prosíš. Nepros však o nic, co by ti Bůh předem nebyl vnukl, abys o to prosil. On totiž je dřívě připraven vyslechnout tvou prosbu, než ty ji přednést.“