V dnešním evangeliu Pán Ježíš říká: „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí!“ Včera jsme v evangeliu slyšeli modlitbu, kterou nás naučil náš Pán, Modlitbu Páně, Otče náš. Je to Ježíšova odpověď na naši touhu, správně se modlit. V dnešním čtení nám Ježíš odhaluje, že hlavním posláním modlitby není „cosi si vyprosit od Boha“. Hlavní poslání modlitby je „naplňovat se Božím Duchem“, „přijímat Ducha Svatého“. Naplňovat se týmž Duchem, kterým žije sám Bůh. Každá modlitba má být vyjádřením touhy a snahou spojit se s Bohem. Každý kontakt s Bohem způsobuje, že se do nás přelévá z jeho Plnosti, z Plnosti jeho Bytosti, Láska, Duch Svatý. Dnešní podobenství nás usvědčuje, že pokud nemáme Ducha Svatého, není to dáno neochotou z Boží strany. Ježíš vyslovené říká: „čím spíše Otec Nebeský dá Ducha Svatého…“ Z řečeného můžeme pochopit, že Bůh Otec chce, abychom měli Ducha Svatého. Kde je tedy problém slabosti našeho duchovního života?
Dobře si všimněme, že spíše než na apoštoly sestoupil Duch Svatý v plnosti, museli se nechat formovat Božím Slovem. Museli dovolit Ježíši, aby opravoval jejích mylné životní postoje a pomýlený životní styl. Tři roky Pán Ježíš formoval své učedníky Božím Slovem. Toto je a má být i naše první snaha, když toužíme po naplnění Duchem Svatým: Dovolit Bohu, aby do tmy našeho života zasvítil svým Slovem. Musíme dovolit, aby nám byla odhalena podstata našeho hříchů, abychom se mohli od něj účinně odpoutat vyznáním, lítostí a předsevzetím. Není nutné snít o nějaké výjimečné charismatické osobnosti, aby se za nás přimlouvala, ale musíme chtít a myslet souhlasně s Kristem, s Božím Slovem, které se stalo tělem.
A to je vlastně už druhý krok na cestě k naplnění Duchem Svatým. Jde o to, abychom do sebe převzali, abychom si přisvojili a osvojili Boží Myšlení a Boží Chtění. Abychom svou vůli přiklonili k tomu, co chce Bůh a své myšlenky k Božímu myšlení. Abychom v sobě zapřeli svou lidskou chytrost a volili si Boží moudrost. Jakmile se ztotožňujeme s Bohem ve své vůli a ve svých myšlenkách, už nám Duch Svatý přichází na pomoc v naší slabosti. Chtít to, co chce Bůh, je totéž, jako chtít Boha, toužit po Bohu. Bůh Otec má tentýž charakter jako jeho Slovo. Proto nelze odloučit lásku k Bohu od lásky k Zjevenému Slovu, od poslušnosti k jeho příkazům. „Kdo vidí mne, vidí Otce“.„Kdo zachovává moje přikázání, ten mně miluje!“ – říká Pán Ježíš.
Boží Duch potřebuje nádoby očištěné Božím Slovem. Boží Slovo nám odhaluje různé překážky, které způsobují, že Boží Duch nemůže v nás přebývat a z nás působit. Duch Svatý nepůsobí v člověku proti jeho vůli. Boží Duch neznásilňuje člověka. I když se nám to někdy může zdát, např. při obrácení sv. Pavla. Toto obrácení se mohlo udát jen proto, že Pavel byl subjektivně přesvědčen, že slouží Bohu a chtěl sloužit Bohu. Duch Svatý chce, abychom se sami rozhodli pro Dobro. Pokud žijeme v shodě s Bohem, přebývá v nás a vytváří v naší duši charakter Ježíše Krista. Ve své duši můžeme rozpoznat zvlášť dva směry jeho působení. Sv. Pavel ve svých listech mluví o ovoci a o darech Ducha Svatého. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že ovoce je znakem naší osobní proměny Duchem Svatým a pro Boží soud je rozhodující. Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj a štěstí. Dary slouží k šíření Božího království a ke službě ostatním, nemusí být znakem naší osobní proměny. I člověk, velmi nedokonalý, může dostat velké dary.
Podobenství o neodbytném příteli nám chce vlít důvěru v Boží dobrotu. My ačkoli jsme zlí, umíme občas udělat cosi dobré, zvlášť když nás někdo úpěnlivě prosí. Bůh však je Absolutní Dobro. O co tedy spíše dá Otec Ducha Svatého, těm, kteří po něm touží. Důležité je toužit po Duchu Svatém. Ale to předpokládá poznat Boha. Nemůžu chtít to, co neznám. Tedy je třeba znát Boha ze Zjeveného Slova a toužit po něm. Chtít Dobro. Duch Boží je Nadosobní skutečností. Duch Boží je Životadárný vztah Lásky. Ačkoli je nás mnoho, můžeme mít téhož Ducha. Duch Svatý vede lidské bytosti k jednotě a celistvosti.
Jedná svatá ráz viděla očistec a divila se, proč je tak mnoho duší v očistci. Dostala od Boha zajímavou odpověď: „Neboť málo touží po nebi, po Bohu!“ Bůh přichází na základě naší touhy. Tajemství vylití a přijetí Ducha Svatého je v tom jednom, chtít Boha! Svatý František v Regule prvního řádu říká: „Bratři, kteří nemají vzdělání, ať se nesnaží ho získat, spíše ať se snaží o to, po čem mají toužit nade vše, totiž aby měli Ducha Páně a ten aby v nich svatě působil, aby se k němu modlili neustále čistým srdcem, aby byli pokorní, trpěliví v pronásledování a v nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, ponižují a tupí.“ Abychom ho správně pochopili, nejde o to, abychom se nevzdělávali, je tu jen naznačeno, co má být dříve, na co položit důraz ve svém životě: „Aby měli Ducha Páně“. Duch Páně to je Pravá Moudrost, to je Pravé Vzdělání. „Kdo nemá Ducha Páně, ten není jeho!“ – prohlašuje apoštol. Máme prosit o Ducha Svatého. Vytrvale prosit. V prosbě se očišťovat. Duch Svatý je živý a osobní Boží dar. Proto si musíme nejprve plně uvědomit jakého Ducha to vlastně chceme. Je to Duch Ježíše Krista. Musíme chtít mít Kristovu povahu. Když po tom netoužíme, pokud máme opačně postoje jaké měl Kristus, pokud nás to ani nemrzí, nemůžeme mít Ducha Svatého. Nedostaneme ho! Jde o to, abychom se zřekli svého egoismu a všech jeho projevů. Abychom se podřídil zájmům Božím.