„Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň.“ Tímto způsobem se nám dnes přimlouvá apoštol Jakub. Svět nám chce namluvit, že v tomto světě si může být jistý jen ten, kdo nahromadí velké bohatství. Ale víra v bohatství se stává náhradou za důvěru v Boha. Skutečně pravým Bohatstvím, které je přislíbeno těm, kteří věří, je Bůh sám. Přislíbená blaženost nás staví před rozhodující mravní volby. Vyzývá nás, abychom si očistili srdce od zlých náklonností a nadevše vyhledávali Boží lásku. Dává nám poznat, že pravé štěstí není ani v bohatství, ani v blahobytu anebo v pohodlí, ani v lidské slávě a moci, ani v nijakém lidském díle, nechť by bylo jakkoliv vhodné (např. věda, technika, umění), ani v žádném stvoření, ale jedině v Bohu, který je pramenem všeho dobra a každé lásky.
Bohatství, je velkým božstvím současnosti. Jemu vzdávají mnozí, snad i většina lidské společnosti, instinktivní poctu. Štěstí měří majetkem a podle velikosti bohatství, se jim vzdává i úcta. Vyplývá to z přesvědčení, že bohatstvím lze dosáhnout všechno. Ono je tedy jedním z idolů současnosti. Druhým je obecná sláva. Sláva dělá člověka široko známým, ona vzrušuje svět (jedním z prostředků je šíření lidské slávy v tisku). Lidská sláva se považuje za dobro už samo sebou a jako prostředek získávání úcty.
Sv. apoštol Jakub, určitě nemluví proti lidem, kteří dokáží rozmnožit poctivou cestou svůj majetek, a kteří svým majetkem podporují chudé a možná i méně schopné. Vždyť i Pán Ježíš v podobenstvích chválí ty, kteří dokázali rozmnožit svoje talenty. Sv. Jakub své ostré slova adresuje těm, kteří své schopnosti zneužívají na úkor druhých, kteří nespravedlivě nahromadili majetek, kteří zadržují spravedlivou mzdu. S tímto jevem se v dnešní době, velmi často setkáváme. Je to hřích, který zařazujeme do kategorie „do nebe volajících hříchů“. Katechetická tradice připomíná, že existují i do nebe volající hříchy. Do nebe např. volala: krev Ábela, hříchy Sodomy, nářek utlačovaného národa v Egyptě, nářek cizince, vdov a sirotků, nespravedlnost vůči najatým dělníkům.
Jde o to, abychom svým touhám dokázali dát správné hranice, abychom nebyli bohatí na úkor našich bližních. Bezbřehá ambicióznost a život bez kříže, není možný z vícero důvodů: první se odehrává na poli společenském. Samozřejmě závisí na našem pohledu. Nikdo na světě nás nemůže přinutit, abychom sdíleli hodnoty evangelia. Ale faktem je, že evangelium reaguje na lidské neřesti a ukazuje způsob, jak vybudovat lepší a spravedlivější společnost, jinými slovy, Boží království. A Boží království je tam, kde jsou si lidé rovni. Fakt je ten, že když je někdo první, musí tu být někdo, kdo je poslední. Pokud je to záležitost zdravé soutěže, je to v pořádku. Ale když je to záležitost „kdo z koho“, potom to v pořádku není. Když šplháme nahoru po zádech druhých, pak je to hříšné a tedy odsouzení hodné. To není způsob, kterým může dojít k pokroku v lidské společnosti. Pohleďme jen na nerovnosti v lidských společnostech. Proč je na světě tolik chudých a zraněných? Je to proto, neboť existují lidé, kterých ambicióznost a potřeby, neznají hranic. Proto je podle Ježíše vždy nutné, snažit se o spravedlnost a limity: limity ve svých vlastních potřebách a také schopnost vidět ty, na úkor kterých máme my více, než potřebujeme.
Je zajímavé, že lidé, kteří si osvojí takovýto cíl, tedy dosáhnou úspěchů a kráčí za každou cenu k velikosti, si časem vypracují i vlastnosti, které jim v tom pomáhají. Sem patří hlavně podvod, nečestnost, lež, a často i lest. Nahoru se nejde vždy lehce. A je mnoho těch, kteří touží po tom samém. Poctivou cestou se tam člověk nedostane. A jsme u nečisté hry. Pěkným příkladem může být starozákonní Jakub, který byl tak velice nasměrovaný na prvenství, že lhal od svého mládí. Jeho nejbizarnějším činem bylo, že obelstil svého otce Izáka, aby získal prvorozenství, které patřilo jeho staršímu bratrovi Ezauovi. Je pravda, že se mu to za pomoci matky podařilo, jenže z jeho života to udělalo peklo. Jakub musel za své podvody tvrdě pykat. Musel utíkat před svým bratrem a sám se stal obětí podobných intrik ze strany jiných. Naštěstí, poučil se z toho a změnil se. Intrikán a nenasytný ambiciózník, se stal skromným a vyrovnaným člověkem.
Ať tedy i nás, Pán dnes vede k tomu, abychom si zachovali správnou schopnost „prosadit se“: pokud máme nadání, jděme za jeho rozvojem. Ale zároveň, ať nás vede k tomu, abychom čestnost a lásku k těm, kteří nemají tolik jako my, dokázali se postavit na první místo. A to proto, neboť jsme uvěřili v Krista a v jeho program, který je schopen vybudovat spravedlivý svět.