Víme, že sv. Terezka, ačkoliv byla karmelitánka s přísnou klauzurou, je současně patronkou misií. Co chce církev neznačí tímto gestem. Chce ukázat, že kořeny životnosti misií sahají až do skrytého a uzavřeného života lidí, kteří se modlí. Každý misijní projekt potřebuje k tomu, aby byl úspěšný, lidi, kteří se obětují a modlí.
„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ Když dostaneme malý úkol, snadno jej zvládneme. Když vidíme těžší úlohu, chceme dokázat svou sílu a šikovnost a pracujeme na ní s elánem. Ale, když máme před sebou velmi obtížný úkol, např. kdyby nás někdo postavil k velkému poli, majícímu několik stovek hektarů a řekl: „Tady máš kosu a kos!“, je docela možné, že bychom si smutní sedli na mez a ani se nepokoušeli o to, protože se nám to zdá nemožné. A v podobné situaci je kněz, který velmi často vidí, velké množství potřeb a přece si uvědomuje svou slabost. Zde je velmi potřebné, aby se někdo za něj modlil, aby když nemůže udělat vše, aby udělal alespoň něco, aby například naučil i druhé kosit, že by k tomu nebyl sám. Hlavně však třeba vyprošovat od Pána žně povolání.
Pán Ježíš říká: „Jděte!“ Teda nemáme čekat až lidé přijdou k nám, ale máme jít k ním, protože ke všem má přijít zvěst o Božím Království. Možná si říkáme: „Půjdu, ale až budou lidé trošku lepší.“ Pán Ježíš nám všem říká: „Posílám vás jako ovce mezi vlky.“ Prostředí, ve kterém jsme pozváni pracovat, se velmi často podobá vlčí smečce. Co může udělat beránek mezi vlky. Nechat se sežrat! Obětovat se za tyto lidi. Naše služba má často charakter skryté oběti. Nemáme se spoléhat ani na ekonomickou moc. Nemám si brát nic takového načež se spoléhají lidé tohoto světa. Symbolický to vyjadřují peníze a obuv. Nemáme se spoléhat na známosti. Nikoho nemáme pozdravovat. Naší oporou v zápase o duše může být jedině Pán. Ježíš těch 72 učedníků sám ustanovil a poslal po dvou před sebou do každého městě, kam se chystal jít. Jdeme před Ježíšem, proto abychom mu připravili cestu. Neboť Ježíš chce spasit všechny lidi, ale je třeba, aby se lidé setkali s evangeliem.
Musíme být lidmi míru. Náš pozdrav má být: „Pokoj tomuto domu!“ Toto je opravdu velmi výrazný znak Božího člověka, že je v něm Boží pokoj. Jen ten, kdo má Boží pokoj v sobě, může ho šířit na jiné. „Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu.“ Ten pokoj, o kterém mluví Ježíš, není totéž jako naše spokojenost. Ten pokoj, o kterém mluví Ježíš, je živou osobou. On sestupuje, On spočine. Ten pokoj je Duch Svatý. Apoštolát to je především dílo šíření a zprostředkování Ducha Svatého. Duch Svatý je Šalom, správný vztah k Bohu i lidem. Duch Svatý je bytostná dobrota našeho Pána a Boha. On přebývá v nás v té míře, nakolik jsme sjednoceni ve vůli, v myšlení, citech i skutcích se Slovem Božím.
„Když přijdete do některého města a příjmu vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: „Přiblížilo se k vám Boží království!“ Ježíš nás vysvobozuje z úzkosti, kterou trpěl každý věřící žid, když se objevil v pohanském prostředí. Pokud se vůbec odvážil jíst v domě pohana, musel vždy pečlivě kontrolovat, zda to, co mu nabídli, je košer. Ježíšův učedník může jíst ze všeho, co mu předloží ti, kteří Ježíše přijímají. Ježíš dává i zvláštní příkaz: „Uzdravujte tamější nemocné!“ Uzdravování není čímsi podřadným a vedlejším při hlásání evangelia. Nemoci přišli jako důsledek našeho odchodu od Boha, který je Život a Zdraví. Tam, kde se k Němu obracíme, tam jsme uzdravování nejen duševně ale i tělesně. Ježíš neblahoslaví utrpení, ale těch, kteří trpí pro spravedlnost.
Evangelium ukazuje i jinou možnost: „Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: „I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme.“ Jako kdyby říkali: „Nechceme mít s vámi nic společného! Neboť: „Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“ Toto však platí až tehdy, když lidé odmítli přijmout Ježíše, navzdory našemu hlásání, ale to neplatí o těch, kteří se možná i naší vinou s hlásáním Krista ještě nesetkali.