25. pondělí – (Lk 8,16-18)

V dnešním čtení slyšíme: „Nikdo nerozsvítí svítilnu a nepřikryje ji nádobou ani ji nedá pod postel, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli (viděli světlo).“ Ježíš logický zdůvodňuje zapálení svíce. Smyslem zapálení svíce je, aby svítila. Bylo by zcela proti jejímu smyslu, zapálit ji a schovat. Rovněž smyslem křesťanského života je svítit dobrým příkladem. Bůh nás zapálil svým Duchem a nyní od nás žádá, abychom svítily dobrým příkladem. Máme v rukou i v srdci Boží Slovo, o němž říká žalmista: „Světlem pro mé nohy je tvé Slovo.“

„Nic totiž není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo (nedostalo na veřejnost).“ Uvědomujeme si dostatečně tuto skutečnost? I naše tajné chyby a hříchy budou před boží tváří odhaleny. Často se nestydíme hříchy páchat, ale stydíme se jich vyznat v zpovědi. Žijeme s jakousi maskou na obličeji. Sv. Pavel nás vybízí, abychom se milovali v Pravdě. Bůh nás miluje v Pravdě, proto před ním mohou a musí padnout všechny masky. Vyznání hříchů je jako vyloučení toho, co je nestravitelně, co neslouží růstu.

A proto: “Dávejte tedy pozor, jak slyšíte!” Boží Slovo vstupuje do našeho srdce skrze sluch. Správně poslouchá ten, kdo se zcela osvobodil od svého ega a kdo přijal Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Ten, kdo mu předal vládu nad svým životem, kdo se zřekl svého života a všeho, co má. Pokud jsme to ještě neudělali, tak všechno, co slyšíme, a tedy i Boží Slovo, se odráží od jakéhosi křivého zrcadla našeho ega – já. Posloucháme a přece neslyšíme, protože jsme plní sebe a svých názorů a starostí. Vše preciedzame přes sebe a tak to špínu a křivých. Slyšíme něco úplně jiného než to, co se říká. Naše ego je dokonce schopno vnímat vrcholně blaženého a oblažujícího Boha jako nepříjemnost. Jen čisté srdce je schopné vidět Boha takového jaký skutečně je.

„Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte (jak slyšíte). Neboť kdo má, tomu bude dáno (tomu se přidá), ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co myslí, že má.“ Boží Slovo učí, že i v duchovním životě platí zásada, která je běžná v ekonomice. Pokud někdo podniká, zná tuto zásadu. Jeho majetek vzrůstá v podnikání. Samozřejmě pokud podniká rozumně a ve shodě s ekonomickými zásadami. Ale člověk, který je líný, postupně ztrácí i to, co dříve vlastnil. Lidská duše se každým Božím darem rozšiřuje a je schopná přijmout více. Duše roste z Boha a každé rozšíření je pro ni užitečné a dobré.

Když jsme při tom podnikání, napadá mi, abychom nedopadli jako ten podnikatel, o kterém hovoří tento vtip: Vyprávějí se dva podnikatelé. „Jak ti jde podnikání?“ „Není to dobré. Každý den končím s mínusem.“ „A z čeho potom žiješ?“ „Naštěstí soboty a neděle nedělám!“