25. čtvrtek, cyklus I. – (Agg 1,1-8)

Dnešní první čtení z proroka Agea jménem Božím vyčítá to, co se také stává i nám, že modlitbu klademe na poslední místo našeho dne, a to až tehdy, když se už nemůžeme dívat na televizi a ospalí se vlečeme k posteli, z posledních sil uděláme na sebe kříž, cosi odrecitujeme a klidně si lehneme. Uznejme sami, může se něco takové nazývat modlitbou. Bůh není chudák, který by byl odkázán na naše brblání z posledních sil. Na to, abychom se s ním skutečně dokázali spojit a čerpat sílu z Něho, potřebujeme velké vypětí vůle, zápas o koncentraci našeho vědomí a ne poslední unavené zívání před večerním spánkem.

Pokud chceme obstát ve víře v dnešním světě, musíme se více a intenzivněji modlit. I my kněží, v návalu pastorační práce, zapomínáme, že bez modlitby sice pracujeme mnoho, ale ovoce je málo. Bez modlitby to vypadá přesně tak, jak popisuje prorok: „Zamyslete se nad svým jednáním! Sili jste mnoho, sklidili však málo, jedli jste, nejste však nasyceni, pili jste, ale nestačí to k opojení, oblékli jste se, není vám však teplo, kdo se dal najmout za mzdu, vložil ji do děravého měšce.“ Tak praví Hospodin zástupů: „Zamyslete se nad svým jednáním!“

Nemáte i vy zkušenost, že když se modlíte, stíháte věci rychleji. Někdo řekne: „Dům hoří a já sám mám modlit!“ Představte si četu hasičů, kteří spěchají hasit požár. A když přijdou na místo, zjistí, že nádrž na vodu mají prázdnou. Tak je to i s těmi, kdo se nemodlí. Pokud se nemodlíme, mluvíme sice mnoho, ale neřekneme nic. Říkáme prázdná slova. Ježíš nás napomíná, že se jednou budeme zodpovídat za každé zbytečné (prázdné) slovo. Pod prázdnym slovem nerozumíme slovo běžné lidské řeči, ale Boží Slovo, které nebylo vyslovené v Duchu Svatém, které právě proto, že jsme se před tím nemodlili, nenabylo tu správnou účinnost.

V knize Zjevení čteme: „Ježíšovo svědectví je duch proroctví.“ Svědectví – martyrium – je vlastně hlásání evangelia. Proroctví neznamená, sednout si za stůl, vypracovat si plán a pak se modlit za jeho úspěch. Proroctví je pravý opak: nejprve si kleknu k modlitbě a ptám se: Jaké je Boží Slovo pro konkrétní situaci? Neboť Bůh má pro každou situaci své Slovo. Třeba v modlitbě prosit, abychom ho poznali a trochu ho i přetrpět ve vlastní bytosti. Je třeba mít trpělivost, neboť Boží Slovo k nám zaznívá ze srdce Ukřižovaného. Tam ho třeba hledat. Teprve potom si můžeme sednout ke stolku, studovat, listovat v knihách a dotvářet správnou formu.

Proč se lidé přesto, že dnes prožíváme svobodu, houfně neobracejí ke Kristu? Proto, že my se necítíme zodpovědní za nevěřící. Modleme se za své nevěřící sousedy, přátelé a známé! Když se necítíme pozvaní ke katechizování, můžeme se modlit. Boží úmysl je: „Bůh chce spasit všechny lidi!“ Sv. Peter apoštol píše ve svém listě: „Pan neotálí splnit své zaslíbení, ale má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2 Pt 3,9)

Nikdo nemůže uvěřit v Krista bez zvláštní Boží milosti. Vidíme to i na svědcích Jehovových. Ochota k víře v Boha nesporně u nich existuje. Ale chybí jim schopnost přijmout radostnou zvěst o Boží lásce, která se zjevila a projevila v daru Božího Syna. Myslí si, že našli poklad a zatím našli jen prázdnou nádobu bez opojného vína radostné zvěsti. Pán Ježíš říká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.“ Modleme se zvláště za ty, kteří ještě nepřijali radostnou zvěst o Božím Synu.