Dnešní evangelium nám popisuje reakci Ježíše na úmrtí mladého člověka. Ježíš šel do města, které se jmenuje Naim. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého. Stalo se to právě tehdy, když šel Ježíš kolem, aby zjevil svůj postoj ke smrti, aby potvrdil, to co zjevuje už SZ, že Bůh smrt neučinil a nemá v ní zálibu. Bůh je Život.
Mrtvého vynášeli z města, protože mrtvý již nemá účast na dobrodiní živých, na lidském Společenství. Evangelista podotýká, že tento mrtvý byl jediný syn matky, která byla vdovou. Ve starověku tuto ženu očekávala těžká budoucnost. Žena bez mužského ochránce byla téměř člověkem bez práv. Prožila dvojnásobný žal. Zažila bolest nad ztrátou manžela a nyní vyprovázela svého jediného syna.
„Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!““ Možná pro své slzy nebyla schopna vidět Pána, ale evangelium zjevuje, že si ji Ježíš všiml. Nejednal s ní jako s cizí a neznámou, ale jako se svou vlastní matkou, jako se svou sestrou a dcerou. Kdybychom mohli alespoň na chvíli vstoupit do Ježíšova soucitného srdce, objevili bychom v něm Boží soucit s člověkem. Bůh se v Ježíši zjevuje i jako soucit. Pán Ježíš nás učí: Plakat s plačícími a radovat se s radujícími. V Ježíšově srdci je Všemohoucí Boží Soucit, který ústí do činů. Jeho soucit je zdravý a neochromuje jeho schopnost konat, ale naopak probouzí ji. Jeho Soucit je Všemohoucí.
„Přistoupil k márám a dotkl se jich.“ Setkání s Ježíšem je takovým velkým dobrodiním, že v jednom momentě křísí mrtvého a dělá z hříšného člověka světce. V evangeliu můžeme vidět celou řadu svědků o této úžasné proměně. Sv. Máří Magdaléna, sv. Matouš, Zacheus, Salome, Zuzana a mnozí další. Ježíš přistoupil a dotkl se már. Sám Život se dotkl smrti a ona byla přemožena: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ Vstaň z mrtvých, neboť se tě dotkl Život.
„Mrtvý se posadil a začal mluvit.“ Mrtví jsou i proto mrtví, protože nekomunikují s ostatními. Znakem života je pohyb a řeč. Posadil se a začal mluvit. Víra je tou skutečností, která mrtvému dává schopnost řeči. Ve svatém písmu nacházíme výrok: „Uvěřil jsem, proto mluvím.“ Víra vede ke svědectví o tom, jak veliké věci nám učinil Bůh.
„Ježíš ho vrátil jeho matce.“ Není lepšího místa na zotavení než u matky. Panna Maria je naší matkou. Vrátit ho matce znamená, vrátit ho životu.
„Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“ Kéž by se i nás při poslechu Božího Slova zmocnila tato spasitelná bázeň z Boží Velebnosti. Prosme Pána, abychom se i my mohli s ním takto setkat ve svatém přijímání, abychom na sobě přežili jeho oživující dotek, abychom z tohoto svatého přijímání vytěžili maximum pro poznání Boha a pro své posvěcení.