V dnešním evangeliu jsme slyšeli: „Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království.“ Možná se budu opakovat, když znovu zdůrazním, že náš lidský svět po prvotním hříchu není totožný s Božím královstvím. Ve světě, ve kterém žijeme, narážíme na mnoho věcí a skutečností, které si neumíme srovnat s dobrotou Boha Stvořitele. Mnozí ateisté právě v těchto skutečnostech nacházejí kořen a živnou půdu své nevěry. To, co často dělají mnozí tradičně věřící křesťané, nemá nic společného s biblickou vírou. Milujeme tento svět a chceme ho obhajovat proti všem, kteří ho nemilují a nejsou jím nadšeni. Sv. Jan evangelista nás ve svém listě přímo vyzývá: „Nemilujte svět!“ Milujeme svůj život na tomto světě a přece nás sám Ježíš napomíná: „Kdo miluje svůj život, ztratí ho, kdo nenávidí svůj život na tomto světě, zachová si ho pro život věčný.“
Náš lidský svět, nemyslím teď na stvořenou přírodu, ale spíše na společnost a kulturu, která vládne v tomto našem světě, žije ve stavu vzpoury vůči svému Stvořiteli. Neposloucháme Boha a důsledky naší neposlušnosti padají na naši hlavu. Svět chce být autonomní, nezávislý od Boha a v tom je jeho tragédie. Potřebujeme Boha podobně jako naše zem potřebuje Slunce. Když se bouříme vůči Bohu, bouříme se vůči vlastnímu životu a štěstí.
V Ježíši se přiblížil Bůh k člověku. Bůh a člověk v Něm a skrze Něj uzavřely Novou smlouvu, která má základ v těle a krvi Ježíše – člověka. Bůh vstoupil do lidské existence. Pro ty, kteří jsou ochotni poslouchat a kteří si uvědomují zlo naší neposlušnosti, je to radostná zvěst. Boží království se zjevuje všude tam, kde se člověk řídí Božím Slovem. Pán Ježíš nás všechny zve k pokání a slovo pokání má v hebrejském jazyku podobný význam jako výzva „vraťte se domů!“. To my jsme odešli od Boha a ne On od nás. Bůh na nás čeká a těší se z našeho návratu.
Svět, ve kterém a jakém žijeme, rozhodně potřebuje korekturu a to chci a vyznávám spolu se všemi ateisty, ale ta korektura musí nastat z naší strany. Vše, co a jak vyšlo z Božích rukou, Bůh ohodnotil jednoznačně jako dobré. Chyba není ve stvořených věcech, ale v našich postojích. Věci a dary jsme ochotni přijmout, ale návody k použití k ním už ne a tak kazíme všechno.
Bůh nás miluje. Pán Ježíš nepřichází jako ten, který především hlásá Boží tresty. Jeho poslání je hlásat radostnou zvěst o Božím království. Bůh je Světlo a není v něm žádná tma. Světlo jako trest vnímá jen ten, kdo více miluje tmu, neboť jeho skutky jsou špatné. Pokud mluvíme o Božím hněvu, tak máme na mysli skutečnost, že Bůh na nás nechá dopadnout důsledky našeho převráceného myšlení a jednání. Přesto nás Bůh upozorňuje na katastrofální důsledky našich pomýlených chodníků. Už praotci Adamovi bylo zjeveno, že na konci cesty neposlušnosti čeká na něj smrt.
My jsme si na smrt zvykli jako na běžnou i když velmi krutou realitu. Ale Boží Slovo důrazně prohlašuje: „Bůh smrt neučinil a nemá zálibu v smrti živých, závistí ďábla přišla na svět smrt.“ Zprávy o Ježíšově vzkříšení chceme zařadit mezi mýty a oni jsou normálnější než všechno to ostatní, co ve světě prožíváme. Lidský život se podle Božích představ nemá končit smrtí, ale nanebevzetím. Bůh nás nestvořil pro smrt. Oh nás chce živých a chce, abychom existovaly věčně, protože nás miluje. Ježíš hlásal radostnou zvěst o Božím království a na ty, kteří ho doprovázeli a následovaly se ukázaly mohutné účinky jeho vlády. Především Ježíš osvobozuje člověka zpod vlády zlých duchů.
Čím větší je soužení tohoto času, tím intenzivněji volejme: „Přijď království tvé!“, „Přijď, Pane Ježíši!“ „Přijď Vzkříšený Pán, který si ve svém těle přemohl hřích a smrt a nyní nám toto tělo denně nabízíš jako lék nesmrtelnosti. Znovu přijď dnes na náš oltář, jako chléb náš každodenní!“ „Pane Ježíši v této mši chceme znovu obnovit smlouvu s tebou: Tví jsme a tvoji chceme zůstat.“