„Milovaný! Tak vyučuj a povzbuzuj (jak jsem ti já přikázal).“ Církev má své „tak vyučuj.“ Nemůže kdokoliv přijít a učit jinak. Pravá teologie prochází a předává se přes apoštoly jejich učedníkům a takto to jde dál už 2000 let. „Učí-li někdo jinak a nedrží se zdravých slov Pána Ježíše Krista a učení shodného se zbožností, je nafoukaný, ničemu nerozumí, je to chorobný šťoural a hádá se o slovíčka. Z toho pak povstává jen nevraživost, sváry, urážky, zlomyslné podezřívání a ustavičné třenice mezi lidmi zkaženými, kteří ztratili smysl pro pravdu a domnívají se, že zbožnost je pramenem zisku.“ Pokud se nedržíme „zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista“, můžeme se zcela minout cíle.
Je zajímavé, že právě sv. Pavel, který přijal evangelium, nikoli od lidí, ale přímo ze Zjevení Ježíše Krista, považuje za nutné, podrobit toto své hlásání úsudku církve v Jeruzalémě, aby náhodou nepracoval nadarmo. Už tehdy byl a i dnes existuje úřad, který rozhoduje o tom, která nauka je zdravá a která ne. V zmatcích názorů, které se ustavičně objevují, je taková instance, velmi potřebná, aby nám zaručila, co je mravní a co ne, co je správné a co je blud. Kdo toto neuznává, z toho velmi často mluví nafoukanost a neví nic. Ještě stále nechápe jak moc Bůh miluje svou církev a i v dnešní době ji chrání od bludu, skrze charisma neomylnosti nástupce sv. Petra.
Římský katechismus říká: „Kristus, který je pravda, chtěl, aby se jeho církev podílela na jeho neomylnosti, a tak ji uchoval v čistotě víry předané apoštoly. Skrze „nadpřirozený smysl víry“ se Boží lid „pevně drží víry“ pod vedením živého učitelského úřadu církve.” (čl. 889) „Poslání učitelského úřadu je vázáno na definitivní povahu smlouvy, kterou Bůh uzavřel v Kristu se svým lidem; musí jej uchránit před úchylkami a ústupky a zaručit mu objektivní možnost vyznávat bez omylu ryzí víru. Pastýřský úkol učitelského úřadu je tedy zaměřen na bdělost, aby Boží lid zůstával v pravdě, která osvobozuje. Kristus vybavil pastýře pro tuto službu charismatem neomylnosti ve věcech víry a mravů. Toto charisma se může vykonávat několikerým způsobem. (čl. 890)
„Tato neomylnost přísluší římskému biskupovi, hlavě biskupského sboru, z jeho úřadu, když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křesťanů, který své bratry utvrzuje ve víře … Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovým nástupcem vykonává nejvyšší učitelský úřad“ především na ekumenickém koncilu. Když církev prostřednictvím svého nejvyššího učitelského úřadu předkládá něco „k věření jako zjevené od Boha“ a jako Kristovo učení, „jsou věřící povinni … k takovému výroku vnitřně přilnout náboženskou poslušností“. Tato neomylnost sahá tak daleko, jak sahá poklad božského zjevení.“ (čl. 891)
„Božská pomoc je kromě toho poskytována i nástupcům apoštolů, kteří učí ve společenství s Petrovým nástupcem, a zvláštním způsobem římskému biskupovi, pastýři celé církve, když předkládají při řádném výkonu učitelského úřadu učení, které přispívá k lepšímu pochopení zjevení ve věcech víry a mravů, přestože nedojdou k neomylnému rozhodnutí a nevysloví se „definitivním způsobem“. Toto autentické učení mají věřící „přijímat s úctou … a … upřímně“; i když se takové přijímání liší od souhlasu víry, je nicméně jeho prodloužením. (čl. 892)
Sv. Pavel říká na adresu nám neznámých bludařů, že se chorobně přou a hádají o slova. Co je to chorobná pře? Když někomu dokážete, že se mýlí a on jakoby to nechtěl vnímat a začne užívat postupy sofistů, aby vás přivedl k tomu, co si předsevzal. Určitě znáte takové případy. Označuje tyto lidi, jak lidi, kteří mají zkaženou mysl a jsou zbaveni pravdy. Je to velké neštěstí, když člověk ztratí smysl pro pravdu. Tento smysl se ztrácí, když nás vedou jiné motivy než touha po pravdě. Může to být touha po zisku nebo po lidském uznání.
„Zbožnost je skutečně pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen; nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni.“ Zbožnost je velkým ziskem, ale v duchovní oblasti. Jen skromností se můžeme Bohu líbit. Skromnost je opakem toho, co nazýváme pýchou života. Vyvěrá z vědomí, že nic hmotné netrvá věčně před Bohem, že nic jsme si nepřinesli na tento svět a ani si nic neodnese. Bučme spokojeni, pokud máme co jíst a co si obléci.
„Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby.“ Škodlivé žádosti jsou touhou po tom, co nepotřebujeme nutně k životu. Rodí se z reklam, zaměřených na konzumní způsob života. Oni zvyšují žádostivost po věcech, které jsme neznali a dokázali jsme bez nich žít. Najednou se tyto věci stávají pro nás nepostradatelnými a my si život bez nich neumíme představit. Musíme je mít. Postupně jsme takto zotročováni světem.
Sv. Pavel tvrdí, že „kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí.“ Kolkí i z nás, hledají spásu v bohatství. A přitom, bohatství stojí na druhé straně jako Bůh. Bohatství se může dokonce stát modlou, které věřím více než Bohu a jeho Slovu. Sv. Pavel mluví o lásce k penězům. Člověk je pozván milovat Boha a bližního. Láska k penězům je zvrácenost. Peníze mají sloužit, ale nemají se stát modlou, od které čekám svou spásu. Bohatství tohoto světě je trním, které dokáže v nás udusit Boží Slovo.
Poslední výzva dnešní čtení z listu Timotejovi zní: „Ale ty, Boží muži, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.“ Jsme vyzváni utíkat od těchto věcí. Náš život je boj. Bez boje neexistuje vítězství. Musíme se ustavičně snažit o spravedlnost, to znamená dát každému, co mu patří. Zbožnost je spravedlnost ve vztahu k Bohu. Je to vlastně naše oddanost, neboť Bohu patří všechno. Duchovní život to je zápas o víru, lásku, trpělivost a mírnost. Všichni jsme vyzváni k tomu, abychom vedli dobrý boj víry, abychom se tak mohli zmocnit věčného života. Nedivme se, že musíme bojovat. Nebojujeme proti lidem, ale proti mocnostem temností, které nám chtějí zabránit cestu ke stromu života v ráji, kterým je Ukřižovaný a Vzkříšený Kristus.