V dnešním evangeliu hovoří Ježíš o zvláštní slepotě. Je to slepota, která na jedné straně vidí třísku v oku svého bližního, ale na druhé straně ve vlastním oku nevidí břevno. Tuto slepotu způsobuje pýcha. Pýcha zabraňuje správně vidět svět, bližního i sebe. Pýcha je jakousi pomýlených soběstačností a uzavřenosti před Bohem. Když se však otevřeme Kristu jako Světlu, poznáváme svůj hřích. Každý člověk je slepý pokud nepřijme Krista jako Světlo světa. Slepý jsme do té doby, dokud nerozpoznáme v Kristu svého Pána a Stvořitele. Naši slepotu zapříčiňují naše hříchy, neboť lidé čistého srdce vidí Boha. Sv. Izák z Ninive říká: „Kdo vidí svůj hřích, je na tom lépe než ten, kdo viděl anděla.“
Reformu světa i církve musí začít každý sám od sebe. Jediné, co máme skutečně ve své moci, je zlo naši duše. Toto zlo však odstraníme jen tehdy, když svůj život vydáme Ježíši. Každý jiný způsob práce na sobě nepřináší výsledky. Každý jiný způsob Ježíš nazývá pokrytectvím. Jsme pokrytci, neboť jen maskujeme zlo vlastní duše, ale nedokážeme ho řešit. Když sv. František chtěl vyjádřit své obrácení, které zasáhlo celý svět, vyjádřil to takto: „Pán mi dal milost konat pokání!“
Dnešní evangelium zakončuje Pán Ježíš výčitkou a výzvou: „Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“ Duše člověka patří do tak intimní sféry, že každý zásah do ní Ježíš přirovnává k dotyku oka. Jsme velmi citliví na všechno, co nám padne do oka. Nedovolíme komukoliv, aby se dotkl našeho oka, dokonce i proti tomu, komu jsme to dovolili, např. lékaři, se instinktivně bráníme stažením víčka. Mnohem intimnější oblastí jako lidské oko je duše člověka. Jsou to velmi vzácné chvíle, které prožíváme ve vzájemné otevřenosti. Církev ve svátosti smíření tyto chvíle žehná a chrání zpovědním tajemstvím. Sv. zpověď je svátostí otevřenosti. To, co nedokáže vyslovit člověk před manželem anebo manželkou, vysloví před knězem v zpovědi.
Vstupovat někomu do duše je velmi háklivá věc a přece velmi potřebná. Ten, kdo chce tuto službu vykonávat, musí mít dar rozlišování duchů. Každý hřích nám brání správně vidět svého bližního. Každý hřích je jako špína na skle, přes které se díváme. Skrz špínu na okně nevidíme správně ale zkresleně. Proto zásah do sféry bližního musíme začít od sebe samých: „Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám,..“ Čím čistší srdce člověk má, tím méně vnímá zlo v druhém. Čím je blíže Bohu, tím méně se v něm objevují postoje odsouzení. Bůh chápe člověka, který je jeho dílem.
Každý musí začít reformu světa od sebe samého. V každém z nás je tolik zla, že máme celý život, co dělat, abychom trám po trámu vyhazovali a tak očistili své oči. Pokud chceme zlepšit situaci církve, pracujme na svém posvěceni. Chceme církev svatou, modleme se za své vlastní posvěcení, pak začneme církev vnímat jako nápravní ústav Boží lásky pro nás hříšníky. Někdy člověk sám v sobě objevuje tolik zla a takovou slepotu duše, že se ptá, kdo mi otevře oči. Boží Slovo má schopnost probudit svědomí v člověku. Svědomí, to je živé a účinné Boží Slovo v nás.