Dnešní první čtení, z knihy proroka Izaiáše, si všímá jeden zvláštní problém duchovního života: „Malomyslnost”. Co to je malomyslnost, z čeho vzniká a kdy se v nás objevuje? Pokusme se nad tím pouvažovat! Byli jsme stvořeni pro Dobro a to pro Absolutní Dobro, kterým je Bůh. O Ježíši, který nám zjevuje pravého Boha, slyšíme v dnešním evangeliu: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“ Bůh je Ten, který dělá všechno dobře. My lidé, stvořeni z nevědomé hmoty, jsme od Něho dostali vědomí. On nás obdařil sluchem i řečí, abychom mohli s druhými komunikovat.
Malomyslnost je reakcí na zlo, se kterým se v životě potkáváme. Zlo vyvolává v nás uzavřenost, ochablost a strach. Někdy může být pramenem naší malomyslnosti zlo, které objevujeme ve světě a jindy to, které nacházíme v sobě samých. Člověk se děsí toho, co všechno v sobě objevuje, jaké zvrhlé sklony si nese v sobě, jaké zvířecí pudy se chtějí usadit v našich duších. Toto všechno nás může vést k malomyslnosti. Malomyslnost vzniká tam, kde člověk vidí svoji zlobu, svůj hřích, ale vírou současně nevnímá laskavý Boží pohled, který chce spasit hříšníka. Klesáme na duchu. Už žalmista nás vyzývá: „Na Boha hleďte a budete zářit a tvář se vám nezardí hanbou, ubožák zavolal a Pán ho vyslyšel.“ A sv. Petr nás všechny vyzývá: „Mějte oči upřené na Ježíše, který je původce a završitel naší víry!“
Člověk propadá malomyslnosti, když zapomene na Boha, svého Stvořitele, když zapomene na to, že ho Bůh v každé chvíli drží v existenci, neboť ho chce, protože ho miluje. Myšlenka na Boha je Velká myšlenka. Mohli bychom říci, že lidé naší doby a křesťany z toho nevyjímajíc, nepočítají vážně s Bohem a s jeho ochotou pomoci a splnit své přislíbení. Moderní křesťané se více řídí podle názorů a návodů různých pochybných světských časopisů, než podle Božího Slova. A tak se postupně i těch, kteří se nazývají křesťany, zmocňují zcela světské postoje a myšlenky. Objevuje se v nich malomyslnost jako opak víry. Jaký je lék proti tomuto zlu?
Lékem je hlásání evangelia: „Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou!” Základní pravda, kterou hlásá Boží Slovo tomuto, na rozumu zatemněném světu, je: Bůh je a je Dobro. Jen blázen může říkat ve svém srdci, „Bůh není!“ Bůh je nekonečně reálnější, než my a náš svět. Jsme zváni poslouchat Boží Slovo, to Slovo, které nám dává nefalšovaný pohled na Boha. K poznání Pravého Boha, nám může posloužit zkoumání osoby Ježíše Krista, který je nejlépe vyobrazený v kanonických knihách Písma Svatého a také zkušenost s Bohem, získaná v osobní modlitbě. Někdo moudrý, to vyjádřil takto: „Malý bůh – velké problémy, Velký Bůh, žádné problémy”. Když máme nedostatečné poznání Boha, potom se bojíme a máme strach. Ale náš Bůh je Velký. Náš Bůh je Pán a Stvořitel celého Vesmíru. Svět je plný moudrosti a rozumnosti a proto základem světa může být jen Moudrý Duch a nikoli nerozumná hmota.
„Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Toto všechno přijde. Bůh sám, je Pomstou i Odplatou. Je Spásou pro ty, kteří milují dobro a trestem pro ty, kteří konají a chtějí zlo. Bůh je současně Odměnou i Trestem. Ve své podstatě, nepřestává být Dobrem. Ve své podstatě se nemění, je Láskou a zůstává Láskou. Kdo pracuje na tom, aby si osvojil jeho myšlení a postoje, tedy jeho Ducha, bude se věčně těšit z přítomnosti Nekonečné Lásky, bude věčně nahlížet na Lásku Boha. Kdo nesouhlasí s Boží láskou, bude věčně nahlížet na Boží Dobrotu a bude nešťastný tam, kde by mohl být nesmírně blažený, pokud by chtěl milovat. Bůh přichází jako doktor duše i těla, jako doktor celého člověka, psychiatr všech duchů a duší, celého Vesmíru.
„Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.“ Moderně bychom mohli říci, že Boha nezajímá jen člověk, ale i životní prostředí, ekologické problémy naší země, jež jsou plodem naší velké nerozumnosti a které nám dnes nahání strach.
„Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.“ Místa, na kterých člověku nebylo dobře, se skrze Boží příchod změní, na místa příjemná a pohostinná. Mnohé tyto skutečnosti se alespoň částečně a omezeně naplnily při prvním příchodu Pána, ale až druhý příchod, definitivně rozřeší bídu celého světa.
Často mohou vést k malomyslnosti různé zjevení, které zvěstují jen Boží tresty, jakoby člověk nebyl už dost potrestaný svým hříchem a vlastní nerozumností. Zapomíná se, že církev zná, kromě pokušení ke hříchu, i pokušení k nepřiměřenému dobru, které člověka vhání do beznaděje. Duchovní otcové říkají, že všechno, co je nad lidské síly, pochází od démonů. Nehledejme a netužme po ničem, co jde nad rámec Božího Slova. Proti malomyslnosti, stojí víra, která vychází z hlásání Božího Slova. Boží Slovo působí opačně, vzbuzuje v nás víru, naději a oživuje lásku.
Někdy se dopouštíme chyby, že duchovní věci, hodnotíme podle intenzity citového zážitku. Myslíme si: „Tam se člověk cítí tak dobře, tam musí být Boží působení.” Zatím skutečnost může být taková, že Boží působení v naší duši, může být lidsky řečeno, krajně bolestivé a nepříjemné a odehrává se na místech, kde se vůbec nemusíme cítit dobře, např. v kruhu vlastní rodiny anebo komunity a přece nás vede ke Spáse.
Opačným extrémem malomyslnosti, je hříšná troufalost. Počítat s Božím odpuštěním bez snahy o obrácení a pokání. Marnit svůj čas den co den vysedáváním v hospodě. Zapíjet svoje problémy a nic s tím nedělat. Úmyslná opilost je těžkým hříchem. Je natolik těžký, že člověk může být kvůli němu, vyloučen z Božího království. Je na opačné straně než Láska a Zodpovědnost. Nejúčinněji likviduje Boží obraz v člověku. Rozum se ještě více vědomě a dobrovolně zatemňuje, vůle se ještě více naklání ke zlému. A jak říká přísloví, kam se strom po celý život naklání, tam také padne.
Několik myšlenek proti malomyslnosti: „Všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha!“ (Řím 8,28). Svatá Kateřina Sienská, řekla těm, kteří se pohoršovali a revoltovali proti tomu, co se jim přihodilo: „Všechno pochází z lásky, všechno je podřízeno Spáse člověka, co Bůh činí, všechno má tento cíl“. A sv. Tomáš Morus, krátce před svojí popravou, utěšoval svoji dceru: „Nic se nemůže stát, co by nechtěl Bůh. Tedy, jestli to On chce, co jaké zlé by se nám to jevilo, je to pro nás přece jen to nejlepší!.“