„Kdo poznal tvou vůli, když si mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé a moudrostí se zachránili.“ (Mdr 9,17-18) Když jste pozorně poslouchali dnešní první čtení, určitě jste si všimli, že je celé o Boží moudrosti. V evangeliu nás Pán Ježíš učí pravé moudrosti. Moudrost, kterou dává Bůh, je něco úplně jiné, než lidské vzdělání a chytrost. Lidská chytrost nás poučuje o tom, jak se udržet v tomto světě, jak neztratit svůj image před lidmi. Boží moudrost nás vyučuje čemusi jinému, jak se líbit Bohu, jak obstát před Bohem. Často bývá lidská chytrost v rozporu s Boží moudrostí, neboť člověk, po dědičném hříchu, nesmýšlí tak jako jeho Stvořitel. Jde o naprostý protiklad mezi Božím a lidským myšlením a to až natolik, že Bůh ve svém Slově vyslovuje i tuto pravdu: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ (Iz 55,8-9)
I dnešní čtení z knihy Moudrosti nás poučuje: „Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější (to co je na dosah). Kdo může vyzkoumat, to co je v nebi?“ (Mdr 9,13-16) Kolik krát se nám už v životě přihodilo, že něco, co jsme zažili, se nám zdálo vrcholně nesmyslné, dokonce se nám hodilo jako argument proti Bohu, proti jeho Dobrotě a Spravedlnosti a přece se po určitém čase ukázal hluboký smysl této skutečnosti. Někdy stačil jeden den, měsíc anebo rok, někdy možná více let, abychom dali Bohu za pravdu. Bůh je Nekonečná Moudrost a my se mu často ve svých myšlenkách stavíme na odpor, protože nechápeme, přestože chceme pochopit, nemůžeme pochopit. Boží moudrost vidí na konec časů. Bůh svět vede ke Spáse a nebere při tom ohled na časné trápení. Člověk se chce mít za každou cenu dobře, ale Bůh chce, abychom byli za každou cenu a ve všech okolnostech dobří. Boží Slovo vyjadřuje Boží Moudrost, je Zjevením Boží Moudrosti. A Boží Moudrost je tak velká, že jeho Slovo je Nezrušitelné a Dokonalé. Bůh nikdy nemusí odvolávat, co ráz vyslovil. Své Slovo drží a nemění. Spíše pomine nebe a země jako Boží Slovo, kterým všechno bylo stvořeno pro něž bylo všechno stvořeno.
V žalmu, který jsme zpívali mezi čteními, jsme slyšeli výzvu: „Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce.“ Dokázat počítat své dny, je něco, jako očekávat Pána, počítat s koncem svého pozemského života, počítat s tím, že jednou budeme účtovat ze svých pozemských darů. Možná bychom to mohli přirovnat k tomu, čemu jsme říkali stříhání metru na vojně. I ve složitých a obtížných situacích mít vědomí toho, že to mám za pár, dávalo sílu vydržet. Toto není prosba jen za přirozenou inteligenci, ale prosíme o moudrost srdce. Tato moudrost, podobně jako lidské srdce, které ovlivňuje celý lidský organismus, ovlivňuje všechny životní postoje. Člověk, zda-li si to uvědomuje nebo ne, se rozhoduje podle svého srdce. Jde za tím, za čím vzdychá jeho srdce. Moudrost srdce spočívá ve schopnosti počítat své dny. Člověk má na tomto světě jen přechodný pobyt a nikoli trvalé bydliště. Není znakem rozumnosti, když se někdo tak zajišťuje na tomto světě, jako by tu měl žít věčně. Moudrý člověk ví, že tu navěky nebude. Moudrý člověk ví, že ani velké bohatství mu nedá účast na Boží radosti.
V dnešním evangeliu nás Pán Ježíš učí něčemu, co se absolutně protiví našemu lidskému myšlení. „Když někdo přichází ke mně a neklade (nemá v nenávisti) svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry, ano i sám sebe (svůj život) – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ Pán Ježíš nás v evangeliu učí, že v lásce třeba dát přednost vždy větší hodnotě před menší. Moudrost spočívá v tom, jít vždy za větší a vyšší hodnotou.
Nechť mi je člověk jakkoli příbuzný, ať mi je jakkoli milý, přece je jen smrtelnou a nedokonalou bytostí. Bůh je však absolutné Dobro. Komu dám přednost Bohu, či člověku. Boha mám milovat nadevše. Proč ho mám milovat nadevše? Neboť On je absolutní Hodnota. On je Dobro, Pravda, Krása všech krás. Moudrost je v tom, abych Boha miloval víc než své blízké, dokonce více než sebe sama a svůj život, protože v něm je Život Věčný a: „Jeho milost je lepší než život.“ Pozemský život je velká hodnota, ale přátelství Boha, jeho zalíbení, je nesrovnatelně úžasnější .
Domníváte se, že Bůh, který stvořil Nebe i Země, že Bůh, který stvořil člověka v jeho nádheře,..“ po tělesné stránce k podobě svého Syna a po duchovní stránce ke svému vlastnímu obrazu, jak říká sv. František, že tento Bůh je snad méně vzrušující než muž nebo žena, že je snad méně roztomilý jako dítě. Zda-li Ten, který krásou obdařil hvězdě nebe a majestátem horské štíty, není majestátnější a hezčí. Myslíte si, že ten, který rozhýbal planety, hvězdy a galaxie na jejich cestách a který hýbe každým elektronem v atomu, který dal do pohybu mohutné řeky, nemá snad toto všechno v sobě v nekonečné a dokonalé míře. Jaký je Bůh vašich představ když není lásky-hodný?
O sv. Františkovi se píše: „Ráz v noci, kdy byl krutými bolestmi ve své vleklé nemoci více než obvykle unavený, pociťoval nejhlubší soucit sám se sebou. Aby se svým tělem tělesně necítil, pevně se v modlitbě ke Kristu opřel o štít trpělivosti a mužnosti. Když se takto modlil a bojoval, dostalo se mu od Pána tímto podobenstvím zaslíbení věčného života: „Představ si nejprve, že by byla celá hmota země i vesmíru z nejčistšího zlata. A hleď: až budeš zbaven všech bolestí, dostane se ti za těžké útrapy, které nyní snášíš, za odměnu tak velký poklad, že to všechno zlato ve srovnání s ním nebude ničím. Nejásal bys a nesnášel bys rád všechno, co tu chvilku musíš snášet?“ „Zajisté bych jásal!“, řekl světec, „a nadmíru bych se radoval.“ „Tak tedy jásej,“ odvětil mu Pán, „neboť tvá nemoc je zálohou mého království a za trpělivost jistě čekej toto královské dědictví!“
Na závěr znovu připomenu, že Bůh nás chce zachránit i za cenu našich bolestí i za cenu naši smrti, neboť Spása a Boží milost je lepší než život.