Dnes si všimneme některé zvláštní slovní vazby, které užívá apoštol Pavel ve svém listu. Apoštol se představuje: „Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše ..” Těmito slovy charakterizuje sebe a své poslání. Není apoštolem ze své lidské vůle, ale cítí se být apoštolům z Boží vůle. Člověk se nemůže stát skutečným apoštolem jen tím, že to on chce. Povolání je především Boží milostí, za kterou můžeme prosit, ale nemůžeme ji sami způsobit. Představuje se jako ten, který stojí ve službě Krista Ježíše. Boží vůle a boží charakter se nám zjevně ukazuje v osobě Krista Ježíše. Kristus je člověk, který je současně Božím obrazem, Božím Zjevením. Skrze něho a v něm se nám zjevuje a spředmětňuje neviditelný a bezpředmětný, nepochopitelný Bůh. Nelze poznat Boha mimo Krista.
Zajímavé je i oslovení adresátů dopisu: „křesťanům v Kolosách, věřícím bratřím v Kristu (svatým a věřícím bratrům v Kristu, což jsou v Kolosách).“ V křesťanství nejde jen o šíření nějaké ideje, kterou je třeba přijímat. Kristus je Boží Slovo, které se stalo tělem a my všichni se máme skrze eucharistii začlenit do jeho těla. Skutečný křesťan není jen věřící v Krista, ale člověk, který je s ním spojen vírou, nadějí, láskou, co nejlépe vyjadřuje svou ustavičnou modlitbou a přijímáním svátostí církve. Zajímavé, že Pavel je oslovuje jako svaté a věřící. A možná právě proto svaté, že věřící. Svatost nespočívá přednostně v mravní dokonalosti ale ve spojení s Bohem, skrze víru, které vede a způsobuje mravní dokonalost. P. Raniero Cantalamesa správně říká: „Kdybychom měli Boha, neměli bychom hřích!“
Sv. Pavel jim přeje: „Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce!“ Přirozený člověk, který se nachází v nemilosti, znepřátelen s Bohem, se skrze víru v Krista a odevzdanost, posouvá do oblasti Boží přízně. Svou vírou se zalíbil Bohu. Milost to je oblast Božího přátelství, které potřebujeme zažít, abychom mohli dorůst do dokonalosti. V žalmu slyšíme, jak žalmista vzdychá: „Tvá milost je lepší než život!“ Pozemský život je úžasnou skutečností, ale objevit Boží přátelství je cosi nesrovnatelně úžasnější. Milost způsobuje v člověku pokoj v hloubce jeho bytosti. Milost dává jistotu v těch nejintimnějších skutečnostech. Boží milost to je přebývání Boha v nás.
V další části Pavel znovu zdůrazňuje, co má být předmětem díků, za co máme být Bohu vděční: „Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. Slyšeli jsme totiž o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o vaší lásce ke všem věřícím, a to pro naději (na odměnu), která je vám připravena v nebi.“ Znovu Pavel ukazuje, že Bůh, v něhož věříme je Otcem našeho Pána Ježíše Krista, má tedy stejný charakter jako Ježíš. Jeho modlitba za věřících je vlastně modlitbou díků, za jejich víru, naději a lásku. Víra vzbuzuje naději a naděje vede k Lásce. Věřící v Kolosech se milují kvůli naději, kterou mají uloženou v nebi. Aby této lásky byli schopni, musí nejprve uvěřit, že skrze víru v Krista se stali Božími přáteli, dokonce skrze přijetí Krista se staly Božími dětmi a proto jsou dědici nebe. Pokud je Kristus v nás skrze víru a milost přítomen, přibližujeme se k naplnění blažené naděje.
K předmětu naší naděje se mluví při hlásání evangelia. Pavel může konstatovat: „(O té naději) jste slyšeli už dříve při (hlásání) slova pravdy, radostné zvěsti, která k vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u vás od toho dne, kdy jste ji uslyšeli a správně poznali tuto Boží milost.“ Hlásání evangelia to je především vzbuzení naděje. Když se ohlašuje Pravda evangelia, člověk je schopen v ní zažít Boží milost. Evangelizace nám ukazuje otevřené dveře ke Spáse. Máme vírou přijmout Boží Slovo, které není jen informací, ale živou osobou, dokonce samým Životem, který pokud přijmeme, začneme růst do podoby, která se Bohu líbí a která vede ke společenství s Otcem i Synem v Duchu svatém.
A na závěr odstavce charakterizuje sv. Pavel křesťanskou lásku, jako Lásku v Duchu. Je to láska, která v nás přebývá, jako živá skutečnost, pokud jsme ve vůli sjednoceni s Božím Slovem, které se zjevuje v osobě Ježíše Krista. To, co Ježíš je, žije, zjevuje a učí, to Duch Boží vkládá do nás, pokud s tím souhlasíme, pokud to uznáváme a chceme. Duch Boží takto dovádí Kristovo dílo do konce. Z druhé strany platí, že pokud nesouhlasíme se Slovem Božím, které se zjevuje v osobě Ježíše Krista, pokud si myslíme, že jsme chytřejší a lepší než Bůh, ztrácíme tuto oblažující Boží přítomnost a znovu spějeme ke smrti.