Dnešní čtení nám objasňují správný postoj k Božímu Slovu: V prvním čtení slyšíme výzvu: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. (A nyní, Izraeli, poslouchej přikázání a ustanovení, které vás učím a zachovávej je, abyste žili a vešli do země, kterou vám chce dát Pán, Bůh vašich otců, do vlastnictví).“ Stručně bychom to mohli vyjádřit takto: „Poslouchej a zachovávej!“ Mnoho lidí si chodí do kostela vyslechnout Boží Slovo, ale jejich všední život, se řídí úplně jinými principy. Nestačí jen naslouchat, ale je třeba, každé Boží Slovo realizovat. Jen tehdy se Boží Slovo stává pro nás Slovem Života a vede nás ke Spáse. Jen tehdy prožíváme tu stejnou zkušenost, kterou vyjadřuje apoštol Jakub: „On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli (jako) prvotiny ze všeho, co stvořil (On nás ze své vůle zrodil slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny jeho stvoření). Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe (V tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. A slovo i uskutečňujte, nebuďte jen posluchači, kteří šidí sami sebe).”
Boží Slovo, pokud ho přijímáme vírou, která si je jistá v tom, čemu věří, uzdravuje naše duše. Především, mění obsah našeho vědomí. Do našeho vědomí, skrze své Slovo, vstupuje Bůh. Nejdříve ho poznáváme jen rozumem, ale když se snažíme uskutečňovat Jeho Slovo, začínáme Boha poznávat bytostně a zkušenostně. Toto Slovo, mění a uzdravuje náš vztah k Bohu i lidem. Začínáme žít správný vztah, tak jako to znovu naznačuje apoštol Jakub: „Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa (Čistá a neposkvrněná zbožnost před Bohem a Otcem je: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich tísni a zachovat se neposkvrněným od tohoto světa).“
Co je to zbožnost? Je to náš vztah k Bohu. Nedá se říci, že každá zbožnost, která se objevuje u lidí, je ryzí a bezchybná. Vidíme, že i u Farizejů v evangeliu, se objevuje jakási zbožnost, vždyť všeobecně bylo známo, že Farizejové byli lidé zbožní, lidé chodící do chrámu, dávající desátky. A přece, jejich zbožnost nebyla čistá a bezvadná. Ježíš měl mnoho výhrad, vůči jejich zbožnosti. Dnešní evangelium je např. usvědčuje, že dávají přednost svým tradicím, před Božím Slovem. Myslíte si, že se nás tato výčitka jaksi netýká, že my nemáme své tradice, které stojí v protikladu k Božímu Slovu. I my máme různé soukromé pobožnosti, které jsou daleko od Božího Slova. Chceme přijít k Bohu sólově a při tom si nechceme všímat bídu světa okolo nás. A při tom, ryzí a bezchybná zbožnost, hojí bídu bližního a to je jediná cesta, jak se přiblížit k tomu, který je Láska. Ryzí a bezchybná zbožnost, bere vždy ohled na Boží Slovo. Plní vůli Otcovu. Bere ohled na to, co říká a co chce Bůh.
Existuje ještě jedna vada duchovního života, která křiví cestu ke spáse. Mojžíš i takto mluvil k lidu: „Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji.“ Boží Slovo je ušito přesně na naši lidskou míru, všechno, co je nad a pod, ničí a kazí náš duchovní život. I poslední kniha NZ, znovu zdůrazňuje tento požadavek: „Já dosvědčuji každému, kdo naslouchá prorocká slova této knihy. Kdyby někdo k tomu něco přidal, tomu Bůh přidá rány, popsané v této knize. A kdyby někdo ubral ze slov této prorocké knihy, tomu Bůh odejme podíl ze stromu života i ze svatého města, z toho, o čem se píše v této knize.“ Boží Slovo stojí uprostřed dvou extrémů duchovního života, které ho ničí: Rigoróznost, má tendenci přidávat nároky, a zakazovat i to, o čem Boží Slovo neříká nic, anebo to považuje za indiferentní. Druhý extrém je Laxizmus, který chce dovolit i to, o čem Boží Slovo jasně říká jako o hříchu. Ani jeden, ani druhý směr, nevede ke Spáse. Oba dva tyto směry, znemožňují zdravý duchovní život.
Zdravá a bezchybná zbožnost, se v nás objevuje tehdy, když se snažíme poznat Boha a jeho požadavky a žít podle nich. V opačném případě, se vystavujeme falešné zbožnosti, která vždy ničí duši do farizejství. Také při této mši svaté, prosme Ježíše, který sám je Božím Slovem, aby nás uchránil od falešné zbožnosti, která nedosahuje Boha. Prosme Otce světel, u kterého není proměny ani zatmění z obratu, aby nám dal účast na dobrém údělu a na dokonalém daru, kterým je Duch Svatý.
Na závěr jednu myšlenku od sv. Bernarda: „Duše hledá Slovo, se kterým by souhlasila pro svoji nápravu, kterým by se osvítila pro poznání, na které by se opřela, aby byla silná, kterým by se polepšila, aby byla moudrá, kterému by se podrobila, aby byla krásná, se kterým by se zasnoubila, aby byla plodná, které by požívala, aby byla blažená. Slovo se stalo tělem a přebývá už v nás. Přebývá vírou v našich srdcích, přebývá v naší paměti, přebývá v myšlence a sestupuje až k obrazotvornosti.“