„Jednou stal Ježíš u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo.“ Všichni ho chtějí slyšet, všichni ho chtějí vidět, každý se ho chce dotknout. Touha po Božím slově je velká. Sv. Bernard z Clairvaux říká, že: „Duše hledá Slovo, se kterým by souhlasila pro svou nápravu, kterým by se osvítila pro poznání, na které by se opřela, aby byla silná, kterým by se napravila, aby byla moudrá, kterému by se podrobila aby byla krásná, s kterým by se zasnoubila, aby byla plodná, které by požívala, aby byla blažená. Slovo se stalo tělem a přebývá už v nás. Přebývá vírou v našich srdcích, přebývá v naší paměti, přebývá v myšlence a sestupuje až k obrazotvornosti.“
Všichni se tlačili na Krista, ale slyšíme, že u břehu stály dvě lodě. „Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.“ Zdá se, že byli příliš zaujati pozemskými starostmi, byli unavení a bezradní po celonočním rybaření, které nepřineslo žádný výsledek. Neměli smysl pro slova. Pozornost Pána Ježíše se soustředila právě na ty, kteří se o Něho nejméně zajímali. Nastoupil na loďku, která patřila Šimonovi a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu, pak si sedl a z lodi učil zástupy. Šimon možná zpočátku vůbec nebyl touto nabídkou nadšený. Ale Ježíš mluvil právě jemu do srdce. Z lodi učil zástupy a Šimon dostával lekci trpělivosti. Pán Ježíš ho nechal hladovět a ani jeho problémy mu okamžitě neřeší. Učí ho trpělivosti a pokoře. Apoštol Pavel říká, že „víra je ze slyšení“. A tak se zdá, že Boží Slovo dokázalo probudit víru i v Šimonovi.
Když Ježíš přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Dokud se spoléhali na své rybářské zkušenosti, nic nechytili. Zkusili to znovu, ne už ze svojí chytrostí, ale vírou v Ježíšovo slovo. Víra je jen tehdy správná a oprávněná, když se opírá o Boží Slovo. „Když to udělal, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhali.“
Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě, jsem člověk hříšný.“ Už to není jen Šimon, už tu Lukáš mluví o Šimonu Petru. A tak jako Izaiáš, když se setkal s Bohem, poznal s hrůzou svou hříšnost, tak i Petr. Hrůza ho totiž pronikla nad množstvím ryb, které chytili. Co sráží Petra na kolena. Vírou i rozumem poznává, kdo je Ježíš. Poznání vlastní hříšnosti a vědomí Boží blízkosti ho sráží na kolena. Sv. Augustin říká: „Boží Slovo se ti bude nejprve jevit jako nepřítel tvé duše, dokud nepochopíš, že je příčinou tvou spásu.“
Potom Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Peter je velký realista, proto vše, co se děje před jeho očima, velmi dobře vnímá, vše si umí přepočítat. Závěr jeho uvažování je: „Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.“ Pochopil, že Ježíš dokáže utišit všechny oprávněné nároky a potřeby člověka. Pochopil, že Ježíš je Kristus, Mesiáš.
Autor knihy: „Okruh bible“, Roman Brandstätter, konvertita z judaismu, píše: „Podívejme se pravdě do očí. Mnohým lidem se zdá, že pro život a víru není Písmo nutné. Věří v Krista, ale nevědí, kdo je On. Jejich znalosti o Bohočlověku sestávají z několika katechizmových pravd a z volných, nesouvislých evangelijních dějů. Dá se téměř s jistotou prohlásit, že široké masy katolíků věří v Krista, neznají však Písmo. Ačkoli tato nevědomost nepřivádí do pochybností jejich upřímné náboženské vědomí, přece není těžké všimnout si, že takové náboženské vědomosti jsou odtržené od svých historických kořenů a v praktickém životě se projevují jako mytologie s primitivním obsahem.
Každodenní čtení evangelia nás nutí porovnávat svůj život s Kristovým učením. Nechuť člověka k dennímu čtení Písma sv. je ovocem lenosti, ale může pocházet i z pocitu strachu před konfrontací s Boží pravdou. Neznalost zákona před soudem neomlouvá. Kristus žádal od lidí, aby se klaněli tomu, koho znají. V rozhovoru se Samaritánkou při Jákobové studni to jasné řekl: „Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe ..!“
Tentýž autor píše o svém starém otci, který mu několik dní před smrtí dal takovou radu: „Bibli čti neustále. Miluj ji více než rodiče … Více než mě … Nikdy se s ní nerozejdi! Když zestárneš, dospěješ k přesvědčení, že všechny knihy, které si v životě přečetl, jsou pouze mizerným komentářem k této jedné jediné knize …“