Dnešní evangelium nám znovu staví před oči farizeje a zákoníky. Navenek se jeví jako slušní a zbožní lidé, kteří dávají desátky. Mohli bychom to naším způsobem vyjádřit, lidé, kteří si horlivě plní své náboženské povinnosti, zachovávají církevní předpisy. Kdybychom chtěli Ježíšův výrok říct aktuálním způsobem, mohli bychom ho vyjádřit i takto: „Běda vám pokrytci, neboť platíte církevní daň, podporujete různé zbožné instituce, přísně zachováváte půsty v pátek, ale neplníte to, co je v zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost.“ Tyto tři duchovní postoje jsou důležitější než skrupulantské zachovávání církevních předpisů. Podívejme se na ně podrobněji:
Spravedlnost je ctnost, kterou bychom mohli definovat jako snahu dát každému, co mu náleží. V našem lidském světě to znamená nikoho neobelhat a nepodvádět, nekrást. Ve vztahu k Bohu spravedlnost vyznívá trochu jinak. Ve vztahu k Bohu vyznívá spravedlnost zvláštně: dát Bohu „co mu patří“, znamená, dát mu vše i sebe sama vrátit do božího vlastnictví. Spravedlnost ve vztahu k Bohu prožíváme jako odevzdanost a lásku. „Nikdo nežije sám sobě a nikdo sobě neumírá, ale zda žijeme, nebo umíráme, patříme Pánu.“ Je vlastně naplněním prvního přikázání: „Miluj …“ Jeho jsme a jemu patříme, proto se mu zcela oddáváme.
Milosrdenství je především Boží vztah k nám. Vše je projevem jeho milosti a milosrdenství. Vůči Bohu v jeho podstatě, nemůžeme být milosrdní, neboť Bůh nepotřebuje nic. Ale můžeme být milosrdní vůči Božímu Slovu, které se vtělilo a stalo se nuzným. Toto poznání má nás samých vést k tomu, abychom byli milosrdní a velkodušní i vůči naším bližním. Máme být milosrdní, jako je milosrdný náš Nebeský Otec. Milosrdenství nedává pro zásluhu ale kvůli potřebě. Milosrdenství dává každému to, co potřebuje.
Věrnost je jmenována jako třetí ctnost. Bůh je Věrný. Co je to věrnost? Je to stálost ve správných postojích, úmyslech a plánech. Jen na věrného člověka je spolehnutí. Věrnost je jakousi vnitřní pevností. Bůh zkoumá lidskou věrnost, věrnost v každodenním životě, věrnost právě v těch všedních a banálních situacích. „Protože jsi byl věrný v maličkostech, ustanovím tě nad mnohým.“ I manželská věrnost má být zjevením Boží věrnosti.
„Tohle jste měli dělat, a tamto nezanedbávat.“ Přednostně se tedy usilovat o tyto tři postoje, a pak i to zachovávání církevních předpisů bude milé Bohu i lidem. Tyto tři postoje nám pomáhají k vnitřní čistotě a k upřímné lásce: „Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše, pak bude čistý i vnějšek.“