Možná že v předešlých dobách nás toto podobenství až tolik neoslovovalo. Slovo „podnikat“ se v naši mluvě příliš neobjevovalo a když, tak v negativním smyslu, jako „nezákonné podnikání“ anebo „nezákonné obohacování“. Dnes se všichni setkáváme s jiným ekonomickým systémem a toto podobenství se pro nás stává jasnějším, a my můžeme zažít jeho pozitivní nebo negativní vliv na vlastní kůži. Pokusme se nad ním zamyslet. Pán povolal své služebníky a dal jim nějaký kapitál. Tito sluhové mají zvláštní postavení. Nejsou otroky, protože mohou podnikat svobodně, ale nejsou pánové, protože budou muset svému Pánu účtovat. Toto dobře vystihuje situaci člověka v tomto světě. Není otrokem Boha, ale není ani pánem. Je správcem svěřených talentů. Něco mu bylo svěřeno a za to nese zodpovědnost. Skutečný Pán se jakoby vzdálil, takže někteří mluví o nepřítomnosti Boha ve světě. Tento svět je náš, neseme zaň zodpovědnost, jsme svobodní pro dobro. Jsme určeni k tomu, abychom dobro zhmotnili, vtělili a zjevili.
Jiným způsobem toto podobenství zachytil sv. Lukáš a jiným sv. Matouš. Matouš evangelista, jehož podání tohoto podobenství jsme četli, mluví o třech služebnicích a o různém obdařováni: 5, 2, 1 talent. Výsledek jejich práce a jejich odměny je úměrný velikosti daru. Podle Matouše nebyli všichni stejně obdařováni, ale se ani neočekává stejný výsledek, ale vždy se nějaký zisk očekává, dokonce i od toho, kdo dostal jen jeden talent. Lukáš mluví o 10 služebnících, ale každý z nich dostal stejně 1 hřivnu. Výsledek a odměna závisejí na jejich úsilí. Obě tyto podobenství vyjadřují stejnou pravdu. Člověk dostal talenty a tito talenty musí rozvíjet.
Dostali jsme různá obdařováni, abychom pochopili, že potřebujeme jiné. Abychom i v této závislosti, prožívali vzájemnou potřebu a abychom si darovali vzájemné uznání. Potřebujeme se navzájem a nikdo není soběstačný. Pán ani neočekává, že podáme stejný výkon, ale čeká, že nějaký výkon podáme a že budeme podnikat s tým vkladem, který nám Bůh dal. Bůh neočekává stejný, ale přiměřený výkon. Neexistuje žádný člověk, který by mohl popřít Boží obdarování. Stejně jako u haléře chudé vdovy, Pána Ježíše nezajímá velikost finančního daru, ale velikost oběti, která se počítá jako poměr mezi „mohl dát“ a skutečně „dal“. Bůh očekává v duchovním smyslu věrnost a podnikání. Mohli bychom říci, že ten poslední, který vrátil Pána svou hřivnu, připomíná člověka, kterého můžeme nazvat konzervou. Nemáme být konzervou, ale kvasem v cestě.
Co platí o lidském podnikání a ekonomii, platí také pro Boží království. Stromy jsou stvořeny, aby přinášeli ovoce. Člověk také dluží svému Pánu úrodu v materiální i duchovní sféře. V materiální oblasti je pozván k plození. Bůh se těší z každého nového člověka nesrovnatelně víc, jako se těšíme my, když máme bohatou úrodu nebo když se vylíhne kuřátko nebo otelí kráva. V duchovní sféře existuje také duchovní plodnost, když pracujeme na tom, aby se lidské děti stali Božími dětmi skrze přijetí Ježíše Krista. Všimněte si, že Pán Ježíš také zná systém úroků v bance. Kdyby ten poslední nezakopal svůj peníz, ale alespoň se ho snažil dát do banky, vydělal by nějaký zisk. Pán v podobenství označuje tohoto sluhu jako „špatného a líného”. Lenivost může být tak velkým hříchem, že člověku může zabránit vstupu do Božího království.
Dokonce i odměna je odstupňována a odpovídá jejich výkonu. V Matoušově evangeliu je odměna vyjádřena pozváním a vstupem do radosti („Vejdi do radosti svého Pána“). Radost nebešťanů je tak velká, že ne ona vstupuje do lidského srdce, ale člověk musí vstoupit do ni, protože přesahuje lidské srdce i lidské očekávání. Je to stejná radost, kterou prožívá Bůh. Je to radost Pánova. Protože byl věrný v malém, dostal velkou odměnu. Na druhé straně jsme svědky zvláštního trestu: „Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’“
Ekonomický princip platí také v Božím království: „Kdo má, bude mu dáno!” Investice, které člověk investuje do podnikání, stále rostou a totéž platí i v duchovním životě. Kdo nepracuje, zchudne. Kdo podniká, zbohatne, kdo nepodniká, nejenže nic nedostane, ale o všechno přijde. Nevěrnost v malém je potrestána věčným trestem. Tam radost, do níž se vstupuje, protože překračuje lidské srdce a zde skřípání zuby a pláč. Do Božího království nepřichází člověk bez vlastního úsilí, bez osobní účasti.
Neberte to, jako bych chtěl všechny nahnat do soukromého podnikání, ale pochopte, že Pán Bůh má rád podnikatele, kteří se nebojí investovat do Božího království. Pán Bůh nechce „svaté konzervy“, aby mu vrátili neposkvrněné to, co od Něho dostali v křtu a ve svátostech, a tak si dělali nárok na odměnu za to, že nic z toho neztratili. Bůh chce kvas v cestě a to je neustálý růst a množení.
Chcete podnikat ve jménu Božím? Potřebujete nějakou počáteční investici? Proste a dostanete! Hledejte a naleznete! Bůh dá v hojnosti svého Ducha těm, kteří po něm touží. Duch Svatý způsobuje každý pokrok. Pouze On může způsobit, že nám hřích konečně přestane chutnat a začne nám chutnat dobro. On to udělá, ale my to musíme chtít. Dejte svůj talent do Božích rukou a on jej rozmnoží. Prosme Pána Ježíše, aby nám dal vědomí odpovědnosti za svěřené talenty a snahu o podnikání ve jménu Božím.