V dnešním evangeliu vidíme návštěvu Panny Marie u Alžběty. Jsem v pokušení říct „všední událost“ ze života Panny Marie. Všichni však cítíme, že to označení všední událost v životě Panny Marie nám jaksi nesedí. Ona je požehnaná a plná milosti a tak vše, co dělá, dostává vyšší smysl. Je to vyňaté ze všednosti. Není to všední událost. Protože je plná Boha, tak i její Návštěva je zároveň Boží Návštěvou. Naše setkání s jinými lidmi mohou být banální, dokonce mohou být i katastrofální, ale Návštěva Panny Marie u její příbuzné Alžběty, dělá na nás jiný dojem.
Panna Maria je požehnaná přítomností Božího Slova v jejím životě a z jejího nitra vyrážejí prameny Ducha Svatého. Maria je novým stvořením. Člověk plný Boha skrze přijatí Božího Slova a Ducha Svatého. Mariina návštěva je vzorem pro každé naše setkání s jinými lidmi. Především si musíme uvědomit, že více působíme tím, co jsme, jak tím, co říkáme. Prvotní apoštolát je bytostný apoštolát. Na lidi v první řadě působí naše bytí, tedy to, co jsme a až pak naše slova. Maria přináší svědectví o změněném bytí. Ona přijala do svého života Boží Slovo a dostala moc stát se Božím dítětem. „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ Protože přijala Boha do svého srdce stává se požehnanou a přináší Požehnání. Stává se prostřednicí milosti. Ona je těhotná Božím Slovem. Boží Slovo je pro ni tím, co pro jinou ženu znamená těhotenství. Těhotenství mění organismus ženy a Marii mění Boží Slovo. Ona sama nám vydává svědectví o tom, co v ní působí Bůh.
Pokud se dobře podíváme na její zpěv, který zvykneme po latinský nazývat Magnificat, zjistíme, že to není v pravém slova smyslu modlitba. Maria v něm nepromlouvá k Bohu, ale v něm promlouvá k nám lidem a mluví o tom, co se děje v ní a jak velké věci jí udělal Ten, který je Mocný. Není to modlitba, ale spíše svědectví. Její svědectví hovoří o tom, jak velké věci jí udělal Bůh. Maria se nechlubí tím, že by ona udělala něco velké pro Boha. Všechno je dar. Ona je plnost milosti. Ona neulpívá na svém bytí, ale docela se odevzdává Bohu a proto se může v ní tak hojně objevit ovoce milosti.
Návštěva Panny Marie u Alžběty nám chce říci, že pokud se mají naše setkání s druhými lidmi stát požehnáním, i my musíme být těmi, kteří nepřinášejí sebe ale Boží Slovo, a z nichž vyzařuje Duch svatý. Pokud přinášíme jen sebe, nejsme pro druhé požehnáním. Tak jak platí, že předpokladem sv. přijímání je přijímat Ježíše v Duchu svatém, totéž platí o přijetí druhého člověka. Jen tehdy je naše návštěva požehnáním, pokud se odehrává v Duchu svatém. Až i z nás bude vyzařovat Duch svatý, budou lidé podobně jako Alžběta říkat: „jak sem si zasloužil, že jsi přišel, že přišla matka mého Pána“, protože my všichni se stáváme Božími matkami, pokud jsme se rozhodli žít Slovo Boží.
Sv. Běda ct. o církevním zvyku modlit se při nešporách Magnificat říká: „A tak se ve svaté církvi vžil velmi dobrý a spásný zvyk, že všichni každý den při večerních chválách zpívají vedle psalmódií její chvalozpěv, protože taková častá připomínka Pánova vtělení rozněcuje ve věřících srdcích plamen zbožnosti a častější uvažování o příkladu jeho matky posiluje jejich ctnosti. A vhodně se to děje večer, aby se naše mysl, unavená po dni a zaujatá všelijakými myšlenkami, před odpočinkem vnitřně soustředila.“