Dnešní čtení nám ukazují dva rozdílné způsoby duchovního života. Evangelium odhaluje pokrytectví farizeů a zákoníků, které spočívalo v tom, že žili svůj duchovní život jen čistě z lidské sily. Když se dobře podíváme do historie židovského národa, s překvapením zjistíme, že tito lidé, v Ježíšově době, představovali jakousi náboženskou elitu. Byly to jakýsi ukázkový Židé. Nebyli to nějací vadní lidé. Byli bychom překvapeni, co všechno dokázali obětovat a udělat pro Boha. V mnoha směrech byli horlivější než my. Co měl Ježíš proti ním?
To, co jim Ježíš především vytýká, je pokrytectví. Jejich pokrytectví spočívá v tom, že sice navenek dodržovali Zákon, ale vnitřně zůstávali hříšný. Člověk sám a z vlastních sil nedokáže změnit své srdce. Proč se tedy Ježíš, tak přísně, o nich a možná i o nás, vyslovuje? Mohli bychom odpovědět jeho vlastními slovy: „Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“ (Jan 15,22) Dokud tu nebyl Ježíš, dokud zde nebyla možnost přijat Ho a žít z Něho, nebylo možné duchovně žít jiným způsobem. Každá snaha o náboženský život z vlastních sil končila nutně jako farizejství a přetvářka, neboť člověk předváděl něco, co se neshodovalo s jeho hříšnou duší.
Jejich neochota přijmout Ježíše vycházelo z toho, že „milovali slávu u lidí víc než slávu u Boha“. Nechtěli uznat své hříšné nitro. Stačilo jim vědomí, že je lidé uznávají a přijímají. Chtěli si zachovat podobu čestných a nábožných lidí bez ohledu na své nitro. Jedině příchod Ježíše na tento svět, poskytl východisko z této vnitřní bídy a tudíž jejich odmítnutí Ježíše je zároveň uzavřením se před možností Spásy a proto Ježíš vyslovuje své běda k jejich životu. Toto běda se dotýká několika oblastí, ale především faktu, že zavírají lidem Boží Království, které se přiblížilo v osobě Pána Ježíše, brání lidem vstoupit do něj.
Jedině v přijetí Ježíše Krista je možná změna. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) O takovém životním stylu mluví sv. Pavel ve svých listech. Každý jeho list je poukazem na Boží milost, která přichází od Boha Otce skrze Ježíše Krista v Duchu svatém. Kolik křesťanů ale stále žije na úrovni Starého Zákona, když se Kristu neotvírají a ani Ho nepřijímají, ačkoliv mohou. Poslouchají jeho Slovo, možná se ho i snaží dodržet, ale nakonec kapitulují před silou hříchu v nich, neboť nepřijímají Boží moc, která je v Kristu.
Křesťanství je náboženství milosti a jen tehdy, jestliže se takto žije, vede k ustavičnému díkůčinění. Sv. Pavel cítil povinnost stále děkovat: „Bratři, máme povinnost stále za vás Bohu děkovat. Patří se to, protože vaše víra dělá velké pokroky a vzájemná láska jednoho každého i všech vás se rozmáhá…“ Pravé křesťanství se projevuje v člověku jako růst víry a lásky. Skrze Ježíše začínáme růst do té podoby, která se Bohu líbí. Rosteme do stavu, kdy přestáváme Boha podezřívat ze zla a začínáme si uvědomovat, že Bůh je Dobro, Nesmírně a Nekonečně Dobro. Jedině naše hříchy nám zatemňují jeho Světlo.
Sv. Pavel dále pokračuje: „takže na vás můžeme být v Božích církevních obcích hrdí pro vaši stálost a víru ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte.“ Velmi často vnímáme různé příkoří a pronásledování jako zlo, které by nemělo být v našem životě. Ale sv. Pavel smýšlí jinak o těchto věcech. Říká, že pronásledování a soužení, jestliže jsou pro spravedlnost, jsou znaky Božího spravedlivého soudu a svědčí o tom, že budeme uznáni za hodné Božího království, pro které trpíme. V těchto pronásledováních roste naše vytrvalost a víra.
I my si navzájem můžeme vyprošovat to, oč prosí sv. Pavel a co přeje Solůňanům: „Aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra, aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše Krista oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.“ Smyslem naší existence v tomto světě je oslava jména našeho Pána Ježíše Krista v nás a naše oslava v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Máme být tak dobří z boží milosti, aby lidé oslavovali Boha, který nás stvořil a Jeho Syna Ježíše, který nás vykoupil a Ducha Svatého, který nás posvěcuje.