V prvním čtení jsme slyšeli slova sv. Pavla: „Bratři! Kristus mě neposlal křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.“ K hlásání radostné zvěsti evangelia nutně patří „nauka o kříži“. Nemáme hlásat evangelium moudrostí lidských slov. Máme vést lidi k tomu, aby znali Krista jako toho, který za nás trpěl a zemřel. Který nás tak moc miluje, že dal sebe sama jako výkupné za nás.
„Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“ Právě kříž člověka skutečně vysvobozuje z moci zlého ducha. „Kde je kříž, tam je vítězství“, říkali už staří křesťané. Zlý duch se chce mít v člověku dobře. A když se mu podaří proniknout do člověka, chce přežít v něm slast. Ale pokud své tělo podrobíme kříži, ďábel utíká.
Neboť je to znamení Boží lásky, zcela nezištné a nesobecké. A tuto ďábel nemůže ani pochopit a ani přijmout. On je sobec. Kříž je i Boží moudrostí, lékem na problémy tohoto světa. Svět je spasen skrze kříž. Ne slast vede ke svobodě člověka, ale kříž. Kříž nás osvobozuje od nás samých, od našeho sobectví. Kříž pomáhá zjevovat nezištnou Boží lásku. Pro povolané je ukřižován Kristus projevem Boží moci a moudrosti.
Kolikrát nás od dobrého skutku odvedla taková slova nebo myšlenky. „Co na to řeknou druzí, budu vypadat jako blázen!“ Evangelium je opravdu cosi bláznivého. Láska, která se v něm zjevuje, má sílu udělat z normálních slušných lidí blázni. Sv. Pavel, který je pro nás vzorem pravého křesťana se nebojí říci: „My jsme blázni pro Krista…“ (1Kor 4,10). Zkusím vám vybrat ještě některé jiné výroky, které nám osvětlí problém bláznovství pro Krista, abyste i vy získali odvahu „být blázni pro Krista”. Jak to potěší srdce, když chlapec řekne dívce: „Jsem do tebe blázen”. Takové bláznovství je ovocem zalíbení se do Krista.
„Ať nikdo sám sobě nelže. Pokud se někdo domnívá, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal skutečně moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem.” (1Kor 3,18-19) To bláznovství, o kterém mluví sv. Pavel je vlastně geniální Boží pohled na věci našeho života. My tuto genialitu Boží dokážeme chápat až ve světle Ducha Svatého. Sv. Pavel v tomtéž listě říká, že: „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha..“
Jako určitý vzor setkání Božího bláznovství s lidskou chytrostí ať nám poslouží tento příklad. V těžkých dobách, kdy římští císaři pronásledovali křesťany, byl jeden mladý muž postaven před soud. Císař mu vyhrožoval, že ho pošle do vyhnanství, pokud se nezřekne víry v Krista.
„To nemůžeš udělat,“ odpověděl obviněný, „protože celý svět je domovem mého nebeského Otce.“
„Tedy tě nechám zabít“, řekl rozzlobeně císař.
„Ani to ti nic nepomůže,” odpověděl křesťan, „protože v Ježíši Kristu mám věčný život.”
„Nechám ti tedy vzít všechno, co máš”.
„Ani to se ti nepodaří, protože můj poklad je v nebi.”
„Zbavím tě tedy všechny přátele,“ pokračoval císař.
„Ani toto nedokážeš”, řekl klidně mladý muž, „protože můj nejlepší přítel je Ježíš Kristus a od něho mě nikdy neodloučíš. Můžeš udělat co chceš, ale uškodit mi nemůžeš.”
Vyprošujme si od Boha tento smysl pro Boží bláznovství, protože svou normálností, myslím tím lidskou chytrost, nikoho neuchvátíme pro Krista. Musíme začít žít evangelium, bláznovství evangelia, jen tehdy se staneme hodnověrnými svědky svého Pána a Spasitele. „Stal jsem se bláznem pro Krista“.