Začátek dnešního prvního čtení zněl takto: „Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno (našeho) Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho (u nich i u nás). Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.“ Sv. Pavel charakterizuje křesťany jako ty, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista. Velmi často se setkáváme s tím, jak se lidé vyznávají, že brali zbytečně jméno Pána Ježíše na rty. Např. matka, vidí, že s jejím dítětem je špatně a vykřikne: „Ježíši Kriste“ a pak se utíká vyznávat, že zhřešila, protože vyslovila toto svaté jméno.
Všimněte si, že sv. Pavel mluví o tom, že křesťané ustavičně vzývají jméno Páně. My máme právo vzývat jméno Pána Ježíše, protože On je náš Pán a Spasitel. Kdo jiný mi může v určitých obtížných situacích pomoci, pokud ne On. Když v běžném životě zavolám na přítele jeho jménem, co se děje? Přítel, když mě slyšel a má mě opravdu rád, se obrátí ke mně a pokud vidí, že mi třeba pomoci, snaží se ke mně přiblížit a snaží se mi pomoc. Toto je smysl vzývání jména. A platí to i o vzývání jména Ježíše, našeho Pána. Když vzýváme toto jméno, Ježíš se vždy přibližuje, protože On nás nesmírně miluje a touží nám pomoci. Východní církve znají dokonce modlitbu, která spočívá v tom, že se ustavičně vzývá a opakuje jméno Ježíš. Může to být v té nejkratší formě: „Ježíši, smiluj se nade mnou!“
Vyslovujeme jméno Ježíš stále s větší touhou a láskou a tímto vzýváním, které můžeme sjednotit s tlukotem svého ho srdce, nebo s rytmem našeho dechu, se tato modlitba stále více a více prohlubuje a očišťuje. Nebo může být naší modlitbou i delší vzývání: „Ježíši Kriste, Synu Boha Živého, smiluj se nade mnou hříšným.“ Čím více je v mém vzývání lásky a skutečné touhy, tím blíže je Ježíš při mně. Při každém vzývání, které je projevem mé odevzdanosti, může Ježíš ve mně a v mém prostředí pracovat.
Sv. Pavel pokračuje: „Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. (Vždyť v Něm jste byli obohaceni ve všem, v každém slově a v každém poznání, tak jak se mezi vámi upevnilo svědectví o Kristu, takže vám nechybí nijaký dar milosti, zatímco očekáváte, že se zjeví nás Pán Ježíš Kristus.)“ My se jiným způsobem nemůžeme Bohu líbit, jak jen skrze Krista, to znamená, když je Ježíš v nás. On je naše milost v Božích očích, On je naše bohatství, naše Moudrost, naše Svědectví a Dar milosti. Tyto dary nás připravují na setkání s Bohem.
Když se mu zcela odevzdáme, On je věrný a dovede své spásné dílo v nás k blaženému dovršení. Sv. Pavel říká: „On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem. (On vás bude posilovat až do konce, abyste byli bezúhonní v den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství svého Syna Ježíše Krista, našeho Pána.)“ Jsme povoláni ke společenství s Božím Synem.
Pán Ježíš mluví o sobě, že je Život. Vzývat jméno Ježíšovo to znamená pracovat na rozhojnění životě své duše. Vše záleží od odevzdanosti s jakou Pánu svůj život svěříme, nakolik je Ježíš opravdu naším Pánem a na kolik ho milujeme a to vyjadřujeme i ustavičným vzýváním Jeho Jména. Modlitba může být tak jednoduchá, jako je jednoduché volání slepce z evangelia: „Ježíši Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Tuto výzvu opakoval tak dlouho, dokud nezažil Boží milost. Modlitba může být ještě jednodušší, může být výkřikem lásky: „Ježíš, Ježíš, Ježíš.“ Tak jako opakuje zamilovaný kluk jméno své dívky. Když vzýváme jméno Pána Ježíše, budujeme životodárné společenství s ním.