Dnes slyšíme, jak Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.” Zamysleme se, nad samotným posláním a podstatou chleba. Podstata chleba je v tom, aby nám zprostředkoval životní energii ze slunce, abychom mohli pracovat a růst. Bez pozemského chleba, by naše tělo zahynulo. Museli bychom zemřít. Chléb, který přijímáme, kromě toho, že nám dává potřebnou energii, dává nám i stavební prvky, ze kterých je stavěno naše tělo. Požíváme sice chléb, ale přeměňujeme ho na svoje tělo. Ježíš však o sobě prohlašuje, že On je živým chlebem, tedy ne chlebem, který až v nás samotných má účast na oživení. Chléb, který kupujeme v obchodě, je mrtvý chléb. Živé zrna musely nejdřív projít ohnivou výhní smrti, abychom jej mohli požívat’. Ježíš je živý chléb, který má moc proměnit nás do své podoby. Když žijeme z tohoto chleba, budeme žít navěky. Eucharistie je ovocem Stromu života, který je uprostřed ráje. Strom Života je Tóra, Věčný Boží Zákon.
Ježíš je chlebem života, živý chléb. On je chlebem svojí podstatou, protože dává život. Nestává se chlebem až v okamžiku proměnění. On je věčným chlebem. Ježíš vybral za základ této úžasné svátosti pozemský chléb proto, neboť nejlépe odpovídá Jeho povaze. On je dobrý jako chléb. Ježíš se doslova představuje: „A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.” Svět žije a existuje díky oběti. Pokud by mezi námi uhasla schopnost obětovat se, uhasl by život. Slunce by přestalo vydávat teplo a světlo, odmítlo by se stravovat, člověk by se přestal rozmnožovat, protože každý nový člověk přichází na tento svět za cenu oběti. Eucharistie je pokrmem, ze kterého můžeme čerpat sílu k oběti. Eucharistie je obětí.
Jestli nevěřím v Kristovo Božství, je zcela oprávněná a logická námitka Židů: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?” Ale kdo spolu s Petrem věří v Kristovo Božství, ten spolu s ním vyznává i víru v Eucharistii: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.” Eucharistie je lékem, pro toho, kdo věří. Tomu, kdo ji s vírou přijímá, se stává zárukou budoucího Vzkříšení. A my všichni, musíme k ní přistupovat stejně, jak se přistupuje k léku. Nejprve je třeba lék vírou přijmout a pak můžeme v sobě rozpoznat jeho účinky.
„Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ Hebreizmus „tělo a krev“, vyjadřuje celou realitu Vtělení. Pán Ježíš na jiném místě říká Petrovi: „Blažený jsi Šimone, synu Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebi.“ Tedy v Eucharistii nejde o mrtvé tělo a prolitou krev Ježíše Krista, ale o celou skutečnost’ Vtělení, která tímto způsobem pokračuje v nás. Skrze eucharistii, my všichni máme účast na Vtělení Syna Božího.
Požíváním eucharistie, můžeme mít’ v sobě život. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.“ Tak úžasnou máme Svátost. Když ji přijímáme, máme záruku budoucího Vzkříšení. Nebuďme vlažní a lhostejní vůči tak úžasnému Božímu daru. „Vždyť mé tělo je skutečný (pravý) pokrm a má krev je (pravý) skutečný nápoj.“ Slovo skutečný (pravý) ukazuje na ryzost těchto skutečností. Pravé je to, v čem není žádný podvod, to, co je plnohodnotné to, co je dokonalé.
„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ Kristus proniká do nás a my do něho. Když jsme v něm, tak nám už nehrozí žádné odsouzení. Ježíš je naší jistotou.
„Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.“ Tento život vychází z Otce. Ježíš žije z Otce a my žijeme z něho. Otec nebeský, je jakoby duchovním Sluncem, ze kterého Kristus, jako chléb, bere životní energii. Skrze Eucharistii, se přímo napojujeme na Otce a stáváme se jeho dětmi, protože těm, kteří Krista přijali, dal moc, stát’ se Božími dětmi. Je to svátost našeho zbožštění.
„To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.” Držme se Pánova přislíbení. Tak velké a silné jsou účinky Eucharistie, že nebude ospravedlněný ten, kdo mohl a nepřistoupil. Kristus nám skrze Eucharistii slibuje Vzkříšení, Věčný život, život v něm, svůj život v nás, sílu pro oběť do našich všedních dnů.
Moje víra v Eucharistii, se nezakládá na ničem lidském, protože nic lidského, nic rozumového, smyslového nám zde nepomůže. Moje víra se zakládá výlučně na Božím Slovu. Pokud je Kristus pro mne Pravý Boží Syn, potom každé jeho Slovo, je slovem Pravdy a Života. Je to sám Ježíš, který uskutečňuje toto tajemství. Je to Ježíš, který nás ujišťuje: „Vezměte a jezte z něho všichni; toto je moje Tělo“.