Sv. Pavel nás dnes vážně napomíná: „Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří: dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách.“ Není jedno, jak žijeme. Dočasnost tohoto života není to samé, jako provizórium. Z tohoto života, se přímo odrážíme do věčnosti. To, že jsme zde jen chvíli, neznamená, že ta chvíle není vrcholně důležitá. Tedy, nepromarněme tento čas. Čas je boží milostí. Čas je možností rozvoje a růstu. Člověk dostal milost růstu. Rosteme v poznání a lásce k Bohu.
„Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.“ Člověk duchovně roste jen tehdy, když uskutečňuje Boží vůli ve svém životě. Sv. František z Assisi, se často ptal: „Pane, co chceš, abych udělal?“ My všichni společně i každý zvlášť, bychom si měli často klást tuto otázku. V listu Kolosanům 1,9-12, nacházíme souvislost plnění Boží vůle a spásy člověka takto formulovanou: „Proto i my, ode dne, kdy jsme to slyšeli, nepřestáváme za vás prosit v modlitbách, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením, poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánovi čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho Božské slávy, získáte sílu k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle.“
„Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní.“ Stojí zde proti sobě dvě skutečnosti, které se vnějšími účinky podobají, ale přece jsou totálně rozdílné: víno a Duch Boží. Alkohol se latinsky řekne spiritus, ale stejně se latinsky řekne Duch. Zpíváme v hymnu o Duchu Svatém: „Veni creator Spiritus.“ Když se o svátcích vylil na apoštoly Duch Svatý, lidé, kteří se na ně dívali, říkali: „Jsou plni mladého vína.” Taková opojná radost zachvátila apoštoly, že si lidé neuměli jinak vysvětlit jejich chování. Duch Svatý jim vlil nejen radost do srdce, ale i nadpřirozenou kuráž. Sv. apoštol Petr, který kdysi ze strachu zapřel Ježíše, po přijetí Ducha Svatého, svědčí o něm před velekněžími i králi.
Nic tak neprotiřečí životnímu stylu křesťanů, jako nezodpovědná opilost. V jednom podobenství „o očekávání Páně“, Ježíš říká: „Když si však onen služebník řekne: ,Můj pán dlouho nejde a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit.“ (Lk 12,45-47)
Člověk, po prvotním pádu, nachází ve svém srdci, velkou prázdnotu. Existují v podstatě dva způsoby řešení prázdnoty života, ale jen jediná skutečná možnost. Způsoby jsou: pokání anebo zábava. Skutečnou možností je návrat k Bohu pokáním. Falešná cesta je, opíjet se, ať už alkoholem, drogami anebo sexem, za každou cenu si bezohledně užít, bez ohledu na Boží zákon. Také trend naší moderní doby, je zmatený v tom, že nám chce namluvit, že smyslem našeho života, je užít si. V podstatě pro člověka existuje jen jedna skutečná zábava: Nalézat Boha v kajícnosti srdce.
Sv. Pavel ukazuje jinou možnost než opíjení: Otvírání se Bohu, naplňování se Duchem Božím. Jaké podmínky musíme splnit, aby se toto naplnění stalo realitou v našich životech? Především třeba toužit po naplnění Duchem Svatým. Naše touhy vůči Bohu projevujeme modlitbou. Toužit po naplnění Duchem Svatým znamená, modlit se za to, souhlasit s Dobrem, chtít Dobro. Kristus přislíbil, uvěřili jsme jeho slovu, ale On chce, abychom dobrovolně, z vlastní vůle, přijali tento přislíbený dar. Proto musíme chtít a musíme se modlit. Mohou však v nás existovat překážky, které nám nedovolí přijmout Ducha Svatého. Překážkou je hřích. Hřích je totiž zamítavý postoj k přijetí Ducha Svatého. Pokud je v nás hřích, nejsme schopni přijmout Ducha Svatého. Proto nejdříve musíme uznat a vyznat své hříchy. Je to nutné, abychom dosáhli odpuštění hříchů. Překážkou je i nedůvěra vůči Bohu a nevěra v jeho lásku.
Naplnění Duchem Svatým, není záležitostí nějaké emoce, jakéhosi citového zážitku, jakési takové činnosti, že se něco stane ve mně beze mě, anebo proti mé vůli. Naplnění se děje vždy v souladu s vůlí konkrétního člověka a vše se opírá o víru, a víra musí být pevná. Duch Svatý nemusí na nás sestupovat v podobě ohnivých jazyků, nemusíme mluvit jazyky, prorokovat, ale musíme věřit v to, že jsme skutečně naplněni Duchem Svatým a tak postupovat, jak postupují ti, kteří žijí podle Ducha Svatého, postupovat podle Slova Božího, podle vůle Boží, podle vůle Kristovy. Naplnění Duchem Svatým není čímsi jednorázovým v životě, ale děje se stále, vždy, když se ve víře obrátíme ke Kristu s ochotou, podrobit se jeho slovu a jeho vůli, tolikrát jsme naplněni Duchem Svatým. V každé chvíli jsem ochoten, podrobit se vůli Krista, kterou mi zjevuje v Písmu Svatém.
Boží Duch, kterému se každý křesťan má stále více a více otevírat a jím se naplňovat, je i Duchem útěchy, štěstí. Jste šťastní? Myslím si, že ne. Šťastný člověk vypadá jinak. Kdybychom byli šťastní, nesahali bychom po alkoholu a ani po drogách. Šťastný člověk to nepotřebuje. Kdybychom byli šťastní, nebyli bychom převážně agresivní a rozzlobení. Proč nejsme šťastní a spokojení? Neboť po prvotním hříchu, člověk ztratil spojení s Bohem, ztratil Boží přátelství. Slovanské slovo Bůh je odvozeno od staroindické výrazu Bagha. A slovo Bagha znamená štěstí, svatost, dokonalost. Bůh je Štěstí a Blaženost a to dokonce i bez nás, ale my bez něho nemůžeme být skutečně šťastní ani blažení.
Sv. Augustin, který dříve než se obrátil, vyzkoušel všechny možné formy života a hledal štěstí v sexu i v alkoholu, nakonec vyhlásil: „Nespokojené je lidské srdce, dokud nespočine v tobě Bože!” Bůh je Štěstí, které nemá hranic. Když se duše spravedlivého setkává s Bohem, je to jako když vložíte správný klíč do patřičného zámku. Bůh a duše, dokonale do sebe zapadají. Člověk je povinný ve vlastním zájmu hledat Boha a sloužit mu, vždyť mimo něj, nenajde sebe a svou slávu a velikost. Sloužit Bohu, znamená, žít Lásku.
Duch Svatý je Boží blažeností. Ale můžeme ho takto poznat jen tehdy, když se správně naladíme. Člověk po dědičném hříchu je jako rozladěné rádio. I když se všude kolem něho nachází rádiové viny, na kterých je krásná hudba, není schopen se z ní těšit, dokud se nenaladí na správnou frekvenci. Ve vztahu k Bohu je tou správnou frekvencí souhlas s Božím Slovem. Jedním ze způsobů, jak si uchránit přítomnost Ducha Svatého ve svém srdci, je radost pramenící z víry projevována modlitbou, zpěvem a vděčností. To nám radí i sv. Pavel: „Ze srdce zpívejte a hrajte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.“
Ruští mniši dávali takovou radu lidem, kteří trpěli závislostí na alkoholu, ale platí to i o drogově závislých: „Když tě chytí chuť na alkohol, vezmi Písmo a čti.“ Každý, kdo se skrze Boží Slovo kontaktuje s Kristem, je mocí Ducha Svatého vyprošťován zpod vlády démonů. Alkoholismus, drogy – to je útěk od reality, od odpovědnosti, útěk od lásky, je to vlastně ono zakopání talentu, jak se o tom mluví v jednom podobenství. A nic se tím nevyřeší. A nakonec přijde strašné vystřízlivění: „A neužitečného služebníka vyhoďte ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“