Dnešní čtení z evangelia podle Matouše nám ukazuje, jak si Ježíš počíná v pohanském kraji. Každé setkání s Ním, nám slouží k poučení. Písmo sv. vysloveně říká, že se odebral do tyrského a sydónského kraje. Můžeme předpokládat, že do tohoto pohanského kraje přichází Ježíš i proto, aby si jako člověk, odpočinul. Zřejmě i proto vyhledal toto pohanské pomezí, aby se na chvíli zatajil a skryl. Vidíme však, že zprávy o Něm se šířily i mezi pohany. Také oni toužili po setkání s Ním a možná ještě ve větší míře, než Židé, si uvědomovali potřebu Spasitele. Také žena z dnešního evangelia přiznává bezradnost v zápase se zlým duchem, který trápil její dceru. Evangelista Marek dodává, že tato žena byla rodem Řekyně a Syroféničanka.
Podle církevního učení, existují různé stupně satanovy vlády nad člověkem. Odborně mluvíme o posedlosti a démonizaci. Posedlost je úplné ovládnutí člověka zlým duchem, takže si člověk už ani nezachovává vědomí své vlastní osoby, ale koná a mluví skrze něj zlý duch. Je to jev méně častý, ale přece se vyskytuje i v současnosti. Démonizace je častější jev. Je to vláda satana v některé oblasti života člověka. Například v nezvládnutých hříšných vášních. Démonizace může přerůst až do posedlosti, když se člověk soustavně otevírá vlivu zlého. To se nejvíce děje různnými okultními praktikami, ale i skrze alkoholismus a drogy, skrze soustavně sledování filmů z porno tématikou, anebo přes poslech hudebních skupin, které šíří satanistické myšlenky.
Možná i v naší době by se mnohé matky měli modlit podobně jako matka z dnešního evangelia: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá (moji dceru hrozně trápí zlý duch)!“ Matka prosí o smilování nad sebou, neboť trápení její dcery je i její trápením. Evangelium nám říká, že i přes úpěnlivé prosby této pohanské ženy, Ježíš neodpověděl ani slovo. Bůh s člověkem začíná komunikovat až tehdy, když se vírou otevírá k přijetí Božího Slova, neboť jen tímto způsobem se stáváme božími dětmi. Ježíš si ji dokonce nevšímá ani tehdy, když začínají za ni prosit apoštolové. Až tehdy si ji všimne, když přijde přímo k němu a pokloní se mu. Takto vyznává víru potřebnou ke Spáse: „Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
Aby nás Bůh vyslyšel, nepotřebuje množství našich slov. Smyslem různých, církví schválených pobožností, např. novén, není hromadění slov, ve snaze, přesvědčit Boha. Stačí jedna kratičká prosba, pokud je přednesena ve Svatém Duchu, tedy v milosti posvěcující a ve správném postoji. Smysl novény je přivést nás ke správnému postoji, abychom mohli přijmout Boží dar. Vést nás k větší důvěře, abychom přestali urážet Boha svou nedůvěrou. Správná novéna by nás měl vést k tomu, abychom při rozjímání Božího Slova, rozpoznali vady své modlitby a abychom je mohli pak odstranit a dosáhnout vyslyšení prosby.
Pán Ježíš jí odpověděl, podle našeho vkusu, velice tvrdě. „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům!“ Náboženský a mravní stav pohanů Ježíšovy doby byl tak katastrofální, že ve srovnání se Židy bylo zcela oprávněně přirovnat je ke zvířatům. A přece ještě i v oslovení pohanské ženy se ukazuje Ježíš jako milosrdný, když zmírňuje tvrdá slova, které užívaly jeho současníci a krajané ve vztahu k pohanům, když je nazývali nevěřícími psy. Ježíš užívá výraz psík, tedy štěně. Život bez víry a bez Boží pomoci opravdu ústí do zvířecího způsobu života, který je o to horší, že člověk nemá dostatečně rozvinuté přirozené instinkty. Pohané žili zvířecím stylem života, bez zákona a to vedlo k posedlosti.
I zde se člověk setkává s tímto živočišným stylem, který odvádí lidi od Boha skrze propuknuté a nezvládnuté vášně. Diskotéky, kde se propaguje nahota. A rodiče (často křesťané) tam pouštějí své děti a lidé pokřtění tyto diskotéky organizují. Vždyť si jen podívejte na plakáty, které visí po městách. A také se jim domů z diskotéky vrátí zuřivci, kteří ničí kvůli své frustraci, vše kolem sebe. Kéž by volali k Bohu jako ta žena.
Žena odpověděla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci (štěňata) se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Velká je její víra i láska, když strpí toto ponížení. Když její víra i přes odmítnutí neochabla, Ježíš ji ujišťuje: „Žena, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“ I když nemohla uspět před Bohem tím, že by dodržovala Zákon, přece uspěla kvůli své velké víře. Víra je vstupní branou do Božího království.
Zkušenost svatých potvrzuje, že spolupracovat na vnitřním osvobození od moci démonů, můžeme především těmito způsoby: dobrovolným utrpením a tedy nikoliv konzumním způsobem života, vzdáváním díků a chvály Bohu, oslavou Boha a ne reptáním. Sv. Petr ve svém listu říká: „kdo trpí, rozchází se s hříchem“. Zlí duchové vyhledávají jen slast, ačkoli sami způsobují trápení. Ale jakmile se v našem životě objevuje kříž, odcházejí. Oslava Boha a vděčnost vůči Bohu likvidují vládu Satana, protože sám Bůh vydává do moci nečistých démonů ty, kteří Mu nevzdávají dík, jak se patří a osvobozuje ty, kteří to činí. Každá účast na Eucharistii je i naším díků činěním a oslavou Boha, která nás v konečném důsledku vede ke svobodě od hříchu.
O sv. Františkovi čteme: „Když se do noci modlil k Pánu, rozhlédl se, kam by se uložil ke spánku. Náhle se v duchu rozechvěl, začal se třást a padla na něj úzkost. Cítil, že se blíží ďábelské útoky, slyšel zlé duchy, jak kolem pobíhají. Požehnal se svatým křížem a řekl: „Ve jménu Boha Všemohoucího vám ďáblové rozkazuji, dělejte s mým tělem všechno, co je vám dovoleno, neboť nemám většího nepřítele než své tělo – proto to rád vydržím a pomstěte se za mě mému protivníkovi.“ Ďáblové, kteří přišli, aby ho poděsili, sami se poděsili, když viděli tak velkého ducha v slabém těle a zahanbeni a zmateni utekli.“