V dnešním evangeliu budeme slyšet, jako pohanská žena vyznává: „Má dcera je kruté posedlá zlým duchem.“ Mluví se tu o zlém duchu, který krutě trápí člověka. Ale můžeme se ptát, ví vůbec moderní člověk, co v něm působí duch, či už dobrý, Boží a Svatý anebo duch zlý. Jakého ducha vlastně nosíme, poznáme podle svých spontánních reakcí, když někdo překročí mou míru a já musím reagovat spontánně, když ztrácím zábrany, ať už vlivem alkoholu, drog nebo i stařecké demence. A obvykle právě tyto reakce nejsou ani správně a ani dobré. Demence člověka postupně zbavuje „naučeného“ vedení i chování a zůstává mu jen to, co je v hlubinách, jeho duch. A to může být děsivé, ale to může být i krásné. Záleží na tom, zda se člověk otevřel Kristu, zda přijal Ducha Sv., který uzdravuje v člověku jeho deformovanou spontánnost.
Duch se v našem životě projevuje, jako jakýsi spodní proud, jako podvědomí. Pokud je v nás Duch Svatý, pak i naše spontánní reakce jsou dobré, naše touhy šlechetné. Když je v nás duch zlý i naše myšlenky a touhy jsou zvrácené. Duch se v nás projevuje jako řeka, které člověka nese svým směrem. Ježíš v Ján 4,14 přirovnává Ducha Svatého k vodě: „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ Boží Duch mě vede k Otcovi, zlý duch mně chce od Boha oddělit. Často se prožíváme jako bojiště duchů, ale jedině Duch Svatý je zdrojem a dárcem podstatného Dobra. Jedině Bůh může zcela změnit hlubiny člověka.
Dnešní čtení z evangelia podle Matouše nám ukazuje, že zprávy o Ježíši se šířily i mezi pohany. Také oni toužili po setkání s Ním a možná ještě ve větší míře, než Židé, si uvědomovali potřebu Spasitele. Žena z dnešního evangelia přiznává bezradnost v zápase se zlým duchem, který trápí její dceru. Evangelista Marek dodává, že tato žena byla rodem Řekyně a Syroféničanka.
Podle církevního učení, existují různé stupně satanovy vlády nad člověkem. Odborně mluvíme o posedlosti a démonizaci. Posedlost je úplné ovládnutí člověka zlým duchem, takže si člověk už ani nezachovává vědomí své vlastní osoby, ale koná a mluví skrze něj zlý duch. Je to jev méně častý, ale přece se vyskytuje i v současnosti. Démonizace je častější jev. Je to vláda satana v některé oblasti života člověka. Například v nezvládnutých hříšných vášních. Démonizace může přerůst až do posedlosti, když se člověk soustavně otevírá vlivu zlého. To se nejvíce děje různnými okultními praktikami, ale i skrze alkoholismus a drogy, skrze soustavně sledování filmů z porno tématikou, anebo přes poslech hudebních skupin, které šíří satanistické myšlenky.
Možná i v naší době by se mnohé matky měli modlit podobně jako matka z dnešního evangelia: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá (moji dceru hrozně trápí zlý duch)!“ Matka prosí o smilování nad sebou, neboť trápení její dcery je i její trápením. Evangelium nám říká, že i přes úpěnlivé prosby této pohanské ženy, Ježíš neodpověděl ani slovo. Bůh s člověkem začíná komunikovat až tehdy, když se vírou otevírá k přijetí Božího Slova, neboť jen tímto způsobem se stáváme božími dětmi. Ježíš si ji dokonce nevšímá ani tehdy, když začínají za ni prosit apoštolové. Až tehdy si ji všimne, když přijde přímo k němu a pokloní se mu. Takto vyznává víru potřebnou ke Spáse: „Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
Aby nás Bůh vyslyšel, nepotřebuje množství našich slov. Smyslem různých, církví schválených pobožností, např. novén, není hromadění slov, ve snaze, přesvědčit Boha. Stačí jedna kratičká prosba, pokud je přednesena ve Svatém Duchu, tedy v milosti posvěcující a ve správném postoji. Smysl novény je přivést nás ke správnému postoji, abychom mohli přijmout Boží dar. Vést nás k větší důvěře, abychom přestali urážet Boha svou nedůvěrou. Správná novéna by nás měl vést k tomu, abychom při rozjímání Božího Slova, rozpoznali vady své modlitby a abychom je mohli pak odstranit a dosáhnout vyslyšení prosby.
Pán Ježíš jí odpověděl, podle našeho vkusu, velice tvrdě. „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům!“ Náboženský a mravní stav pohanů Ježíšovy doby byl tak katastrofální, že ve srovnání se Židy bylo zcela oprávněně přirovnat je ke zvířatům. A přece ještě i v oslovení pohanské ženy se ukazuje Ježíš jako milosrdný, když zmírňuje tvrdá slova, které užívaly jeho současníci a krajané ve vztahu k pohanům, když je nazývali nevěřícími psy. Ježíš užívá výraz psík, tedy štěně. Život bez víry a bez Boží pomoci opravdu ústí do zvířecího způsobu života, který je o to horší, že člověk nemá dostatečně rozvinuté přirozené instinkty. Pohané žili zvířecím stylem života, bez zákona a to vedlo k posedlosti. I v naši společnosti se setkáváme s tímto živočišným stylem, který odvádí lidi od Boha skrze propuknuté a nezvládnuté vášně. A také se i v naši společnosti objevují zuřivci, kteří ničí kvůli své frustraci, vše kolem sebe. Kéž by sme volali k Bohu jako ta žena.
Žena odpověděla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci (štěňata) se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Velká je její víra i láska, když strpí toto ponížení. Když její víra i přes odmítnutí neochabla, Ježíš ji ujišťuje: „Žena, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“ I když nemohla uspět před Bohem tím, že by dodržovala Zákon, přece uspěla kvůli své velké víře. Víra je vstupní branou do Božího království.
Víme z Písma Svatého, že když Bůh stvořil člověka, vdechl do jeho nozder Dech života a tak se stal člověk živou bytostí. Když Bůh vdechl svůj Dech, tak vdechl to, čím On sám žije a co tvoří jeho podstatu. Až ten člověk, který znovu dýchá z Boha, žije skutečně lidským životem. A tu začínáme chápat význam Seslání Ducha Svatého. Duch Svatý to je bytostná Dobrota Boha, Darovaná Spravedlnost. Všichni jsme vyzváni k tomu, abychom přijímali Ducha Svatého. Duch Svatý vstupuje do nás natolik, nakolik se ve vůli sjednotíme se Slovem Božím. Jen ten, kdo miluje Zjevené Boží Slovo, může mít Ducha Svatého. Skrze Boží Slovo hluboko do nás proniká vznešenost našeho Stvořitele. Duch Svatý způsobuje podstatnou změnu v nás, řeší základní problém člověka postiženého důsledky prvotního hříchu: z bezbožných vytváří zbožné a bezmocným dává sílu z Boha. Jedině takto můžeme zvítězit nad světem, tělem i ďáblem. Člověk není schopen počít Boží Slovo ze svých lidských sil.