Včera, jsme slyšeli podobenství, které láme naši představu o Boží spravedlnosti. Hovořilo se o odměně pro dělníky, kteří byly najati v různé době. Všichni dostali jeden denár. První proto, nebo se na tom dojednali s pánem, ostatní dostali to jisté z dobroty pána. Bůh není nespravedlivý ale mohli bychom říci, že je nadspravedlivý, neboť jeho milosrdenství doplňuje to, co člověku chybí, i když si to nezaslouží. Bůh nehodnotí lidi podle podaného výkonu ale podle projevené ochoty a důvěry.
Dnešní čtení nám odhaluje jiný rys Božího království. Všechny podobenství dohromady nám dávají plnou pravdu o Božím království, ale každé jakoby z jiného uhlu. Včera se mluvilo o pozváni do práce na vinici. Nikdo z pozvaných se nevymlouval, že se mu nechce dělat. V dnešním podobenství je náš postoj vůči Božímu království zobrazený trochu jinak. „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty (pozvané) na svatbu.“ Boží království je zde znázorněno jako svatební hostina a my jsme ti, kteří jsou pozváni. Jsme pozváni na hostinu s Bohem. A naše reakce jsou často podobné těm, kterými reagují pozvaní v podobenství. „ale ti nechtěli přijít.“ Je smutné, když jsou nám starosti našeho života milejší, než být na hostině Lásky. Jsme pozváni k modlitbě a my dáváme přednost všemu jinému před Ním.
„Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: „Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!“ Vše je připraveno, nic si netřeba brát se sebou, nic před tím odpracovat. Třeba jen přijmout pozvání a přijít. Trošku se ponamáhat a přijít na svatbu. Přemoci svou pohodlnost, abychom se mohli mít ještě lépe. Ve včerejším podobenství to byla závist, která pokazila radost z odměny. Zhlížení na Boha, protože je dobrý. V dnešním podobenství je to vysloveně pohodlnost a nezájem o hostitele. Upřednostňování světských věcí před Bohem.
Proč je pro nás důležité přijmout pozvání ke společenství s Bohem, tedy i pozvání k modlitbě? Neboť, právě během naší modlitby Bůh působí v nás ve smyslu toho, co říká prorok Ezechiel (36,25-27): „Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ Modlitba to je naše Hora Proměnění, kde jsme Boží mocí přetváření v jiné lidi. Tato Boží operace, podobně jako i lidská operace, vyžaduje náš souhlas, naši odevzdanost. Je třeba podobně jako Panna Maria říct: „Ať se mi stane podle tvého slova!“ Teda vyslovit souhlas s Božím Slovem, protože Ono zjevuje plán Spásy pro nás. Je dobré prosit o to, aby se v nás Boží Slovo stalo skutečností.
Dnešní podobenství mluví, podobně jako včerejší, že ti, kteří byli přednostně pozváni, selhaly. Nevážili si Boží milost, ale více než Boha milovali svůj život na tomto světě. V těchto lidech je odsouzena láska ke světu, která je nenávistí vůči Bohu. Není možné sloužit dvěma pánům. Nakonec se Bohu vysmáli a Boží pozvání nepřijali. Ti druzí přišli, přestože se s nimi vůbec nepočítalo. Byli pozváni, aby naplnili síň.
Abychom správně porozuměli onomu zvláštnímu závěru dnešního podobenství. Obléknout svatebních hostů bylo povinností hostitele. On měl pro každého jednoho připraven svatební šat, kteří pozvaní dostali při vstupu. Pokud se tedy někdo objevil na svatební hostině bez patřičného roucha, byl to znovu projev jakési arogance vůči hostiteli. A tedy trest byl na místě.
Každá mše svatá je pozváním na Beránkovu hostinu. Náš postoj k eucharistii odráží náš postoj vůči Bohu. Nepohrdejme hostinou Páně a ani nepřistupujme k ní bez roucha milosti, abychom nebyli vyhozeni do vnější temnoty, kde bude pláč a skřípění zubů.