I my věřící lidé, žijící v tomto světě, velmi často ztrácíme správnou orientaci. Jsme náchylný přizpůsobovat se světskému myšlení, módním trendům. Světské starosti nás chtějí plně zaujmout a omámit. Dnešní čtení ze Skutků apoštolských nám ukazuje podobnou situaci. Již uvnitř prvotní církve se objevil jeden problém. Mohli bychom ho nazvat „problém nacionalismu“. Helenisté, to znamená křesťané pocházející z řeckého prostředí, začali projevovat nespokojenost vůči Hebrejům, to znamená vůči křesťanům ze Židovství, že při každodenním obsluhování zanedbávají jejich vdovy. Problém přerostl do konfliktu, kterým se museli zabývat apoštolové.
Reakce apoštolů svědčí o jejich velké moudrosti: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží Slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plni Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se budeme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Aby se věřící uměl správně zorientovat ve světě, ve kterém se nachází, potřebuje mít kontakt s Bohem skrze modlitbu a Boží Slovo.
V modlitbě my předkládáme Bohu všechny své starosti, abychom se nestali ustaranými lidmi, z nichž už nezáří radost a uvolněnost Božích dětí. Aby se z nás nestali lidé, kteří přestávají počítat s Bohem, neboť neznají Boží moc, která se nejúžasnější projevuje právě v modlitbě. Boží Slovo je zase to, co chce Bůh říci nám. Správný a vyvážený duchovní život musí stát na dvou pilířích, na modlitbě a na Božím Slově. Modlitba bez Božího Slova může být vadná a neúčinná. Vadná v tom smyslu, že se přibližujeme k Bohu v nesprávném postoji, nebo, že prosíme za nesprávné věci. Čtení Božího Slova bez modlitby může být také neúčinné, neboť bez jeho pomoci ho neumíme ani správně pochopit, ani náležitě uvěřit, tomu, co říká Bůh.
Aby se Bůh zjevil lidem, ve své dobrotě se jim shovívavě přimlouvá lidskými slovy: „Neboť Boží slova, vyjádřená lidskými jazyky, se připodobnily lidskému způsobu mluvení, jako když se svého času Slovo věčného Otce připodobnilo lidem, vzalo na sebe křehké lidské tělo.“ Všemi slovy Písma svatého Bůh neříká nic jiného pouze jediné Slovo, v němž se vyslovuje celý. Sv. Augustin nás poučuje: „Jen si vzpomeňte, že ve všech Písmech se rozprostírá totéž Boží slovo, že totéž Slovo zaznívá v ústech všech svatopisců, a sice to, které bylo na začátku Bohem u Boha a které nepotřebovalo slabiky, neboť nepodléhalo času.“
Církev proto vždy uctívala Boží Slovo tak, jak si uctívá i Pánovo Tělo. Neustále představuje věřícím Chléb života, který pochází ze stolu Božího Slova a Kristova Těla. V Písmu svatém církev neustále nachází svou potravu a sílu, protože z něj nepřijímá pouze lidské slova, ale to, čím skutečně je: Boží slovo. Vždyť v posvátných knihách jde s velkou laskavostí vstříc svým dítkům Otec, který je na nebesích a přimlouvá se jim.“
Vztah věřících k církevní hierarchii je zajímavě vyjádřen při ustanovení jáhnů. „Vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plni Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol.“ Vyhlédnutí tedy výběr, patří společenství věřících. Kritériem volby je plnost Ducha a moudrost. Ale ustanovení a zmocnění k této službě patří hierarchii. „Oni na ně za modlitby vložili ruce.“ Ve východní liturgii se celé společenství věřících shromážděné v chrámu vyjadřuje k tomu, zda jsou kandidáti na kněžství toho hodný. Pokud společenství věřících potvrdí jejich vhodnost, vysvětí je biskup na kněze.
„Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru (poslušně přijalo víru).“ Duchovní život církve je vyjádřen vazbou „šíření Božího slova“. Jen tam kde se šíří Boží Slovo se skutečně šíří i církev. Jde o to, aby se Boží Slovo stalo tělem, v životě čím většího počtu lidí. Jiným způsobem duchovní život vyjadřuje spojení „poslušnost víře“. Kněží poslušně přijali víru. V církvi tedy jde o síření Božího slova a poslušnost víře, která je jistotou v Božím Slově. Poslušnost víře je vlastně následováním Božího Slova.