Dnes nám Evangelium ukazuje postavu farizeje Nikodéma. Když mluvíme o farizejích, představujeme si hned cosi odporné, ale farizeové byli jakýmisi elitními věřícími ze židovství. Tento titul se u židů těšil velké vážnosti a úctě, alespoň takové jaké se dostává mně jako knězi od vás. Farizeus je vrchol náboženského snažení člověka, který sice souhlasí s Božím zákonem ale snaží se žít svůj duchovní život jen z vlastních sil. Takovým způsobem dokáže vytvořit nanejvýš slušného člověka, ale ne člověka dobrého. Největší hřích, kteří se s námi vleče od prvotního pádu, je naše domnělá soběstačnost. První lidé si vzali svůj život do vlastních rukou a rozhodli se, že si sami budou určovat, co je dobré a co špatné. Tato nezávislost na Bohu se promítla i do duchovního života, když si sami chceme utvářet svou duši a nechceme přijmout ten Život, který nám Bůh nabízí a kterým je Ježíš.
Takový člověk – farizeus – přišel k Pánu Ježíši. Toto je materiál, ze kterého se bude dále budovat. Člověk, který miluje Boží zákon, který však v sobě objevuje vážné narušení. Možná až tehdy Nikodém pochopil svůj bídný stav, kdy se setkal s Ježíšem. Kdyby nepřišel Ježíš, byl by Nikodém přesvědčen, že to co žije, je to nejsprávnější na světě. Ježíš svým životem a bytím vzbudil v něm touhu po hodnotnějším. Nikodém si uvědomil, čím je a čím by z boží milosti mohl být a také rozdíl toho, co dělá a co by z Boží milosti mohl dělat. Takový člověk přichází v noci, protože každý, kdo chce žít podle Božího zákoně z vlastních sil, zažije v sobě tuto očistnou noc, když poznává, jak je na cestě k Dobru neschopný. Jedině řešení je přijít k tomu, který je Světlem světa. „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Uvažuje bez předsudků a přichází k uzávěru: „Ježíš přichází od Boha jako učitel.“
„Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Říci starému člověku, že je potřebné, aby se znovu narodil, je totéž, jako říci, musíš začít úplně od znovu, to co si dosud žil, je zcela pomýlené, i když dobře míněné. Bůh nechce, abys zůstal farizejem, tedy člověkem, který se musí neustále přetvařovat. Totiž farizejství je právě v tom, že sme stejně špatný jako jiní hříšní lidé, ale přetvařujeme se navenek, snažíme se působit dojmem dobrého člověka. Ježíš velmi často právě tuto vlastnost vytýkal farizeům. Navenek pěkný, ale z nitra plný špíny. Zda se v tom nepoznává i my. Je vůbec před Bohem možné zbavit se této vnitřní nečistoty. Je vůbec možné uzdravit člověka zevnitř. Uzdravit jeho sklony, jeho touhy, jeho postoje. Je to možné! „Musíš se narodit z vody a z Ducha.“ Voda symbolizuje naši smrt, musíme zemřít svému egoismu a začít žít Bohu, plnit Boží vůli, narodit se z Ducha. Co nám nejlépe pomůže k tomu, abychom se narodily z Ducha?
Podívejme se na to, co dělali apoštolové, když pocítili ve svém duchovním životě jakoukoliv potřebu. Modlili se a modlili se velmi konkrétně a nemodlili se jen za nějaké maličkosti, ale za velké věci: „Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“ Modlí se za to, aby měli sílu svědectví a mohly toto svědectví potvrzovat divy a zázraky. Modlili se jednomyslně. To znamená, že všichni vzali tuto věc za svou. Nikomu nebyla lhostejná. A protože tato. Prosba je zcela v shodě s vůlí Boží, protože Bůh chce, abychom přijali Ducha svatého, byli vyslyšeni a ještě jako.
„Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.“ Kolikrát už učedníci přijali Ducha svatého? Poprvé v Duchu svatém rozpoznali, že Ježíš je Mesiáš. Ježíš jim po svém vzkříšení říká: „Přijměte Ducha svatého, komu hříchy odpustíte…“ Pak nesledovaly Letnice, pak tato událost. A Duch Svatý znovu sestupuje, když láme Petrově předsudky vůči pohanům a ještě mnoho ráz Duch sestoupí. On je nekonečný Bůh a stále nás může přetvářet.
Svatý apoštol Pavel říká v lité Efezanům: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.“ Máme se naplnit Duchem Svatým. Naplňování Duchem Svatém je totožné s procesem našeho duchovního růstu. My se Duchem Svatým naplňujeme pokaždé, když dáme přednost Boží vůli před svou vlastní, když se rozhodneme poslechnout Boha. Bůh dává svého Ducha těm, kteří jej poslouchají. Ať nás Duch svatý vede k lítosti nad naším farizejstvím.