„Když byli (Petr a Jan) propuštění, přišli ke svým a pověděli jím, co všecko jim řekli velekněží a starší.“ Židovství se začíná rozdělovat na našich a na těch druhých. Naši jsou ti, kteří přijali Ježíše, můžeme říci, že máme stejnou krevní skupinu, neboť žijeme z tajemství Ježíšova Těla a Krve. Naši jsou ti, ke kterým se můžeme s důvěrou vrátit, když nás ti druzí osočují. Jsme jedna rodina, protože jsme si skrze Ježíše mnohem bližší než pokrevní příbuzní. Tím svým můžeme s důvěrou přednést své problémy. Oni se budou za nás modlit. „Když to uslyšeli, společně (jednomyslně) zvolali (pozvedli hlas) k Bohu.“
Všimněme si dobře, za co a jak se modlili apoštolové a porovnejme to s našimi modlitbami. „Pane, ty jsi stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich. Ty jsi řekl pod vlivem Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho praotce Davida: Proč se pohané bouří, proč národy osnují marné plány?… proti Kristu.“ Apoštolové se modlili s naprostou důvěrou, vědomi si toho, že jako křesťané přijali novou totožnost, novou identitu. Modlili se jako občané božího království, žijící sice ještě na této zemi a podléhající lidské slabosti, ale zároveň vyzbrojení velkou důvěrou v Boha a velkou mocí Ducha Svatého. Věděli, že to co se stalo a co vypadalo jako katastrofa Velkého pátku, bylo něco, co sice provedli lidé, ale věděli také, že to Boží ruka a vůle předem určila, že se má stát. Věděli o absolutní převaze Boha nade vším. Věděli s naprostou jistotou, že Bůh pevně drží tento svět v rukou a věděli i to, že Bůh chce spasit tento svět.
Naše modlitba se často spíše podobá modlitbě ustrašených sluhů nebo otroků, kteří nejsou si jisti ani Boží mocí, ani Boží dobrotou, ani sebou samými. Dožadujeme se Božího milosrdenství, dožadujeme se čehosi, co Bůh dávno zjevil a uskutečnil v daru svého Syna. Oni se modlili za to, aby dokázali v moci Boží pracovat v tomto světě a šířit Boží království. My se modlíme, aby nás Pán Bůh netrestal. Naše modlitby se spíše podobají snaze jaksi se před strašným Bohem zajistit. Alespoň sobě pomoci, když už se světem je už i tak konec. Proč máme v sobě představu strašného Boha? Neboť se spíše živíme všelijakými soukromými zjeveními, jako Slovem Božím. Bůh je hrozný, ale hrozný ve své dobrotě.
„A teď pohleď, Pane, jak vyhrožují! Dej tedy svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou.“ Oni se modlili za odvahu hlásat Boží Slovo. A za co se modlíme my. Kam směřují naše modlitby. My se modlíme množství všelijakých modliteb a žádná odvaha nám nepřibývá. Opakujeme Bohu, po případě p. Marii slova a myslíme si, že toto spasí svět, ve kterém žijeme. Nemám nic proti růženci a osobně ho považuji za krásnou modlitbu, když je výrazem lásky k Matce Boží. Ale nenahrazuje a nemůže nahradit potřebu hlásat Boží Slovo, konat skutky milosrdenství podle kterých bude Ježíš ráz soudit svět. Otevřete si NZ na kterémkoliv místě a porovnejte způsob apoštolského života se způsobem našeho křesťanského života, způsob myšlení a cítění prvních křesťanů se svým a pochopíte jaký je v tom strašný rozdíl.
Oni se modlili i za to, “aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a znamení a divy.“ My se modlíme za to, abychom podle možnosti, co nejnenápadněji prošli tímto životem, abychom na sebe podle možnosti příliš neupozorňovali, abychom nevyčnívali z davu.
A když se oni modlili zatřáslo se místo na kterém se modlili a oni byli naplněni Duchem Svatým, a když se my modlíme, třeseme se my, protože se bojíme, co ještě hrozné přijde na tento svět. A Duch Svatý nesestupuje, protože se modlíme špatně, protože se Boha spíše bojíme, jako ho milujeme. A to všechno proto, že se sytíme všelijakými falešnými poselstvími a ne Slovem Božím. Vypadá to zbožně, ale je to úplně vedle. Pán Ježíš nikde v Písmu nespojuje naši spásu s úctou k obrazu, ale s živou vírou projevenou v činorodé lásce. Obraz jako talisman, obraz jako snaha zabezpečit se před Bohem. Nebyli jsme vykoupeni obrazem, ale drahou krví Krista bezúhonného beránka.
Vím, že skutečná touha Pána Ježíše je, abyste sytili Slovem Božím. Jsou mnozí katolíci, kteří Boží Slovo nepřečetli ani jednou, ale zato znají všelijaké poselství ze soukromých zjevení. Když se Pán Ježíš zjevil apoštolu Pavlovi, znamenalo to v jeho životě totální změnu, změnu charakteru, změnu postojů, změnu životní orientace. Zda-li už oslavený Pan nemá tutéž moc jako v době apoštolů.
Modlete se tak, jak se modlili apoštolové a nedomnívejte se, že spáse světa pomůžete, pokud budete cosi recitovat jako hinduisté mantry. Ženy udělají lépe, když se budou alespoň v kostele mírnit v řeči, když se alespoň v kostele budou učit mlčet a v tichosti připravovat na mši svatou. Porovnejme si svůj modlitební styl s tím, co vidíme v Písmu a obraťme se, abychom nebyli zklamáni navzdory velkému úsilí, které vynakládáme ve svém duchovním životě ale nesprávným způsobem.