V evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš říká Nikodémovi: „Kdo přichází shora, je nade všemi; kdo pochází ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všemi; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo však jeho svědectví přijal, dotvrdil tím, že Bůh je pravdivý.“
Ježíš k nám mluví jako pravdivý svědek, jako ten, kdo přišel shora, kdo svědčí o tom, co viděl a slyšel. Do Ježíšova člověčenství se přelévá Věčné poznání II. Božské osoby, aby nám svými lidskými ústy a lidskou řečí vyprávěl o tom, co viděl a co slyšel. Přijímáme-li jeho svědectví, potvrzujeme tím, že Bůh je pravdivý. Vzdáváme tím úctu Bohu. Ježíš je Pravda, kterou vyslovil Bůh, kterou zjevil Otec.
Ježíš vydává svědectví o pravém Bohu a současně i o pravém člověku, protože dokonalý člověk, pravý a původní člověk, je Bohočlověk. Ježíš vydává pravdivé svědectví o věcech nebeských i pozemských. Ježíš je Pravda o Bohu i o člověku. „Vždyť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; (Bůh) mu totiž dává Ducha v míře neomezené.“ Ježíš je ten, koho posílá Bůh. Ježíš je ten, který má plnost Božího Ducha, proto tlumočí Boží Slovo, i když toto Boží Slovo zaznívá skrze jeho lidská ústa.
„Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ Ježíš po svém zmrtvýchvstání potvrzuje: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi..“ Je důležité, abychom věřili v Syna, tedy v skutečnost II. Božské osoby, která se pro nás a pro naši spásu stala člověkem. Totiž jen fakt Vtělení nám zjevuje velikost Boží Lásky. Kdo neuzná tento vrcholně pravdivý čin Boží lásky, neuzná Boha jako Lásku, nepronikne do poznání Boží Lásky a zůstává mimo tuto lásku.
Boží Syn je Pravdou, před kterou jsme vyzváni sklonit se. On je Božím projevem Lásky vůči nám. Když v něho věříme, už máme věčný život. Ale kdo nevěří Synu, neuvidí život, ba Boží hněv na něm zůstává. Neuvěřit v Boží Lásku, která se zjevila v Božím Synu, je nejtěžší urážkou této Lásky. I z toho můžeme pochopit, že přirozený člověk, tedy člověk, jak se rodí na tento svět, když se neotevře Kristu, stojí mimo Božího přátelství. Všichni jsme po prvotním hříchu zasaženi bytostnou bezbožností. Předmětem Boží Lásky se stáváme natolik, nakolik v nás Bůh může poznat svého Syna. Skrze něho vstupuje do našich bytostí Bytostná Dobrota Boha, Boží Duch.