V prvním čtení slyšíme, jak sám Pán radí Samuelovi, jak má přelstít Saula. Je rozdíl mezi lží a lstí. Lež je vždy hříchem a definujeme ji, jak nespravedlnost vůči bližnímu, ale lest je morálně přípustná, pokud mi pomůže uskutečnit nějaké dobro. V obou případech člověk nemluví pravdu a přece je v tom rozdíl. Je rozdíl, jestli moje zastírání pravdy někoho ochraňuje, nebo mu ubližuje. Sám jsem to často zažíval při výsleších na StB. Chtěli mě dohnat k tomu, abych se cítil vinen, protože jim nemluvím pravdu. Tak jsem jim jednou řekl: „Pravdu, kterou je Kristus, jsem Vám řekl a na ostatní nemáte nárok.“
V dnešním čtení z první knihy Samuelově jsme slyšeli Boží výrok: „Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučují. Nedívám se totiž jako člověk, člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.“ Jak nás vidí Bůh? Je pravdou to, co říká Boží Slovo, že my dokážeme postřehnout vnější věci. Samuel začal vybírat nového krále podle obecně platných lidských kritérií. Raději staršího, vyššího a silnějšího, možná lidský chytrého. Král Saul byl také vyšší postavy a nám se zdá, že kdo je vyšší a silnější, spíše dokáže vládnout a má autoritu. Ale vidíme, že Bůh vyvolil toho, se kterým se vůbec nepočítalo, jehož ani nezamýšleli pozvat na tento výběr. Bůh vybírá člověka mladšího a nízké postavy, dokonce milého vzhledu, člověka, který vůbec nenahání strach.
Boží Slovo odhaluje, že Bůh hledí do srdce. I na jiných místech je David označen jako „muž podle Božího srdce“ a to přesto, že zhřešil. V čem spočívala tato krása Davidova srdce? Možná i ve schopnosti vidět svůj hřích a v ochotě, přiznat ho. Když jsem četl jeho příběhy, tak jsem žasl nad jeho úctou k Hospodinovu Pomazanému (Saulovi) a vůbec nad jeho postoji vůči svým nepřátelům. Protože znal svůj hřích, dokázal chápat i své nepřátele. Otcové říkali: „Kdo vidí svůj hřích, je na tom lépe, než ten, kdo viděl anděla.“