Pán Ježíš měl mnoho následovníků, ale našli se i takoví lidé z okruhu Ježíšových příbuzných, pro které byl Ježíš „pomatený“. Jedná se o velmi nebezpečnou klasifikaci. Pokud totiž o někom řekneme, že je pomatený, chceme tím říci, že nic z toho, co mluví a co dělá, není třeba brát vážně. Tak si lidé sami před sebou hájí svou nekajícnost, aby nemuseli brát Boží Slovo vážně a tak svou nekajícnost nabízejí i druhým, jako vzor hodný následování. Všichni moc dobře víme jak to bolí, když někdo začne šířit: „Víte on to nemá v hlavě v pořádku, jeho netřeba brát vážně!“ A pak, když někde přicházíte, cítíte jako vás každý pozorně zkoumá pohledem psychiatra. Zvlášť to bolí v prostředí vesnice nebo malého města. Ve velkém městě se lidé neznájí, nevidí každý každému do soukromého života, ale v prostředí malého města nebo vesnice se takové fámy šíří nadzvukovou rychlostí. Pán Ježíš zažil i tuto bolest.
O tom, jak zareagoval Ježíš na toto nepříjemné podezření, uslyšíme později. Zákoníci a farizeové šli ještě o kus dál. Ježíš je podle nich posedlý zlým duchem. A přece nikde nevidíme, že by ho tyto lidské názory zastavily v jeho práci, nikde nevidíme, že by se Pán Ježíš začal litovat: „Tak hodně dobra chci pro lidi a oni mě považují za blázna a dokonce za posedlého!“ Takový nářek z jeho strany nikde nezachycuje evangelista. Ježíš klidně plní dále své dobré dílo ohlašování Evangelia.
Kolikrát nás od dobrého skutku odvedla taková slova nebo myšlenky. „Co na to řeknou druzí, budu vypadat jako blázen!“ Evangelium je opravdu cosi bláznivého. Láska, která se v něm zjevuje, má sílu učinit z normálních, slušných lidí, blázny. Sv. Pavel, který je pro nás vzorem pravého křesťana, se nebojí říci: „My jsme blázni pro Krista…“ (1 Kor 4,10).
Sv. Pavel se tímto problémem nejvíce zabývá v prvních čtyřech hlavách svého prvního listu do Korintu. Zkusím vám vybrat některé výroky, které nám osvětlí tento problém,. abyste i vy získali odvahu „být blázni pro Krista“. Jak to potěší, když chlapec řekne dívce: „Jsem do tebe blázen“. Takové bláznovství je plodem zamilovanosti.
„Slovo o kříži je bláznovstvím pro ty, kteří se nacházejí na cestě do záhuby; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: „Moudrost moudrých zničím a rozumnost rozumných zavrhnu“. Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci této epochy? Neučinil Bůh moudrost světě bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kteří věří bláznovskou zvěstí. Židé vyžadují zázračné znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Kristu Ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak i pro Řeky, je Kristus Boží mocí a Boží moudrostí. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ 1 Kor 1,18-25
„Ať nikdo sám sobě nelže. Pokud se někdo domnívá, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal skutečně moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem.“ 1 Kor 3,18-19 To bláznovství, o kterém mluví sv. Pavel je vlastně geniální pohled Boží na věci našeho života. My tuto genialitu Boží dokážeme chápat až ve světle Ducha Svatého. Sv. Pavel v tom samém listu říká, že: „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je pochopit, protože se dají posoudit jen Duchem“.
Jako určitý vzor setkání bláznovství Božího s lidskou chytrostí ať nám poslouží tento příklad. V těžkých dobách, kdy římští císaři pronásledovali křesťany, byl jeden mladý muž postaven před soud. Císař mu vyhrožoval, že ho pošle do vyhnanství, pokud se nezřekne víry v Krista. „To nemůžeš udělat,“ odpověděl obviněný, „protože celý svět je domovem mého nebeského Otce.“ „Tedy tě nechám zabít“, řekl rozzlobeně císař. „Ani to ti nic nepomůže,“ odpověděl křesťan, „protože v Ježíši Kristu mám věčný život.“ „Nechám ti tedy vzít všechno, co máš“. „Ani to se ti nepodaří, protože můj poklad je v nebi.“ „Zbavím tě tedy všechny přátele,“ pokračoval císař. „Ani toto nedokážeš“, řekl klidně mladý utuž, „protože můj nejlepší přítel je Ježíš Kristus a od něho mě nikdy neodloučíš. Můžeš udělat co chceš, ale uškodit mi nemůžeš.“
Vyprošujme si od Boha tento smysl pro Boží bláznovství, protože svou normalitou, myslím tím lidskou chytrost, nikoho neuchvátíme pro Krista. Musíme začít žít evangelium, bláznovství evangelia, jen tehdy se staneme hodnověrnými svědky svého Pána a Spasitele. „Stal jsem se bláznem pro Krista“.