Dnes bych Vám nabídl zamyšlení nad Božím Slovem, které k nám zaznělo v responsoriálním žalmu: „Kdo přináší oběť chvály, ten mne ctí a kdo kráčí bez úhony, tomu ukážu Boží spásu.“ Jak zvláštně to zní naším uším. Poznáme různé druhy obětí. Sami jsme často nuceni přinášet oběť, ať už v zájmu církve, státu nebo vlastní rodiny. Obětí nazýváme všechno to, čím vycházíme z úzkého okruhu svého ega. Vše, co přesahuje naše sobectví a nutí nás žít lásku. Termín oběť se však nejčastěji objevuje ve vztahu k Bohu. Bůh vyžaduje oběť! Je zajímavé, že tak nejedná ve svém zájmu, ale v našem zájmu. Člověk má přinášet Bohu oběť, aby vnitřně dorostl do Lásky, kterou je Bůh sám.
Ale v čem spočívá ona zvláštní oběť, o níž říká žalmista: „oběť chvály“? Je to něco, nač při svém povrchním životě často zapomínáme. Býváme tak zdeptáni svým životem, že nám vůbec nenapadne chválit Boha. Mohli bychom své myšlení i takto formulovat: „Tolik zla jsem dnes zažil, že se sotva vleču, že si sotva kleknu k modlitbě a Bůh mě ještě vyzývá, abych ho za tento pomotaný den a život chválil? Nechce trochu hodně? Vždyť je to hrozně těžké a stojí to velkou oběť!“ Opravdu chce Bůh, abychom ho chválili za všechno? A skutečně jde právě o toto! Toto je oběť chvály! „Kdo přináší oběť chvály, ten mne ctí.“
Sv. Pavel v listě Židům píše: „Bratři, nepohrdejte výchovou Páně, vše, co se s vámi děje, je k vaší nápravě!“ Kolikrát zajímáme tento pohrdavý postoj ve vztahu ke všemu, co jsme zažili a zkusili ve svém životě. Říkáme si: „Bůh o mně neví, Bůh na mě zapomněl, v opačném případě by se toto nemohlo v mém životě stát. Nebyl bych takto selhal, kdyby Bůh při mně stál!“ Je to postoj pramenící z nedůvěry a pýchy. Je to postoj pohrdání Boží výchovou. Je to ovoce neznalosti Boží prozřetelnosti. Neznalosti toho, co vyjadřuje jedna náboženská píseň: „Bůh je tak blízko nás! Bůh je tak blízko nás!“ Celý náš život se odehrává před Božím pohledem. Absolutně nic neuniká Boží pozornosti. Jsme ustavičně předmětem jeho pozornosti a jeho výchovy.
Toto je neúcta vůči Stvořiteli, který vše, co udělal, ohodnotil jako dobré. Je pravda, že člověk zhřešil, ale nesmíme si myslet, že člověk svým hříchem Boha zaskočil, vyvedl z míry. Myslet si, že to Bůh ve své nekonečné moudrosti, nepředvídal anebo dokonce s jistotou nevěděl, že to takto dopadne. Mohli bychom své pomýlené představy formulovat takto: „Bůh to sice myslel dobře, ale netušil, jak to dopadne!“ Toto by nesvědčilo Boží moudrosti. Bůh, když tvořil tento svět, tak si to dokonale promyslel. Promyslel od primární částice až po ohromný vesmír. Bůh si opravdu Božský promyslel a to znamená, nejen rozumem, ale i srdcem. Pán Ježíš to vyjadřuje i takto: „Nejsou dva vrabci za haléř? A přece ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Vy však máte i všechny vlasy na hlavě spočítány.“ (Mt 10,29-30) Všechny vlasy na hlavě máte sečteny! Věříte tomu nebo ne?
I se světovým zlem má Bůh svůj skvělý plán. Když Pán Ježíš mluví o posledním soudu, říká těm, kteří toho budou hodni: „Pojďte požehnaní od mého Otce a zaujměte království, které je pro vás připraveno od Stvoření světa.“ Toto království není jakousi provizorní náhradou za ztracený ráj, ale je zde od stvoření světa. Bylo zde současně s pozemským rájem a je čímsi daleko větším než prvotní ráj. Naše chvála, která může být současně naší obětí, má tyto rozumné důvody:
1. Vše se děje souhlasně s vůlí absolutní moudrosti Boží. Nic se nevymyká Bohu z jeho rukou, jak se nám to snaží namluvit ďábel. Chválit Boha za všechno, znamená, uznat tuto skrytou a pro nás často absolutně nepochopitelnou Boží moudrost, která řídí tento svět i naše osobní životy.
2. Boží Slovo nám odhaluje, že všechno napomáhá k dobru těm, kteří milují Boha. Bůh se bedlivě stará o své děti. O ti, kteří přijímají Krista jako svého Pána a Spasitele, jako svůj Život. Bůh obrátí k dobru ještě i naše hříchy a poklesky. Již nyní nám mohou posloužit k pokoře, která je tak vzácná v Božích očích. Mohou nám posloužit k poučení. A vědomí toho, že nám Bůh odpustil, nás povede k větší vděčnosti vůči Bohu, který vše řídí tak rozumně.
3. Chvála Boha je tedy výrazem větší důvěry, bez níž se nikdo nemůže Bohu líbit. Kolikrát nám svět svou zlobou chce namluvit, že zlo je mocnější než Dobro. Ale víra nás poučuje, že spravedlnost je nesmrtelná, že mnohé věci, které my ze své myší perspektivy hodnotíme jako špatné, z hlediska Boha a věčnosti nejsou vůbec zlem. Viz sestru smrt, která nám otevírá bránu nebe.
4. Když chválíme Boha za všechno a ve všech životních situacích, je to projev úcty vůči Stvořiteli, který vše stvořil a vše moudře řídí. Naše chvála se neživí tím, že bychom tuto skrytou Boží moudrost pochopili, ale pramení z naší víry. Boží moudrost přesahuje naši lidskou schopnost chápat. Položme si například jen takovou otázku: „Byl by to skutečně lidský život, kdyby v něm nebyl konflikt dobra a zla, kdybychom nemuseli zápasit? Těšil by nás takový život, ve kterém by nebylo napětí?“ Asi ne!
5. Existuje ještě další důvod chvály Boha a to Kristovo Slavné Vzkříšení. Pán Ježíš vítězné přemohl smrt i hřích. Smrt je již v Kristu poražena a člověk je definitivně spojen s Bohem. On sám otevřel novou a živou cestu a my v každé liturgii vyznáváme (aspoň na Slovensku): „Očekáváme splnění blažené naděje a příchod našeho Pána Ježíše Krista.”
Tedy přinášejme Bohu oběť chvály za každých okolností. Takto uznáme Boží moc a Boží moudrost ve všem a budeme vyproštěni zpod depresí, které pramení z naší malé víry. Bůh je a všechno moudře řídí.