Dnešní evangelium nám popisuje Proměnění Páně. Je to současně pohled na Boží nádheru, kterou lze znát skrze oslavení člověka. Člověk se tehdy stává Božím obrazem, zjevuje-li cosi z této Boží nádhery a Boží dobroty. Bůh je Světlo a Život, Světlo Života, Živé Světlo. Už pohanské národy si zachovaly toto vědomí, když mluvily o Bohu jako o Zářící bytosti. Když nás umí uchvátit krása Slunce, když umíme ocenit krásu lidské tváře o co víc nás musí uchvátit tvůrce těchto všech krás. Apoštolové svůj zážitek shrnuli do slov: „Mistře, je dobře, že jsme tady.” Můžeme to i takto vyjádřit: „Dobře je nám tady, chceme zde zůstat!“ Nebe je místem, kde je člověku tak dobře, že tam chce zůstat, netouží odejít, netouží po tom, aby to skončilo. Člověk je uchvácen Bohem, je zamilovaný do Boha.
Sv. Peter, který byl přímým účastníkem na hoře Proměnění, takto komentuje svůj zážitek: „Milovaní, když jsme vám mluvili o moci a příchodu našeho Pána Ježíše Krista, nesledovali jsme žádné vymyšlené pohádky, ale na vlastní oči jsme viděli jeho velebu. On přijal čest a slávu od Boha Otce, když k němu z velebné slávy zazněla tato slova: „Toto je můj milovaný Syn, ve kterém Já mám zalíbení.“ A tento hlas jsme my slyšeli; přicházel z nebe, když jsme s ním byli na posvátném Vrchu. Tím je prorocké slovo pro nás jistější. A vy dobře děláte, že hledíte na něj jako na světlo, které svítí ve tmě, dokud nesvitne den a nevzejde ve vašich srdcích zornice.“
Římský katechismus nás poučuje o tomto tajemství: „Počínaje dnem, kdy Petr vyznal, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého, Pán „začal svým učedníkům vyjevovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět, že ho zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých“ (Mt 16,21). Peter toto oznámení odmítá, ostatní tomu nejprve nerozumí. Do tohoto kontextu se vsouvá tajemná epizoda Ježíšova Proměnění, na vysoké hoře, před třemi svědky, které si vyvolil: Petrem, Jakubem a Janem. Ježíšova tvář a šaty se rozzářily bílým jasem, zjevily se Mojžíš s Eliášem a „mluvili o Jeho odchodu, který se měl uskutečnit v Jeruzalémě” (Lk 9,31).
Zahalí je oblak a hlas z nebe říká: „Toto je můj vyvolený Syn. Poslouchejte Ho!” (Lk 9,35) Ježíš na okamžik ukazuje svou božskou slávu a tak potvrzuje Petrovo vyznání. Ukazuje také, že musí projít skrze Kříž v Jeruzalémě, „aby vešel do své slávy“ (Lk 24,26). Mojžíš a Eliáš již viděli Boží slávu na Hořebu; Zákon a Proroci již zvěstovali utrpení Mesiáše. Ježíšovo umučení je Otcova vůle: Syn jedná jako Boží služebník. Oblak je znakem přítomnosti Ducha Svatého. Celá Trojice se zjevila: Otec v hlase, Syn jako člověk a Duch Svatý v zářivém oblaku”.
V byzantské liturgii je takto vyjádřen smysl této události: „Ty ses proměnil na hoře a tvoji učedníci, nakolik byli schopni, pozorovali tvou slávu, Kriste, Bože, aby potom, když tě uvidí na Kříži, pochopili, že své umučení jsi přijal dobrovolně a aby zvěstovali světu, že ty jsi skutečně září Otce.“
Na prahu veřejného života je Křest; na prahu Velikonoc Proměnění. V Ježíšově Křtu „se nám zjevilo tajemství našeho prvního znovuzrození” naše vlastní zmrtvýchvstání. Od té doby máme účast na Pánově Vzkříšení skrze Ducha Svatého, který účinkuje ve svátostech Kristova Těla. Proměnění je předzvěstí slavného příchodu Krista, „který přetvoří naše ubohé tělo, aby se stalo podobným jeho oslavenému tělu” (Flp 3,21). Ale připomíná nám také, „že do Božího království máme vejít skrze mnohá soužení“ (Sk 14,22).
Sv. Augustin ve svém kázání říká: „Peter tomu ještě nerozuměl, když zatoužil žít s Kristem na hoře. Máš to zajištěno Peter, ale až po smrti. Ale nyní ti říká: Sestup, aby ses trápil na zemi, abys sloužil na zemi, aby tebou opovrhovali, aby tě ukřižovali na zemi. Život sestupuje, aby se nechal zabít; Chléb sestupuje, aby se nechal vláčet po cestách; Pramen sestupuje, aby se dal napít; a ty odmítáš trpět?“
Proměnění Krista mělo za cíl posílit víru apoštolů při pohledu na umučení: výstup na „vysoký vrch” připravuje výstup na Kalvárii. Kristus, Hlava církve, zjevuje to, co obsahuje a ve svátostech vyzařuje Jeho Tělo: „naděj slávy” (Kol 1,27).
Na závěr Vám nabídnu ještě meditaci sv. Anastazie Sinajského o hoře Proměnění: „Tam máme spěchat – odvážím se říci – jako Ježíš, který je nyní v nebi naším vůdcem a předchůdcem. S ním se budeme skvět před duchovním zrakem jistým způsobem obnovenými rysy naší duše, připodobnění jeho obrazu, a jak on sám trvale přeměněni na vyšší věci. Běžme ta s nadšením a radostí a vejděme dovnitř oblaku jako Mojžíš a Eliáš nebo Jakub a Jan. Buď jako Petr uchvácen božským viděním a zjevením, přeměněn tímto krásným Proměněním, povznesen nad svět, odpoután od země. Opusť tělo, zanech stvoření a obrať se ke Stvořiteli, kterému Petr ve vytržení řekl: „Pane, dobře je nám tady.“
A opravdu Petr, „dobře je nám tady“ s Ježíšem a navěky zde zůstat. Co je šťastnější, co vznešenější, co lepší, než být s Bohem, stát se mu podobným a být ve světle? Určtete každý z nás, když v sobě bude mít Boha a promění se podle jeho božského obrazu, s radostí zvolá: „Dobře je nám tady“, kde je všechno zářivé, kde je radost, blaženost a lahodnost, kde je v srdci vše klidné, jasné a příjemné, kde lze vidět Boha ( Ježíše Krista), kde si sám dělá s Otcem příbytek, a když do něj vchází, říká: „Dnes přišla spása do tohoto domu“, kde se s Kristem zjevují a hromadí poklady věčných dober, kde se jak v zrcadle rýsují prvotiny a obrazy budoucích věků.“