Možná se sami sebe ptáme, co nám chce říci Pán Ježíš dnešním podobenstvím o boháčovi a Lazarovi? Zajímá nás také důvod, proč se boháč dostal do pekla? Nečteme o něm, že by hříšné žil a přímo někomu ubližoval. Vždyť nosit hezké šaty a dobře se najíst, ještě nemusí být hříchem. Jeho hřích spočíval v tom, že si nikoho kromě sebe „nevšímal“. Možná ani vůbec nevěděl, že nějaký žebrák leží u jeho dveří. Je možné, aby nevšímavost byla těžkým hříchem, který může uvrhnout duši do pekla? Pán Ježíš nás poučuje, že nevšímavost může být velmi těžkým hříchem. Když někdo může pomoc a nepomůže! Křesťan si má všímat své okolí a také potřeby svých bližních.
Kdo je ale skutečně chudý člověk? Nejprve řeknu, že chudý není ten, kdo své peníze propije a pak se postaví do brány kostela a žebrá. Kdo má na cigarety a alkohol, určitě není chudý. Chudý je ten člověk, který navzdory svému poctivému životu a možná právě kvůli svému poctivému životu, se dostane do bídy. Například sou to často ti, kteří mají hodně dětí, nebo momentálně nemohou najít práci. O těch, kteří stojí u kostelní brány, velmi často platí to, co jsem řekl. Když cítíte cigarety, alkohol nebo drogy, nikdy nedávejte peníze. Můžete pomoc jiným způsobem, když si ten člověk chce dát poradit, ale když mu jeho životní styl vyhovuje, nejsme povinni mu pomáhat, když pro vlastní zaslepenost upadne do bídy.
Pán Ježíš říká v tomto podobenství ještě o jiném druhu nevšímavosti, která vede do záhuby. Když boháč prosí za své žijící bratry, aby Lazar mohl jít k ním a upozornit je na to, co jim hrozí za jejich hříšní životní styl, dostává od Abrahama takovou odpověď: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou“. Ale on řekl: „Ne, otče Abraháme! Ale když k ním někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.“ Odpověděl mu: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Tato druhá těžce hříšná nevšímavost spočívá v tom, že si člověk nevšímá Boží Slovo. Bůh nám skrze Mojžíše, proroky a především skrze svého milovaného Syna Ježíše zjevuje svou vůli: Jak máme žít, abychom mohli přijít ke spáse. Když však někdo za celý svůj život nevezme do rukou bibli a nechce ji číst, pak se nikdy nedozví, jak se zachránit od pekla, jak přijít do nebe. Někteří lidé říkají velmi nerozumně. „Proč se Bůh nezjeví, proč nic neřekne?“ Ale my víme, že Bůh se i zjevil a také promluvil skrze Ježíše Krista a všechny proroky.
Toto podobenství nás poučuje o tom, že hned po smrti se řeší posmrtný osud člověka. Ne jako to učí některé sekty, které nevěří v existenci lidské duše odloučené od těla. Podle tohoto podobenství, hned po smrti nastává osobní soud. Ne až na konci světa, ale hned. Mrtvý boháč se v podobenství přimlouvá za své ještě žijící bratry. Podobenství mluví také o existenci nebe a pekla. Peklo je místo pro ty, kteří nechtějí žít Boha – Lásku, Boží Slovo.
Ještě jedno poučení bychom si mohli z tohoto podobenství vybrat. Svět, ve kterém žijeme, je jen naším přechodným bydlištěm. Proto bychom tu neměli hromadit bohatství, jakoby jsme tu měli žít stále. Když si šikovný a víš jak zbohatnout, Boží Slovo ti radí, aby si k bohatství nikdy nepřivázal své srdce. Když máš v něčem přebytek, pomoz tomu, kdo má nedostatek. Dnešní podobenství nás poučuje také o tom, že máme jen jeden pozemský život, za který jsme před Bohem zodpovědní. Proto máme žít velmi zodpovědně. Máme v sobě přemáhat hříšné sklony a dělat dobro, tam kde vidíme, že je to nutné. Prosme Pána Boha o to, abychom viděli, kdo potřebuje skutečnou pomoc a abychom často četli Boží Slovo.