V dnešním evangeliu jsme slyšeli jakoby běžné konstatování: „Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.““ Už na svátek Bohorodičky jsme uvažovali nad Boží moudrostí a mluvili jsme o tom, jak se Bůh mlčky zpřítomnil v útrobách ženy. Bůh sestupují přímo do srdce hmoty, neboť slovo „matka“ – lat. „mater“, je odvozeno od „materie“ – „hmota“. Když si Bůh zvolil tuto cestu prostřednictvím lidské matky, aby se sám mohl zjevit, připomněl lidské pošetilosti, která vidí zlo tam, kde není, a nevidí ho tam, kde je, že vše je čisté. Prohlásil, že všechno, co stvořil, je svaté. Posvětil a vykoupil nejen abstraktní přirozenost, ale také lidské narození a celou hmotnou existenci.
Co my, lidé, považujeme za jeden z vrcholných zážitků svého života? Myslím, že většina by odpověděla: „Být na svatbě.“ A ještě hodnotnější zážitek? „Být na své svatbě.“ Někdy podezíráme Boha z toho, že má přesně opačný vkus jako my lidé, že se mu nikdy nelíbí to, co se líbí nám. Ale evangelium o svatbě v galilejské Káně a možná ještě výrazněji první čtení z proroka Izaiáše, ukazují, že v tomto máme stejný vkus. Pokud chce Bůh mluvit o vrcholné radosti nebešťanů, tak ji přirovnává ke štěstí ženicha a nevěsty. Spočítejme si v kolika podobenstvích o Božím království přirovnává Ježíš Spásu člověka ke svatbě. I v dnešním evangeliu vidíme Ježíše jako toho, který se účastní na svatbě „muže a ženy“ v galilejské Káně. Náš Bůh je Ženich a každý jeden z nás, ale i všichni spolu, tvoříme „Nevěstu“.
A dnes se nám tentýž Bůh, který se stal člověkem a který stvořil celý svět, zjevuje jako ten, který si za svým stvořením i po prvotním pádu stojí. Vidíme ho těšit se lidskou radostí ze svatby. Dokonce žasneme, že P. Maria upozorňuje na nedostatek vína. Ježíš i Maria určitě na této svatbě nejen o víně mluvili, ale ho určitě i pili. V jedné slovenské lidové svatební písni, kterou jsem se pokusil přeložit do češtiny, se o tom zachovaly pěkné slova: 1. Stala se svatba, tam v Galileji. A na té svatbě přítomni byli: Pán Ježíš se svou matičkou, Pán Ježíš se svou matičkou, i s učedníky. 2. A na té svatbě všeho dost bylo, co srdce lidské okusit mohlo. Všech věcí dosti bylo, kromě vína nedostalo, v Káně Galilejské. 3. Panna Maria, když to spatřila, o nedostatku vína zvěděla, poprosila svého Syna, by učinil z vody vína v Káně Galilejské. 4. Pán Ježíš Kristus ozdobil hody, rozkázal nalít do džbánů vody. Hody, hody, slavné hody, učinil Pán víno z vody v Káně Galilejské. 5. Panna Maria, když to spatřila, sklenku vína nalít si dala. Víno, víno, dobré víno, nikdys tak dobře nebylo v Káně Galilejské.
O zázraku v Káně Galilejské nám zanechal zajímavou úvahu sv. Augustin: „Zázrak, kterým náš Pán proměnil vodu na víno, není ničím ohromujícím pro ty, kteří vědí, že to udělal Bůh. A opravdu, ten co v den této svatby utvořil víno v jiných šestých kamenných nádobách, které kázal naplnit vodou, je tentýž, co to každý rok dělá s révou ve vinohradu. Voda, kterou sluhové nalili do nádob, byla mocí Boží přeměněna na víno stejně, jak se Boží mocí mění na víno voda padající z oblaků na zem a nalévající hrozny. Pokud nás to neudivuje a pokud nad tím nežesneme, to jen proto, že se to stává před našima očima každý rok; tato pravidelnost dusí v nás údiv. Ale pokud se nám to zdá samozřejmé, dokázali bychom to udělat my? A pokud to nedokážeme, proč se nám to zdá samozřejmé?“
Zázrak v Káně patří také mezi zázraky, které si připomínáme na slavnost Zjevení Páně. Smysl tohoto zjevení vyjadřuje i závěr evangelijní perikopy: „To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.“ Mohamedáni mají zakázané pití vína. Je toto řešení problému alkoholismu? Bible říká jinak. V knize Sirachovcove čteme: „Víno je pro lidi jako sám život, pokud je piješ s mírou. Jaký je život, když schází víno? Bylo stvořeno lidem pro radost. Trpkostí duši je víno, které se pije nad míru, vede jen k urážkám a pomstychtivosti. Opilost naplňuje nemoudrého hněvem, až padne, zbavuje síly a způsobuje rány.“ (Sír 31,27-30)
Vše, co Bůh stvořil, ohodnotil jako dobré. Dokonce Ježíš použil víno jako jednu z materii potřebných ke slavení mše sv.. Zlo není v stvoření, ale v našich vadných vztazích. Samozřejmě platí, že člověk, kteří zakusil svou bezradnost vůči alkoholu, se má absolutně zdržovat alkoholu. Ale je dobré prosit Boha o to, abychom všechny věci dokázali užívat s mírou. Sv. Bazil říká, že první přikázání, které člověk dostal, bylo přikázání půstu: „Protože jsme se nepostili, byli jsme z ráje vyhnáni. Budeme se postit, abychom se mohli do ráje vrátit!“ Půst je zde chápán jako základní lidský postoj, moudré „sebe-omezení“ v zájmu „sebe-zachování“. V zájmu sebezáchovy musíme přijmout určité sebe omezení. V které oblasti se má odehrávat osobní půst, to musí odhalit každý sám. Je to oblast, ve které si svým hříchem ubližujeme.