Co nám chce říci dnešní evangelium. Tajemství dnešního evangelia skrývá v sobě mnoho poučných pravd. Sláva Ježíšova proměnění se zjevuje během modlitby. Lukáš dodává, že se tak událo během Ježíšovy modlitby. „Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel.“ Matouš zase říká, že vystoupil s apoštoly na vysokou horu. Největší věci se v nás dějí, když se modlíme a když hledáme Boha v samotě. Člověk je největší tehdy, když klečí na kolenou před Živým a Pravým Bohem. To, co se děje s Ježíšem, je naplnění původního Božího plánu s člověkem. Z lidského těla, které se stalo příbytkem Božího Ducha, vyzařuje Otcova Sláva. Ježíš, i jako člověk, se konečně stává tím, čím má každý člověk být, božím obrazem. Zjevuje Neviditelného a Nepochopitelného Boha. A toto je nejhlubší smysl lidské existence. Neboť jsme byli stvořeni nato, abychom se stali jeho obrazem. Abychom zjevili Boha, Dobro a Lásku.
Modlitba je a může být i setkáním s lidmi, kteří zemřeli v Boží milosti, tedy s Božími svatými. Oni všichni žijí před Boží tváří. Lukáš takto komentuje tuto událost: „A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se v slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě.“ Matouš podotýká stručněji: „A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš jak s ním rozmlouvají.“ Vidíme, že i Mojžíš a Eliáš žijí před Boží tváří a spolu s nimi veliké zástupy spravedlivých. Bůh je Bohem Abraháma, Izáka, Jakuba. Bůh je Bohem živých lidí. Člověk směřuje svým spravedlivým životem k téže slávě, jakou má Kristus, jako Pravzor celého Stvoření od počátku.
Poznání Ježíše nám usnadňuje pochopení SZ proroků a Mojžíše. Na hoře proměnění se zjevují dvě skutečnosti. Ježíš se osobně zná s Mojžíšem a Eliášem, nemusí se jim představovat. Bůh má jen jedno a jedině Slovo, kterým komunikuje s tímto světem a tím Slovem je Boží Syn. Bůh Otec komunikuje s námi skrze své Nestvořené Slovo. Starý i Nový zákon se točí kolem jednoho bodu, kterým je vtělené Boží Slovo. Kristus je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. Abraham viděl jeho den a zaplesal. Již ve Starém zákoně jednal s Mojžíšem a Eliášem. Mojžíš mluvil o něm. Jeho viděl Daniel ve svém nočním vidění: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu!“ Není rozdíl mezi starozákonním JHWH a novozákonním Kristem. Ježíš často na sebe vztahuje Boží jméno, když říká: „JÁ JSEM!“ Tato gramatická vazba sloužila jako Jméno Boží a proto se v běžné řeči neužívala. Ježíš si velmi často přisvojuje titul JHWH: Jan 8,28: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že Já Jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ Jan 13,19: „Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem.“
Zjevení Ježíšovy Slávy má sloužit apoštolům jako posila ve víře, pro těžké chvíle Jeho odchodu. Každá mimořádná milost slouží mimořádným zápasům, ke kterým jsme Duchem svatým vedení. Toto oslavení byly takovým úžasným zážitkem, že Peter stále vzpomíná na toto setkání s Kristem. Apoštolé takto dostali poznání Kristovy slávy, kterou měl u Otce, dříve než povstal svět. Je to sláva, v níž se objeví při svém druhém příchodu. Tak nás napomíná sv. Petr: „On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ Na hoře promění se Otec přihlásil ke svému Synu.
Když jsem uvažoval nad smyslem tohoto tajemství, pochopil jsem jednu věc, tajemství proměnění může velmi intenzivně prožít každý konvertita a zvlášť ten, kdo se obrací ze židovstva. Přijde určitý moment, když mu Bůh dá poznání, že všechno bohatství Starého zákona a božích zaslíbení ústí do Krista. Kristus vše vysvětluje a vše směřuje k němu. Je to úžasný zážitek, je to vidění světla, kde vedle sebe stojí Kristus, Mojžíš a Eliáš a vůbec si nepřekážejí. Je to veliký mír, když Starý zákon a Nový zákon zapadnou do soba, jako dvě součástky, které jsou přesně na sebe vybroušené.
Ježíš je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. Bůh Otec zůstává skrytý. Jen skrze Syna se přichází k Otci: „Kdo mne vidí, vidí Otce!“ A přece se nedá říct, že je to tatáž osoba, protože vidění oslaveného Syna, komentoval hlas z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, jeho poslouchejte.“ Tak se nám zjevuje a potvrzuje tajemství Božího Syna, které pro mnohé zůstává pohoršením.
Kde je naše hora proměnění? Kde se i my takto můžeme setkat s Kristem? Naší horou proměnění je Písmo Svaté. Sv. Jeroným tvrdí: „Kdo nezná Písmo, nezná Krista!“ Pojďte a vystupme na tuto svatou horu, čtěme Písmo svaté, aby i pro naši duši zaznělo to zjevující Slovo: „Toto je můj milovaný Syn, ve kterém mám zalíbení; poslouchejte ho!“ Takto se naše víra stane pevnou, neboť víra je ze slyšení Božího slova. Modleme se za to, aby se Boží Slovo stalo i v nás tělem. To se děje tehdy, když svou vůli sjednotíme s Bohem, skrze Boží Slovo. Ve svatém přijímání máme účast na stejném těle, které je proměněno. Znovu se to děje mocí modlitby, vylitím Ducha Svatého a Božím Slovem. Zde je naznačen způsob i našeho Proměnění.
Proměnění Pána je současně zjevením Boží nádhery. V byzantské liturgii je takto vyjádřen smysl tohoto tajemství: „Ty jsi se proměnil na hoře a tví učedníci, nakolik byli toho schopní, pozorovali tvou slávu, Kriste, Bože, aby potom, když tě uvidí na Kříži, pochopili, že své umučení si přijal dobrovolně a aby zvěstovali světu, že ty jsi skutečně jasem Otce.“