2. neděle postní „A“ – (Mt 17,1-9) – Naše osobní Proměnění”

Dnešní evangelium nám umožnilo vystoupit na horu proměnění spolu s apoštoly a Ježíšem. Na hoře proměnění viděli apoštolé Boží slávu vyzařující z těla Syna člověka. Přeměněný a oslavený Ježíš nám ukazuje do jaké míry může být zušlechtěná lidská přirozenost. Ježíš se proměnil v těle, které přijal z lidské matky. Má stejné tělo jako my a přece vidíme, že září světlem nadpřirozené krásy. Totéž světlo se tajemně objevuje v životě mnoha svatých.

Jakým způsobem bychom se mohli my dnes zmocnit této slávy? Bůh Otec v evangeliu nám ukazuje cestu: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Poslušností Bohu se můžeme probojovat, dopracovat až k takové nadzemské kráse. Sv. Petr apoštol říká, že Bůh dává svého Ducha těm, kteří ho poslouchají. To co vidíme vyzařovat z Ježíšova těla je dar Ducha. Jeho tělo je zduchovněné, naplněné životodárným Božím Duchem.

Už první čtení z knihy Genesis nám ukazuje, že člověk, poslušný Božímu volání, se stává požehnáním pro své prostředí. Skrze Abrahama budou požehnány všechny národy. Kdo bude žehnat Abrahamovi, toho Bůh požehná, kdo ho prokleje, ten bude Bohem prokletý. Tak daleko vede přátelství s Bohem. Adam, po selhání, slyší jiná slova: „Země bude prokletá kvůli tobě …“ Celá příroda byla prokletá kvůli člověku. Avšak Boží člověk se stává požehnáním pro svět.

Známe cestu, jak přijít k osobnímu proměnění: „Toto je můj milovaný Syn,… poslouchejte ho!“ Můžeme říci, že k proměnění docházíme vírou a poslušností. Víra je otevřeností naší bytosti, která způsobuje, že jsme schopni a ochotni přijmout Ježíše jako Pána a Boha, bezvýhradnou poslušností. Člověk je oslaven tou měrou, jakou měrou se stává příbytkem Ducha Svatého. Duch Svatý je Boží Slávou. Duch Svatý naplňuje zem i vesmír. Teologie nás poučuje, na základě Zjevení, že Duch Svatý vychází z Otce i Syna. Pozici Ducha Svatého v Tajemství Nejsvětější Trojice bychom mohli přirovnat k tomu, čím je v lidském manželství objetí, nebo samotný fakt manželství.

Lidské manželství je zvláštní forma existence, která má svůj základ ve dvou osobách. Je úžasnou skutečností, která může dát vznik třetí osobě. Manželství je něco více než jednotlivé osoby, které ho tvoří. Žádná osoba sama od sebe nemůže dát existenci nové bytosti, ale osoby spojené Láskou mohou dát vznik nové osobě. Analogický je Duch Svatý Boží Vzájemnosti, Něžnosti, Objetím, Polibkem, Boží Rozkoši, Láskou Boží. Duch Svatý je svou podstatou darem Otce Synovi, protože Boží Slovo je vydechováno Duchem Svatým. Duch Svatý je Božím Dechem. Syn miluje Otce v Duchu Svatém. V Duchu Svatém se Boží Syn celý dává Bohu Otci jako dar.

Písmo svaté nás poučuje, že na počátku v ráji, stejným dechem dýchal i Adam: „Bůh vdechl do jeho nozder Dech života a tak se stal člověk živým tvorem.“ Člověk se stává dokonalým, až když dýchá tímto dechem, jinak není lidský, protože není Boží. Absolutně nejdůležitějším poselstvím pro nás, je informace o tom, jak se můžeme stát naplněni Duchem Svatým. Člověk je tak stvořen, že je v něm prostor pro Boha.

Slovanská mytologie tvrdila, že když Bůh stvořil člověka, stvořil ho dutého. Naše duše jsou jako prázdný pohár. Jedině Boží Duch je pro ně vhodným obsahem, plností. Člověk přichází na tento svět jako čistá tabule, nebo moderně bychom to vyjádřili, jako nenahraná páska. Nicméně smyslem naší existence je naplňovat se Duchem Svatým. My jsme si říkali, že cesta našeho naplnění, je cesta poslušnosti Božímu Slovu. Nejprve musíme přijmout informaci, Pravdu o Bohu. Skrze Boží Slovo proniká do nás Vznešenost našeho Stvořitele. Informace usměrňuje naši vůli. Proto, abychom mohli přijmout Ducha Svatého, je důležité, chtít to, co chce Bůh. Chtít Boha, který se zjevuje v osobě Ježíše Krista. Existuje mnoho příkladů svědčících o tom, že pochopení toho , co znamená být naplněn Duchem svatým, radikálně mění život lidí. Toto pochopení se stává pramenem síly při vydávání svědectví.

Totiž, jen člověk naplněný Božím Duchem, je schopen svědčit o tom, jak veliké věci mu učinil Pán. Dokud nemáme v sobě toto svědectví, nepřivedeme k Pánu Bohu ani své nejbližší, neboť křesťanství není totéž, jako: „Musíš jít do kostela.“ Naplnění a naplňování se Duchem Svatým je základní věcí, pokud chceme hlásat Evangelium. Hlásání evangelia není především záležitostí dobré organizace, nebo záležitostí dobré technické vybavenosti. Hlásání evangelia je záležitostí skutečně živých a Duchem Svatým oživených, křesťanů, lidí tak krásných a vyzařujících jako Pán Ježíš na Hoře Proměnění.